Byli jste sečteni
Mikuláš Bánffy
Transylvánská trilogie série
1. díl
První část "Transylvánské trilogie", románového veledíla první poloviny 20. století je rozsáhlým obrazem života transylvánské aristokracie: jejího nákladného a pohodlného životního stylu, plesů, lovů, romantické lásky, hazardu, domácí a zahraniční politiky, podmanivé horské krajiny i běžného hospodářského provozu na šlechtických panstvích. Mladý hrabě Valentin Abády se po letech v diplomatických službách vrací do rodné Transylvánie. Tolik je toho potřeba změnit! Ale pro samé společenské povinnosti, lovy, plesy a hostiny jako by na to ani nebyl čas. Nad celou trilogií se vznáší duch nostalgie a předzvěst zániku: zániku uherské šlechty jako vedoucí společenské třídy, která ve svých palácích, kasinech a tanečních sálech nedokázala pochopit proměny okolního světa a byla nakonec smetena a rozprášena vichrem světové války i navazujících změn.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , Radek OcelákOriginální název:
Megszámláltattál, 1934
více info...
Přidat komentář
Zajímavý vhled do života aristokracie na začátku 20. století, který je o to cennější, že vychází z pera autora, který byl její součástí. Kniha se vzhledem k dlouhým popisům krajiny čte dost pomalu, politické pasáže jsou pro neznalé maďarské politické historie hůře srozumitelné, ale přesto má kniha jisté kouzlo, kvůli kterému rozhodně stojí za to po ní sáhnout. Doufám jen, že vyjdou i další dva díly trilogie.
"Nedostatky díla", které popisuje Ursus03 (chybějící slovesa a popisnost), jsou charakteristické rysy díla, které byly v překladu zachovány, jak je možné se dočíst v doslovu.
Tato kniha představuje unikátní svědectví o životě uherské aristokracie v předvečer první světové války, avšak její četba je velmi náročná. Jedná se o román klasického ražení, který začíná vyčerpávajícím úvodem do spletitých vztahů a vzpomínek hlavního hrdiny. Když se jím ale čtenář nenechá odradit, pronikne do zajímavého milostného příběhu doplněného zápletkami dobře ilustrujícími dobový kontext - správu aristokratických panství, hýřivý život plný omamných látek a hazardních her nebo třeba souboje na život a na smrt, jež měly řešit otázky cti.
Za nedostatky díla (nevím, zda původního znění, nebo překladu) považuji nadužívání vět postrádajících slovesa, místy přílišnou popisnost a doslovnost a také to, že jsem se nedozvěděl, proč kniha nese právě takovýto název. V českém překladu z roku 2023 mi vadí absence kompletního obsahu (navzdory prvnímu dojmu je kniha členěna na díly a kapitoly, které ovšem v obsahu nejsou zmíněny) a často příliš dlouhé odstavce, jimž by prospělo oddělení na dva nebo tři.
Knihu doporučuji milovníkům detailních popisů, milostných zápletek i zájemcům o historii, každopádně však lidem sečtělým, kteří se neleknou ani samotné tloušťky knihy, ani těch pasáží, které příliš neplynou. Zbývající pasáže vám budou odměnou.
Z mé recenze na jiném webu: "Prostředí etnicky pestré a zároveň zaostalé feudální Transylvánie má pro dnešního čtenáře zvláštní nádech exotiky a vedle pozoruhodně detailního pohledu do společenského života uherské aristokracie nabízí i tragikomické situace parlamentarismu pozdního Rakouska-Uherska, živoucí popisy nádherné, proměnlivé rumunské přírody a několik vášnivých milostných vzplanutí, která můžeme prožít s hlavními hrdiny.
„Byli jste sečteni“ nikam nespěchá a nikomu se nevnucuje, nesnaží za každou cenu udržet naši roztěkanou pozornost akcí či náznaky tajemství, nelze ji číst „jedním dechem“. Přistoupí-li ale čtenář na pozvolné tempo románu, je mu odměnou vzácné nahlédnutí do světa, z něhož už dnes mnoho nezbývá. Uhersko počátku 20. století nám může být v mnohém povědomé z naší vlastní rakousko-uherské historie, zároveň je však pro českého čtenáře v mnohém nové a neobvyklé. ... Komu bych „Byli jste sečteni“ doporučila? Především těm, kdo opravdu nalézají potěšení ve čtení klasických románů druhé poloviny 19. století, oceňují jejich detailnost a vršení témat a motivů a nevadí jim, když si příběh dává na čas, a dále těm, koho zajímá prostředí Sedmihradska a uherské šlechty na začátku 20. století, protože to se Bánffymu, který toto prostředí důvěrně znal, podařilo zvěčnit s mimořádnou živostí."