Rok parchanta
Warren Ellis
Transmetropolitan série
< 3. díl >
Vrazi. Násilníci. Prznitelé psů. Zloději DNA. O těch všech psal zuřivý reportér Spider Jerusalem během své dlouhé a těžce zamedikované kariéry. Jenže i takové hrůzy působí jako kotec dovádivých koťátek v porovnání s ryzím zosobněním lidské degenerace: totiž s politiky. Bohužel pro Spidera a uchování jeho zdravého rozumu je teď volební rok a jeho publikum chce – ba dokonce požaduje –, aby je nasytil svým pohledem na volby. Takže se do toho pustí – za pomoci své nové asistentky a několika stříkaček kvazilegálních substancí. Jenže ani všechny ty těžce nabyté zkušenosti nemohly Spidera připravit na zrůdnost, která se má nyní vyplazit na světlo světa. Proslulý spisovatel Warren Ellis (The Authority, Planetary) a výtvarník Darick Robertson (The Boys, Wolverine) spolu v komiksu Transmetropolitan: Rok parchanta najíždějí do volební kampaně s náklaďákem plným dynamitu. Kniha obsahuje sebraná čísla 13 až 18 jejich kulervoucí komiksové série.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2010 , BB art , CrewOriginální název:
Year of the Bastard, 1998
více info...
Přidat komentář
Rok parchanta je super název. Ale s tím dějem už to není taková bomba jak v prvních dvou dílech. Motáme se hodně kolem politiky, i když z Jerusalemova pohledu jde vždy tak trochu o bizár. A ten je vždy zárukou nadprůměru, který má do nějakého zklamání daleko. Černého humoru se dostává v Transmetropolitanu hojně... a to je to, co my potřebujeme! Třeba to, jak skončí politická poradkyně Vita Severn... krásná tečka.
Je to lepší než první a druhej díl, ale pořád to není žádná sláva. Série Transmetropolitan láká na dvě věci: satiru a humor. A ani v jednom moc neexceluje. Humor je postavenej na rádoby drsnejch macho, absurdních a sprostejch hláškách. V podstatě je ze stejnýho vrhu jako Ennisův Hitman. Jenže Ellis není Ennis - a hlášky, ani absurdně překombinované nadávky, mu nejdou zdaleka tak dobře.
A pak tu máme tu satirickou rovinu. TM je totiž bytostně politickej komiks. Setting je záměrně posunutej do blíže nespecifikované zdegenerované budoucnosti, ale je to jen kvůli tomu, aby mohl autor komentovat svoji současnost. Jenže satira je náročnej žánr a vyžaduje určitou rafinovanost, aby ty paralely fungovaly (tj. nutily čtenáře přemýšlet a bavily ho tím, že je dokáže odhalit). Jenže v tomhle směru jede Ellis na první dobrou. Společenskej komentář to je, ale žádnou hloubku nemá. Jeden příklad za všechny: Když Spider Jerusalem ukazuje reportérovi ghetto těch nejchudších, kteří politky nezajímají, protože nejsou voličská skupina, jde o pojmenování reálnýho stavu, ale pojmenování přímočarý, bez jakékoli přidané hodnoty.
TM ve výsledku působí jako typickej produkt devadesátek: přepjatej, přestřelenej, křečovitej, rádoby cool a povrchní. Určité zábavné momenty to má, ale jinak je to midcult. A přitom Warren Ellis není špatnej vypravěč, což dokazuje ve Fell, Moon Knightovi nebo Thunderbolts. Všechny jmenované příklady mají ostatně společné to, že naopak hrají na mnohem realističtější strunu, než bývá v žánru obvyklé (ať jde o noir nebo superhrdiny). V tom je možná jeho silná stránka.
Taková nějaká předvolební kampaň, zhruba jako u nás. Místy i celkem vtipné, nikoli humorné.
Tenhle díl mě moc nebavil, protože je celý o politice a té já mám plný zuby už z reálného života. Ale chápu o co tady Warrenu Ellisovi šlo.
Je to sprosté, je to hnusné, je to drsné...výborné pokračovanie satirického komiksu.
Skvela paródia a kritika našej spoločnosti.Politika je svinstvo, tento komiks útočí na podstatu politickej moci a ukazuje ako by to vypadalo keby sa novinári nemuseli podriaďovať ekonomickým tlakom.
Pro Warrena Ellise mám jednoduše slabost a Transmetropolitan patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy vytvořil. I když je třetí díl o trochu slabší, než ty předchozí, pořád je to neskutečně cynická, depresivní a nahláškovaná jízda, zábavně parafrázující stav naší společnosti.
Problém je, že Spider Jerusalem tentokrát poměrně dlouho stagnuje na místě - zápletka je rozdělena do šesti dílů a přestože má hloubku, její hlavní síla je pouze v posledních dvou sešitech. Rozmáchlý politický boj je trochu nepřehledný a drobně jsem se ztrácel v machinacích jednotlivých kandidátů. I když je jasná základní myšlenka, detaily jako co, kdo, jak a proč dávaly převodům v hlavě pořádně zabrat. Pravdou je, že šmrnc téhle série byl zpočátku v kratších a o to údernějších příbězích, tak doufám, že se autor ještě zcela nevyčerpal.
Zatím nejlepší díl série. Spider je v plné síle a ucelený příběh nabízí prostor k rozpracování všech nápadů a postav. Spider píše o politice a v tom je nejsilnější. Odhalí řadu podvodů, zdiskredituje kandidáty i jejich poradce a nakonec zmanipuluje politiky, aby slíbili, že zlepší svět...
Já jsem si Spidera hooodně oblíbil. Zdá se mi, že celý book mírně stagnuje, ale je opět nacpaný výbornými hláškami, nechutnými nápady, dekadentními maličkostmi a cyberpunkovou atmoškou. Já jsem spokojen, docela dobře jsem se pobavil a podivil, co je ten Ellis za zdegenerovaného kriplomrdího uchyláka a těším se na další díly.
Na začátek: Je to první Transmetropolitan, jenž jsem četl, neb v knihovně jiné díly nejsou.
Za další: O politiku se nijak nezajmám. Nudí mě a hnusí se mi a vyhýbám se jí (pokud nepočítám volby) jak v reálu, tak ve filmech i knihách. Jenže výjimka potvrzuje pravidlo a Rok parchanta mile překvapil. Občas jsem se v politických intrikách poněkud ztrácel, ale zase jsem se našel a celý to bylo podaný natolik ujetou formou, že mě to bavilo.
Na závěr: Pokud vám navadí větší množství nadávek a svět, kde nejsou žádný kladný postavy, bude se vám T líbit,
Štítky knihy
kyberpunk politika novináři komiksy technologie DC Comics technologie budoucnosti Vertigo Comics sci-fi světová literatura
Autorovy další knížky
2009 | Zpátky v ulicích |
2010 | Iron Man: Extremis |
2019 | Batman v černé a bílé |
2009 | Fell: Kruté město |
2018 | Moon Knight |
„Názory
Spidera Jerusalema
na volby chce číst každej.
Lidi na to čekaj od chvíle,
co ses vrátil.“
Tohodle třetího projektu tvůrců Warrena Ellise a Daricka Robertsona jsem se kurva bál. Nemám rád politiku ani politiky samotný. Ale protože je na tom vlastně Spider Jerusalem názorově skoro stejně, vydal jsem se touto cestou s nemalými pochybnostmi skoro radostně. Obsahuje sešity Transmetropolitan #13 až #18, ale sloupky na sebe ve své podstatě navazují a tak se jedná o celistvý článek. Prostě je to Rok parchanta v šesti odstavcích o politické atmosféře předvolebního Města.
Malá ochutnávka:
Píšu sloupek pro deník Slovo, který se jmenuje „Nenávidím to tu“. Nadšení z toho, že jsem ve Městě, už dávno vyprchalo. Teď mám nejasný pocit, že už jsem konečně dolámaný, stejně jako všichni ostatní. Všechny mé pocity jsou poslední dobou nejasné.
Spider Jerusalem dostane nový byt, novou asistentku a nový, politický úkol. VOLBY! Jsem rád, že minulé útoky přežila i jeho kočka Kočka, a i když, když spí, vypadá jak zdechlej sysel, je stejně miloušká. Stejně milá je i Yelena Rossiniová, Jerusalemova nová asistentka. Zatím má jen jeden pohled, a je dost nasranej, ale ona nám změkne. Dokonce i ztvrdne a je mnohdy nepříjemná. Ale asi to k ní patří. Zatím. Její akt plivnutí je docela záškodnický. O čem, že to píšu? Inu, je to jen na vás.
Citát: Co teď jako budeme dělat? V koupelně je pytel plnej prášků proti rakovině. Ňáký si vem. Cigára jsou na stole. Začni kouřit. Ode dneška budeš hulit jako fabrika. Všechny mý asistentky hulej. Makej! Máme před sebou fůru práce!
Mrazivá situace nastává ve čtvrtém sloupku tohoto článku. Má podnázev „Nenávist“. Velmi mrazivá je situace, kdy se Spider Jeruzalem rozhodne uskutečnit malou procházku Městem, Červenokostelím. Hrozivé a mrazivé je na tom to, že se k němu přidávají lidé. Děvky, dealeři, filmaři, muzikanti, tanečnice, devianti, polysexuální translidé, alkáči, smažky, editoři, Nová lůza . . . voliči. A to všechno protože je Spider Jerusalem magor, je to blázen a oni se jdou podívat, co má ten blázen za lubem. „Pojďte za mnou až do Pekla, vy zmrdi, jen pojďte . . .“ Silná scéna. Má to docela i brutální pointu.
Citát: Občas mám pocit, že nemám ani páru, co vlastně, do prdele, chci.