Transport číslo 26

Předkládáme veřejnosti knihu, jež je strašnou, hrůznou, při tom však věcnou, nenadsazující a nepřehánějící obžalobou: Z 386 českých vězňů, kteří opustili v říjnu 1941 Pankrác a byli dopraveni do rakouského koncentračního tábora Mauthausenu, vrátili se do osvobozené vlasti čtyři. ....Sem s těmi prasaty! To je povel k honičce, kterou uspořádají SS a blokoví. Netrvá to dlouho - pár minut a vracejí se. Jak jen je možné za tu chvíli takhle zřídit člověka? Tři z uprchlíků táhnou blokoví po zemi za nohy, ostatní se vlečou pod ranami a kopanci před komandanta, který se hlasitě směje. Zatím co ostatní pokračují v běhu a hüpfen, uprostřed nástupiště má velitel novou zábavu s uprchlíky. Na zapísknutí a povel "los" vrhají se jeho cvičené dogy do práce. Zakusují se, rvou maso a těla a prostorem se nesou výkřiky bolesti a zoufalství. Psům není uniknutí a neustávají, dokud pozorují sebemenší pokus oběti k pohybu. Důstojník přihlíží se založenýma rukama, pak odměňuje dogy kostkou cukru a odchází s několika SS tam, kam jedině může vésti cesta podobné stvůry po takovémhle nervovém vzrušení - do táborového nevěstince............. celý text