Trápení všeho druhu
Mariana Leky
Mariana Leky se narodila v rodině psychologů, což se odráží v celém jejím díle. Tato zkušenost je přítomna také v autorčiných sloupcích, které vycházely tři roky v německém časopisu Psychologie Heute (Psychologie dnes). Leky v nich vypráví o starostech každodenního života: o nemoci, úzkosti, nespavosti, stresu, neúspěchu, nutkavém jednání a třeba i o lásce. Nahlíží na rozličná témata s laskavým humorem a současně k nim přistupuje s respektem. Ne pokaždé se podaří daný problém či otázku vyřešit, protože tak už to v životě chodí – autorka má však vzácný dar vypozorovat, co si člověk může z dané situace odnést, aby mohl znovu vstát a jít dál. V knižní mozaice Trápení všeho druhu předvádí, jaký účinek mohou mít texty bez ohledu na svoji délku, pokud z nich vyzařuje pochopení a životní moudrost a dokážou vtáhnout čtenáře hlouběji do vlastních myšlenek. Dílo doprovázejí půvabné ilustrace Evy Bartošové, šité na míru jednotlivým textům.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2023 , ProstorOriginální název:
Kummer aller Art, 2022
více info...
Přidat komentář
Kniha obsahuje krátké příběhy z běžného života, který je ovlivněn autorčinou rodinou plnou psychologů. Většina postav se v příbězích objevuje vícekrát, ať už se jedná o příbuzného či sousedku. Řekla bych, že si zde každý najde nějakou myšlenku či příběh, který mu ukáže, že podobné věci neprožívá sám. 4/5
Za mě Trápení všeho druhu spolu s Kodaňskou trilogií aspiruje na nejlepší přečtenou knihu letošního roku. Krátké, milé povídky odsýpají a čtenáři jejich prostřednictvím poznávají nejen autorku, ale také její rodinu psychoanalytiků, sousedy a střípky z jejich života. Někdy veselejší, jindy smutnější, ale vždycky uvěřitelné a k zamyšlení. Zřejmě k tomu přispívá i styl autorky, který mi hodně sedí. Už se těším na další její knížku. Hvězdičku si zaslouží i krásné ilustrace!
P. S. Kéž by u nás v domě byl taky takový pan Pohl nebo paní Wiese.
Ze začátku jsem v knize viděla velký potenciál, a říkala si, to bude velmi zábavné a obohacující čtení. V polovině jsem si říkala: OK německé nátuře asi trochu nerozumím. Konstatuji jsem suchoprd. Ovšem ilustrace: Ty vyzdvihuju!!! Zejména gumový medvídek v rakvi, mne rozložil :)))
Ach, jak já tuto knihu miluju. Je jako pohlazení, zachumlání se do deky, kousek bábovky. Je to takové ,,čtení na neděli''. Trochu melancholické, roztomilé, vtipné, pravdivé. Trápení všeho druhu se určitě dostane do mých nejlepších knih za tento rok.
Autorka v knize milým způsobem vypráví o starostech každodenního života. Jednotlivá vyprávění mají plus minus tři a půl strany. Tyto postřehy ze života působí někdy humorně, někdy laskavě a někdy jen tak vyšumí. Čtou se velmi pěkně, ale abych pravdu řekla, moc mě neoslovily, ani kresbičky na konci každé části. Knihu jsem brala jako fajn oddychovku.
Je to má první kniha od autorky a podle názvu jsem spíš čekala, že to bude jedno velké trápení za druhým. Takže, kdo by měl podobné obavy, vůbec se nebojte.
Každopádně mám v plánu zkusit i autorčinu předchozí knihu Co je odtud vidět.
Ač je to kniha o trápení, bude vám u ní hezky. Autorka píše i o smutných věcech velice laskavě, s respektem a vlastně tak, že se někdy i u čtení o trápení budete usmívat. Situace nijak nezlehčuje, přesto o nich ale dokáže psát s lehkostí.
Pokud potřebujete právě něco milého, tak zkuste tuhle knihu. Já jsem ji četla velice pomalu, protože jsem si ty dávky laskavosti prostě šetřila.
Tak tahle kniha byla jednoduše krásná!
Trápení všeho druhu je soubor autorčiných sloupků, které v minulosti vyšly v německém časopisu.
Říkala jsem si, že to mi asi nesedne... A co se stalo... Pravý opak!
Každý sloupek má jen pár stránek, ale autorka ve mně dokázala probudit tolik pocitů, emocí a byť se na první pohled zdá, že spolu texty nesouvisí, opak je pravdou.
Sledujete reálné lidské příběhy i nečekané situace při kterých prožijete snad všechny pocity.
Trápení všeho druhu je jednohubka, na kterou jen tak nezapomenete, doporučuju, doporučuju!
Kniha povídek, která se může číst jako román. Starosti i radosti běžných dní – o nemoci, nespavosti, úzkosti, prvních láskách. Postavy z autorčina života nám budou blízké a snadno v nich poznáme sebe nebo třeba někoho z naší rodiny.
Autorčin román, Co je odtud vidět, si mě naprosto získal, proto mi je jasné, že jakmile od autorky u nás něco vyjde, já si to rozhodně hned přečtu. A musím říci, že i tentokrát, ač se jedná o povídky, mě autorka zaujala, kniha mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout.
I když se v knize píše o obyčejných věcech a situacích, je to tak krásně napsáno, že jsem si užívala každou větu. Navíc se mi líbilo to, že o těchto běžných věcech dokáže autorka napsat tak hluboký a smysluplný text, úplně se do něj ponoříte.
Všechny povídky jsou podány lehce a s vtipem. I když to jsou kolikrát vážná témata, tak je autorka nezesměšňuje, ale garantuji, že se při čtení budete i usmívat.
Témata z běžného života, v knize se prostě musíte najít. Já se našla, a to v povídce Noci, kdy jsme nemohly spát. Díky tomu mi je to blízké a dokázala jsem se knížkou sžít.
Jednotlivé příběhy doplňují krásné ilustrace, které přesně vystihují to, o co tam šlo.
V knize mi bylo opravdu dobře. Tak se zachumlejte pod deku, uvařte si čaj a pusťte si do svého života Marianu Leky.
TRÁPENÍ VŠEHO DRUHU bylo jasnou volbou díky mé lásce k autorčině předchozí knize CO JE ODTUD VIDĚT. I když se nejednalo o román, nýbrž o soubor sloupků, které autorce vycházely v německém časopise PSYCHOLOGIE HEUTE, ani tentokráte jsem nebyla zklamaná. A to zrovna moc nemusím povídky, fejetony a podobné krátké literární útvary. Nicméně autorka mě opět dokázala pohladit na duši a dostat se k mému srdci. Ve svých sloupcích ukazuje naprosto obyčejný život a situace, které mohou postihnout každého z nás. Každého z nás něco trápí a je jen otázkou, jak se s tím problémem popere. A někdy ani nepopere, i to je zde zachyceno, vše má svůj čas. Obzvláště v období blížícího se konce roku mnozí z nás bilancují a přemýšlí, co se v jejich životech za posledních 12 měsíců událo. Tato útlounká záležitost vám může dodat trochu nadhledu nad svým vlastním trápením. Je až obdivuhodné, co mi těch pár stránek dalo a děkuji za ně nejen paní autorce, ale i výborné překladatelce Martě Eich. Bez debat 5*/5
Tak nějak je to všechno shrnuto už v samotném popisu knihy. Knížka se čte hezky, ale vlastně už pořádně nevím, co tam bylo, dotýká se to zlehka různých témat, o kterých si čtěte a přitom se moc nedotýkají vašeho nitra nebo emocí a prožívání. Takové hezké a "bezzásahové" čtení.