Traja kamaráti
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83663/bmid_traja-kamarati-c00-83663.PNG
5
3235
3235
Jeden z najobľúbenejších románov slávneho nemeckého spisovateľa. Hlavný hrdina Robert Lohkamp kedysi sníval, že sa bude venovať umeniu, vojna však nadobro zhatila jeho plány. V období hospodárskej krízy sa spolu s dvoma kamarátmi pretĺka životom, ako sa dá, a jediným svetlým bodom je preňho láska k Patrícii Hollmannovej. Román patrí k najkrajším dielam oslavujúcim silu priateľstva a lásky až do posledného dychu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1999 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Celý román je nasycen smutkem, neschopností normálně žít, po tom co válka poznamenala tři kamarády - a další miliony lidí. Robby se zamiluje do půvabné Pat a v počátku je ochromen láskou - je ochromen tím, že může být na světě krásně a že se to děje právě jemu. Po nějaké době však zjišťuje křehkost okamžiku, protože se dovídá o nemoci kterou Patricie tají. Pat musí odjet do sanatoria. Robbyho pojí přátelství s Ottou a Gottfriedem, provozují společně automobilový servis. Je však těžké sehnat zakázky v poválečné pracovní krizi. Snaží se přivydělat si závoděním s jejich milovaným Karlem nebo příležitostným taxikařením, ale časy jsou čím dál těžší.
Myslím si, že Remarque dokázal nastínit poválečnou atmosféru beznaděje, naplněnou strachem o práci a myšlenkou na to, jak těžké je objevit radost z prostého bytí. Zaroveň zachycuje jedno z nejpevnějších přátelství třech kamarádů...
Neřadím se k odpůrcům ani přívržencům tohoto románu, každopádně jsem byl příjemně překvapený tím, jak dovedně je zde vylíčena atmosféra marnosti a beznaděje tehdejší doby. Přestože příběh plyne více méně pomalu bez výraznějších dějových zvratů a závěr je dost předvídatelný, celkově to hodnotím jako zdařilé dílo.
Taková škoda, že se Remarque nedokázal vyhnout místy až přílišné a otravné patetičnosti. Jinak by to byl velmi dobrý příběh o přátelství veteránů z 1. světové války odehrávající se v době hospodářské krize. Co se dá dělat. Holt už to tak napsal a já si můžu leda tak povzdechnout. I tak ale patří kniha k tomu lepšímu ve světové literatuře.
Myslel jsem si, že Remarque je mistr zákopů a nic jiného, takže jsem byl hodně překvapený. Co se míry "klišé" a romantičnosti týče, knížka pravděpodobně nevybočuje nijak zvlášť z řady podobných děl. Snad ale proto, že tenhle žánr nečtu příliš často, a snad i proto, že na mě hodně silně zapůsobila osmá kapitola, dávám full house.
Podle všech ohlasů je zřejmé, že EMR je spisovatel dvou táborů. A to těch, kteří jej doslova hltají ať píše cokoli a těch, kterým až tak moc neříká. Musím říct, že jsem tak někde uprostřed. Příběhy jsou čtivé, náměty dobré, ale děj někdy pokulhává a netáhne. Tak jako v knize Nebe nezná vyvolených je hlavním proudem děje zákeřná nemoc. Ale v tomto případě už jsem to nedávala. Příjemným osvěžením byl Ferdinand, který měl humorné trefné životní moudra. Jinak kamarádi dobrý - utuží je válka, pobaví chlast a děvky a život ukáže co dál.
Myslím, že je to moje pátá Remarquova kniha, co jsem četl a už před ní jsem věděl, že je to pro mne nejlepší spisovatel, s jakým jsem se střetl. Nenapsal mou nejoblíbenější knihu (Murakami - Norské dřevo) ani mou nejoblíbenější povídku (Daniel Keyes - Růže pro Algernon) a už vůbec ne mou nejoblíbenější sbírku povídek (C. D. Simak - Poselství z vesmíru), ale vše, co jsem četl, je tak neuvěřitelně vysoko, že jsem to u žádného jiného neviděl. Remarqueovi palec nahoru a knize Tři kamarádi taktéž. Do mého srdce přibyla další čtyři jména: Lenz Gottfried, Otto Köster, Robert Lohkamp a Patricie Hollmanová...
Remarqua mám ráda, jeho popisný místy až filosofický styl psaní mi vyhovuje, ale tato kniha mě nezaujala. Ano, váleční veteráni to měli těžké, o tom žádná. Nicméně daleko výstižnější (i čtivější) mi na toto téma připadá Cesta zpátky. Tento děj se táhne a jediné, co jsem ocenila byl "romantický" konec vztahu Pat a Roberta za východu slunce, což je opravdu málo.
Ze začátku mě kniha moc nenadchla, ale jakmile jsem se posouvala dál, tak mě děj víc a víc vtahoval.. A konec knihy byl krásný a smutný zároveň.. Stojí za přečtení
Když jsem viděl na DK tolik kladných komentářů k téhle knize ,nemohl jsem jinak,něž si ji taky přečíst a s politováním musím říci, že jsem asi četl jinou knihu něž ostatní ,nebo tu chybí negativní komentáře. Kniha bez děje, nějaké to zamilování a popíjení alkoholu a samozřejmě konec knihy ,který se snad dal očekávat. Znám o hodně lepší knihy ,které chytí člověka za srdíčko.
Moje srdeční záležitost, a po "Na západní frontě klid" nejoblíbenější kniha od Remarqua. Skvěle popsané prostředí oné neklidné doby 30. let 20. století. Hlavní postavy jsou neuvěřitelně sympatické, a v podstatě se v knize nevyskytoval nikdo, kdo by mi vyloženě vadil. Myslím, že originální název "Drei Kameraden" je na místě, neboť onen zmíněný výraz "Kamerad" znamená v doslovném překladu druh/soudruh. Což Robert, Gottfried a Otto nepochybně jsou. Mluvím zde o vrcholu největší přátelství, jakého člověk může za život dosáhnout, o kamarádství, které se dá vytvořit snad jen v zákopech, nebo v takové těžké době. Knihu jsem četl asi desetkrát, a na prvních 5 přečtení mi byla Patricie neobyčejně sympatická a blízká. Po dalších přečteních mi začala vadit a na poslední čtení jsem ji nenáviděl. Patriciina fádnost a naivita se může čtenáři po delší době zprotivit, což nic nemění na faktu, že je to skvěle napsaná, a velice silná postava. Při čtení konečných vět mi kanuly slzy po tváři. Co víc říct? Pan Remarque opět nezklamal.
Žádná velká zápletka, přesto je knížka velmi zajímavě napsaná a má v sobě určité kouzlo. Téma přátelství, které se jen tak nevidí, lidské osudy zasažené válkou, láska... Moc pěkný příběh se smutným koncem.
Jednoduché hodnocení, takové přátele jako Robby bych chtěla taky..Doba byla zlá a dnes si jen těžko můžeme představit, že tuberu léčili horským sluníčkem a čerstvým vzduchem..
Nádherný a zároveň velmi smutný příběh, který jasně ukazuje na nesmyslnost války, její neblahé důsledky, sílu a moc přátelství a sílu lásky. Nesnáším smutné konce, ale přesto mě Remarque "dostal", je to opravdu krásně bolavý příběh, který jsem přečetla jedním dechem, i když ke konci se sevřeným hrdlem a slzami v očích..
Tohle nejde ohodnotit asi jinak. Je vidět, že knihu psal člověk, který ví jak psát. Nobelovu cenu za literaturu nezískal Remarque jen tak pro nic za nic.
Jako náctileté dítě jsem tuhle knihu přímo zbožňovala a četla opakovaně, vždy jedním dechem. Ráda na ní dodnes vzpomínám, i když čtu s přibývajícím věkem už poněkud odlišný žánr :-). Rozhodně ji všem doporučuji stejně jako všechny ostatní skvělé knihy autora, který patří mezi mé nejoblíbenější.
Kamarádství, které jde opravdu na 100% beze zbytku - takové kamarádství tady nenajdete. Je totiž neodlučitelně spojila válka, kterou prožili spolu a přežili jen díky vzájemné podpoře.
Je nádherné pročítat řádky, které vtáhnou do děje tak silného, kdy čtete o rozvíjejícím se vztahu lidí, kteří už v lepší budoucnost nedoufali, přátel, jež se vždy podrží i za cenu ztráty něčeho jim samotným drahého. Jednoduchost, přímost, ale i poetičnost a víra prostupují každou stránku. Alkohol, zarytá obětavost kamarádů, i nevíra, že by někdo měl okusit závan naděje a hned lásku ztratit, to že přítel má bezdůvodně zemřít v jednom okamžiku, bez rozloučení, beze slov... Přečtěte si tuto knihu. Ne vždy člověk dostane šanci dotknout se něčeho podobného...
Na konci mě až svíralo u srdce. Remarque opětně vtáhnul do děje a vytvořil silně charakterní postavy, které jsou pro mě nezapomenutelné. Nádherná kniha, kterou je radost číst.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Klasickou beletrii nečtu, ale určitě se k ní více upnu. Krásný příběh přátelství, soudržnosti a odhodlání v těžkém období plném strádání a nejisté budoucnosti.