Transport za věčnost
František Tichý
Novela, kterou napsal František Tichý, ředitel gymnázia Přírodní škola s použitím textů Petra Ginze, Hanuše Hachenburga a Josefa Jana Kratochvíla. Kniha byla vytištěna pouze ve vlastním malém nákladu formou sešitu, který má evokovat časopis Vedem. Petr, Honza, Matouš a Jakub jsou spolužáci ze stejné holešovické školy. Jejich kamarádství i osobní statečnost má ale brzy prověřit houstnoucí temnota světové války. Kniha je rozdělena do tří dílů. V prvním se čtenář seznámí s životem mládeže na počátku protektorátu. Honza, z jehož pohledu je celý příběh vyprávěn, je docela normální kluk, avšak potom, co je jeho otec zatčen gestapem, je nucen převzít v rodině mužskou roli a starat se o svoji mladší sestru. V druhém díle je popisován další průběh kamarádství mezi hochy, které nově nastolený režim postupně rozděluje – vnitřně i navenek. Vycházejí v platnost protižidovská opatření, začínají transporty. Třetí díl je nejtemnější a naplno se zde projeví zlo tehdejší doby – najdou kamarádi světlo, odvahu a věrnost sobě navzájem i sami sobě i uprostřed terezínského ghetta? Dobrodružný příběh odehrávající se v protektorátní Praze a terezínském ghettu se snaží nejen přiblížit osudy několika chlapců na pozadí dobových událostí, ale míří i k hlubším otázkám po původu zla a základního určení lidské existence.... celý text
Přidat komentář
Kniha se četla rychle, ale komentář se píše blbě. Je to smutné, možná až moc, ale chápu, že realita byla ještě horší...
A taky pěkná obálka.
Považuji knihu za skvělý počin v literatuře pro děti. Oceňuji hlavně práci s původními prameny. S příběhem a hrdinou jsem šla až do chvíle, kdy se Honza dostane do Terezína. Tam to pro mne přestalo fungovat, protože to pro mne není uvěřitelné. Desetiletá dcera tento problém neměla, ale v místě, kde se Honza do ghetta dostal a pak vyplynulo, že je tam už několik týdnů, byla zmatená. (Teprve později se dostala k Báře v Terezínském ghettu od Válkové a jednoznačně vyzdvihuje Transport na věčnost. Před rokem viděla představení DRDS: "A bolelo nebe" - zapůsobilo na ni, líbilo se jí, ale vadilo jí, že tomu moc nerozumí, i když jsme o tom hodně mluvily. Transport na věčnost vychází ze stejných pramenů, objevují se tam stejné postavy a jí četba této knihy velmi pomohla ten divácký zážitek takřka po roce zpracovat.)
Knih ohledně druhé světové války a koncentračních táborů mám načteno hodně. Tahle je ale něčím jiná. Je to hlavně o kamarádství. O kamarádství takovém jako se nám ani nezdálo a které se rodí jednou za dlouhou dobu. Kdo takové kamarádství má je nejšťastnější člověk na světě.
Parta kamarádů z Prahy. Někteří jsou Židé. Příběh o tom jak děti vnímali tamnější krutou dobu. O tom jak riskovali a ani si neuvědomili následky v plném rozsahu. Kamarádství bylo totiž přednější. Příběh chlapců, který je podložen na reálných základech. O to více dodá váhu. Kniha je určena 10+ tak, že hlavně pro děti aby si uvědomili jak museli děti trpět a museli být stateční. Já jsem dospělá a vůbec mi nevadilo knihu číst. Řekla bych se je pro všechny věkové kategorie. Doplněna ilustracemi. Takový dobrodružný příběh na pozadí druhé světové války, mě připomíná rychlé šípy nebo něco v tom stylu...
"Jednou do výše ulétnu
nespoután poutem těla
tu budu volný v šíř a dál
volná i zem má celá." (Hanuš Hachenburg)
František Tichý dokázal věrně zachytit atmosféru jak protektorátní Prahy, tak terezínského ghetta. Víc se mi líbilo téměř foglarovské dobrodružství v Praze.
Chápu, že Honzův pobyt v ghettu autorovi umožnil zúročit získané informace a popsat každodennost v Terezíně, ale mohl zvolit jinou formu (jiného vypravěče). Honzovo působení v ghettu hodně připomíná pobyt Báry od Veroniky Válkové - https://www.databazeknih.cz/knihy/kouzelny-atlas-putovani-casem-dobrodruzne-vypravy-do-minulosti-terezinske-ghetto-tajemny-vlak-do-neznama-166956?odb=3
Čtenář ocení citace z dochovaných dopisů, časopisu Vedem i autorův doslov a vysvětlení, co je realita a co fikce.
Inspirativní jsou i knihy, které autor uvádí v závěru.
I když v doslovu korektor zapomněl na holt, autor si zaslouží hold.
Skvela kniha pro deti a dospivajici, kterym zpritomni osudy stejne starych deti z zidovske komunity v obdobi protektoratu. Velmi se mi to libilo, tedy az na hrubku v doslovu.
Dobrá kniha. Především jsem ocenila propojení reality s fikcí, kdy realita byla na konci knihy ještě vysvětlena, popsána. Myslím, že toto by měly děti číst.
Tahle knížka mě moc překvapila. Nečekala jsem, že mě tak zasáhne. Nejenom to, že se někdo kvůli přátelství dokáže takhle obětovat, líbilo se mi i vykreslení postupného útlaku židů. Nejenom to, že někdo napíše, co všechno měli zakázané, ale dobře popsané, jak jim tyto zákazy zasahovaly do života. Naopak líčení života v Terezíně mi místy přišlo jako takový dobrodružný tábor pro děti. I tak ale knížku můžu doporučit nejenom mládeži, pro které je knížka určená.
Nakladatelství Baobab je pro mě něčím jiné. Líbí se mi zpracování jejich knih i grafická úprava. Minulý rok jsem si ze Světa knihy odnesla Transport za věčnost, příběh s tematikou druhé světové války a holocaustu od českého spisovatele Františka Tichého.
Honza se vrací domů a těší se na večeři. Od dveří bytu ho dělí jen několik málo metrů, když se na schodišti ozve zvuk těžkých kroků. Na poslední chvíli se mu podaří schovat. Ale když spatří, koho si muži v dlouhých pláštích odvádějí, téměř se mu hrůzou zastaví srdce.
Ve škole začínají mezi chlapci vznikat první nepřátelské půtky, protože do třídy spolu s Honzou dochází i několik spolužáků, kteří vyznávají židovské náboženství. Den ode dne přibývá množství nařízení a zákazů, které nakonec končí zabavením majetku a transporty. A přesně tímhle způsobem přijde Honza o některé ze svých přátel.
Vzhledem k situaci, která se odehrála v jeho rodině, zná místo, na které jsou Židé převáženi. Proto spolu se svým kamarádem Matoušem vymyslí velmi nebezpečný plán a odváží se do míst, která by si zřejmě k pobytu nikdo dobrovolně nevybral…
Příběhů s touto tematikou jsem přečetla už spoustu. Proto je obtížné objevit takový, který se něčím odlišuje, je silný, hluboký a dokáže se mi vrýt do paměti. Transport za věčnost je kniha, která v mých očích tyto vlastnosti má.
Kniha je primárně určena mladším čtenářům, proto velmi oceňuji způsob, jakým je zde téma holocaustu zpracované. Příběh je srozumitelný, čtivě napsaný a z velké části založený na skutečných historických událostech či postavách. O těch později autor hovoří v doslovu a o to víc na vás tíha všeho, co vám chce prostřednictvím svého díla předat, dopadne.
Honza je na jednu stranu postavou velmi silnou, statečnou a odvážnou (musí se vyrovnat se změnami v rodině, vzít na sebe úděl ochránce, přijmout ztrátu svých přátel, odhodlat se k nebezpečnému činu), ale i citlivou, se kterou už se vyrovnává mnohem hůř.
Transport za věčnost je příběh, který vypráví nejen o období druhé světové války, ale zároveň poukazuje na to, jak velkou sílu má opravdové přátelství. Knížku vám k přečtení určitě doporučuji a to jak čtenářům, kterým je určena, tak dospělým.
Příběh se sám o sobě četl dobře. Kniha je přizpůsobena mladším čtenářům, ale určitě není určena jen primárně jim. Obdivuji Honzovu statečnost a pouto pevného přátelství, které ho dovedlo "dobrovolně" až do Terezína. Určitě stojí za to přečíst si knížku až do konce a zvlášť stojí za povšimnutí i zmínka o Bradym a jeho sestře Haně. Na knížku Hanin kufřík se ještě chystám.
Kniha popisuje válečné události z pohledu party 12 letých chlapců. Život židů v Praze, znepříjemňování jejich života, omezení, zákazy. Později odchod do transportů a odjezd do Terezína, každodenní život v terezínském ghetu.
V knize jsou ukázky z dopisů, které posílal tatínek jednoho z hrdinů z vězení, kde byl zavřený za svou protinacistickou činnost a básně Hanuše Hachenburga.
Ke konci knihy je autorovo vysvětlení, co z románu jsou skutečné události a co jeho fikce.
Kniha je určena pro děti od 10 let, i když osobně bych ji dala číst až dětem o trochu starším (cca od 12 let). Knížka, i když je o neradostném období našich dějin, je psána velmi čtivě, pěkně - až foglarovsky
Příběh několika chlapců, kteří se musejí vyrovnat s mnohem horšími věcmi než jsou strasti dospívání. Autorovi se výborně podařilo vykreslit houstnoucí atmosféru v období Protektorátu. Od čtení jsem se dokázala jen těžko odtrhnout.
Přesto mám ke knize jednu výtku. Velice mě zklamal její konec, který mi připadá useknutý. Mile mě naopak překvapila přímka příběhu a reálných událostí, kde autor uvedl na pravou míru, co bylo pouhým výplodem jeho fantazie a co ne.
Kniha Transport za věčnost se stala jednou z mých oblíbených a nejcennějších knih. A teď proč!?
Příběh je rozehrán velmi zajímavě, jsou zde postavy skutečné i smyšlené; to zasazení skutečných postav do děje je zvláštní - ale příjemně zvláštní. Líbí se mi skautské myšlenky prolínající se knihou.
Příběh plyne, jeho hrdinové zažívají nejrůznější situace a jejich cesty se začínají rozcházet, jednotlivé rodiny zasahují různé děje....
A najednou se dostáváte do té "třetí" části knihy, do ghetta v Terezíně a pro mě v tu chvíii nastal onen okamžik, díky kterému je pro mě ta kniha osobně tak cenná: najednou jsem prostě měla pocit, jako by se přede mnou rozhrnula opona a vstoupila jsem do ubikace v chlapeckém domově v Terezíně a dostala se mezi ty kluky, kteří se tam nedobrovolně ocitli. Je to popsané tak úžasně, že máte pocit, že tam mezi nimi stojíte a sledujete, co dělají, jak se baví....Podle mě, autor, František Tichý, úžasně vystihnul život této mládeže, ty různé průpovídky a další.
Jedná se o beletrii, takže si pochopitelně autor může s fakty dělat, co chce (téměř), ale přesto mi nejprve trošku vadily některé historické "nepřesnosti". Musím ale říct na obhajobu autora, že na konci knihy je vše vysvětleno, veškeré události jsou zde popsané, jak opravdu proběhly, v jakém časovém sledu. A hlavně - čtenáře toto vůbec nemusí rušit, pro děj knihy je to nepodstatné.
Příběh je pro krásně napsaný, je smutný, ale to víme od začátku. Jsem moc ráda, že takováto kniha vznikla.
Kniha mě velmi pozitivně překvapila. Příběh je velmi poutavý a hlavně mě hodně překvapil konec.
Silný příběh v podání malého kluka, který ač Němec, se z vlastní vůle dostal do Koncentračního tábora aby zjistil, proč mu tam byli odvezeni jeho spolužáci a kamarádi.
Kniha která mě velmi dojala a opravdu ji doporučuji si přečíst.
Silný příběh. O to víc, že je vyprávěn dospívajícím chlapcem. Nemám slov, jen doporučuji.
Kniha krásná, dojemná, poučná. Škoda jen zbytečné pravopisné chyby na straně 221 ve vydání z roku 2017.
Štítky knihy
přátelství kamarádi židovské děti děti a válka Petr Ginz, 1928-1944 holokaust, holocaust pro chlapce Magnesia Litera dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
2017 | Transport za věčnost |
2014 | Princ se žlutou hvězdou |
2022 | Rekrut 244 |
2020 | Labyrint nedokončených setkání |
2012 | Přírodní škola - cesta jako cíl |
Byl jsem zvědav jak se téma holocaustu dá citlivě nabídnout dětem. Proto jsem sáhnul po knížce která je psaná pro mládež. Nabídla mi toho moc, i když už mezi mládež dávno nepatřím. Myslím že se dílo a myšlenka v tomhle počinu podařila.