Traja kamaráti
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83663/bmid_traja-kamarati-c00-83663.PNG
5
3274
3274
Jeden z najobľúbenejších románov slávneho nemeckého spisovateľa. Hlavný hrdina Robert Lohkamp kedysi sníval, že sa bude venovať umeniu, vojna však nadobro zhatila jeho plány. V období hospodárskej krízy sa spolu s dvoma kamarátmi pretĺka životom, ako sa dá, a jediným svetlým bodom je preňho láska k Patrícii Hollmannovej. Román patrí k najkrajším dielam oslavujúcim silu priateľstva a lásky až do posledného dychu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1999 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Neskutečně silný a poutavý příběh třech kamarádů, kteří se snaží uživit jak jen to jde v poválečném světě. Přesto, že patří prakticky ke dnu společnosti, dokáží si život užívat a přemýšlet o něm. Většinu času tráví filozofickým hovorem o životě a smrti, pitím či rychlou svobodnou jízdou. Do jejich světa vejde i dívka z lepších poměrů, která mezi ně skvěle zapadne a do ní zamilovaný hrdina začne sám věřit na lepší život. Tak to často v životě bohužel nekončí, a už vůbec ne v dílech Remarquových.
Díky této knize jsem v 17 letech na gymnáziu zjistila, že tituly v povinné četbě nejsou nudné, staročesky psané bláboly, ale kvalitní světová díla a příběhy tak hluboké, že mě dokázaly chytit za srdce a nepustit. Kniha psaná tak květnatě, že jsem žasla nad každým perfektně posazeným slovem. Příběh plný velikých emocí zapíjených rumem a trauma z války skryté teprve třicetiletých duších. Kombinace kradených růží, aut, přicházejícího podzimu, pravého přátelství a samozřejmě Patricie.
Místy celkem depresivní četba...
Než člověk za něco stoji, je už jen svým vlastním pomníkem. To se mi zdá namáhavé a nudné.
Děj se víceméně pořád motal kolem dokola ale druhou část knihy a takový napínavý a procítěný konec sem opravdu nečekal.
Dílo je velmi čtivě napsáno.
Tato kniha mi v určitých okamžicích připomínala knihu, NEBE NEZNÁ VYVOLENÝCH, kterou jsem přečetl před časem. Hlavními postavami jsou Robby, Otto a Gottfried, kteří jsou kamarádi. Seznámili se během 1. světové války. Otto vlastní autodílnu, kde zaměstnává také své kamarády. Časem se Robby seznamuje s dívkou Pat a naváže s ní vztah. V knize se seznamuje se sousedy, se kterými bydlel Robby v jednom penzionu, seznamujeme se s barmany, taxikáři a dalšími lidmi, se kterými se setkává Robby. Je to kniha o přátelství, o tom, když je člověk v nouzi, opravdový kamarád ho dokáže podržet a podat mu pomocnou ruku a nic za to nechce a také o opravdové lásce, když se člověk zamiluje a přál by si s dotyčným člověk prožít celý život.. Autor v této knize upozorňuje také na vysokou míru nezaměstnanosti v Německu a také se dočteme o různých politických uskupeních, které slibují lidem řešení problémů a lidé v zoufalství naslouchají a zcela věří těmto proslovům. Občas se také dočteme o útržcích vzpomínek z války, na které vzpomíná Robby.
Kniha je docela obsáhlá, opětovně se v ní vyskytuje místy filozofování a mám pocit, že jednu stejnou myšlenku jsem už četl v jedné z autorových knih. Opětovně jsem si přál, aby závěr knihy dopadl jinak. Kniha má vysoká hodnocení, knihu hodnotím na 80 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění dělá člověka svobodným – ale nešťastným.
Melancholickým se člověk stává, když o životě přemýšlí – cynickým, když vidí, jak se s ním většina lidí vypořádává.
Jen neztrať svobodu! Je cennější než láska. Člověk to ale obvykle pozná až pak.
Peníze sice nedělají člověka šťastným, ale neobyčejně ho uklidňují.
Netrap se tím, mnohem větší hanba je, že člověk vůbec neví, proč běhá po zemi. To pak už na tom ani nesejde, jestli zná několik jmen víc nebo míň.
A dokud se člověk nevzdává, je víc než osud.
Přátele – ech, vždyť to znáte. Když je člověk najednou bez peněz, tak od něho utečou jako blechy z mršiny.
Tento příběh zasáhne do srdce a nepustí ani po letech:-)
Četla jsem tuto knihu na začátku střední školy a znovu po 18 letech jsem objevila nádheru přátelství, lásky, romantiky, smutku a všeho co vám Tři kamarádi nabídnou. Zatím je to jediná kniha, kterou jsem četla dvakrát a určitě doporučuji :-) S odstupem tolika let na celý příběh pohlížím už očima člověka, který taky dost prožil a o to mě kniha více zasáhla...
Remarque je temný, centimetr pod okraj plný smrti, války, zkázy, ztráty iluzí, trpkých konců - ale je to také spisovatel, který skutečně umí popsat lásku. Ta dokud žije, nic není ztraceno.
Jednoho podzimního dne v roce 1977 jsem přišel domů z odpolední směny. Ohřál si nachystanou večeři od maminky, a protože mám zlozvyk číst u jídla, vytáhl jsem si z knihovny dlouho opomíjené „Tři kamarády“. To jsem ale neměl dělat. Tak jsem se zabral do čtení, že jsem četl a četl až rodiče vstávali do práce. Bylo půl páté ráno, já sedím v kuchyni na židli, opřený zády o zeď, s nohama na stole. Chvíle kázání o ponocování, tak jsem šel raději spát, ale ne a ne usnout. Málem jsem zaspal na odpolední směnu.
Byla nekonečná. Práci jsem měl rád, v té době jsem pracoval jako automechanik v dopravní firmě. Nemohl jsem se však dočkat konce směny. Deset minut cesta domů a pak jen knížka do ruky. Té noci jsem ji dočetl a byl jsem příběhem uchvácen, a tak silně zasažený, že jsem si utíral slzy. Bylo mně smutno. Bylo to moje první setkání s E.M.R..
Jedna z mála temných, těžko pochopitelných a mrazivých knih, která si na tyto vlastnosti nemusí hrát, protože nejen, že je opravdu má, ale ona jimi i je. Remarque dostál v této knize své učebnicové pověsti a čtenáři nezbývá nic jiného, než se zvednou a jít si půjčit další z jeho knih. Kniha nutí k zamyšlení nad osudy lidí, kterým v nenávratnu zmizel jejich dosavadní život a museli žít ve světě, který byl tak jiný a odlišný, ale přitom se snažil zachovat zdání, že se nic nezměnilo. V dnešní době si neumíme představit jaké to mohlo být ztratit zároveň ideály a blízké.Silný, emoční příběh, tak jak má být...
Četl jsem i několik dalších románu od tohoto autora, ale jedině tenhle mám doma. Jako student jsem ho četl několikrát. Je to příběh o přátelství a lásce, na který se nezapomene.
Moje první kniha od E.M. Remarqua, narazila jsem na ní úplnou náhodou při dlouhé chvíli v jedné z knihobudek ve městě. A že jsem měla šťastnou ruku! Hned jsem si oblíbila hlavní postavy a chtěla se o nich dozvědět víc. Příběh vypravován z pohledu Robbyho mě prováděl velmi silným přátelství, láskou, ale také ukazoval pozadí poválečného Německa. Kniha se mi velmi líbila a určitě se k ní ještě vrátím.
Tato kniha je moje srdcová záležitost. Poprvé jsem ji četla na střední škole a pak o 10 let později, ve věku hlavních protagonistů. Pokaždé mi "dala" něco nového. A teď po dalších 10 letech se na ni chystám zase. Krásný příběh o lásce, kamarádství a osudu lidí po 1. světové válce.
Přátelství a láska jsou ústředním motivem knihy, na kterou se jednoduše nezapomíná. Četl jsem v době svých studií před mnoha lety, avšak dodnes si celkem přesně vybavuji některé pasáže románu. Myslím, že se k němu ještě někdy vrátím.
Další kniha od Remarquea, musím říci, že přečíst jich od něj více po sobě může u některých jedinců vyvolat silné deprese. V jeho knihách je znát dopad války, kterou si prožil. Každá kniha, kterou jsem zatím od něj četla, končila smrtí, ne jinak tato. Knihy jsou výborné, obsahují spousty myšlenek a pocitů, přirovnání, moudra, která jsem si během četby chtěla někam zapsat. Tato kniha mi velice připomněla "Nebe nezná vyvolených". Konec jako vždy doják. Dávám 5* a jdu na něco odlehčeného..
Tuto knihu jsem nečetla poprvé. Do rukou se mi dostala již na základní škole jako jeden z titulů pro povinnou četbu. Nepamatuji si už jak přesně jsem se po dočtení cítila, ale nyní vím, že jsem nemohla děj chápat stejně jako dnes, když znám ostatní souvislosti té doby. Například jsem si neuvědomovala kontext s poválečným Německem a zároveň motiv poválečných veteránů. Také se mi nyní četla snáz, stránky přibývaly a autorův styl psaní mě bavil. Vyskytovalo se tu poměrně velké množství uměleckých prostředků, které dílo zpestřovaly.
Příběh se čte příjemně a rychle ubíhá, ale v jeho závěru mě čekal hluboký smutek. Ne snad lítost nebo dojetí, ale skutečný smutek.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
"Pat" řekl jsem "Pat". A bylo to poprvé co mi neodpověděla. Tento konec mě dostal před 30ti lety, stejně jako teď. Krásně psaný příběh tří kamarádů a jedné lásky. Má první kniha v životě , kterou jsem četla podruhé.