Trapný konec rytíře Bartoloměje
Václav Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137367/bmid_trapny-konec-rytire-bartolomeje-137367.jpg
4
50
50
V románu o cti, nepočestnosti a lásce se Václav Erben vrací do doby krále Jiříka z Poděbrad, tedy do druhé poloviny patnáctého století, kdy se obyvatelstvo české země stále ještě vzpamatovávalo z politického, hospodářského a morálního kolapsu předchozích časů. Ačkoliv autor vytvořil toto dílo již před čtrnácti lety, zdá se nám, jakoby v historické metafoře hovořilo i k dnešku. Vypráví se zde o proměně charakteru rytíře Bartoloměje - zpočátku veskrze poctivého postaršího muže najímaného nejvyšším mincmistrem Království českého k dopravě a ochraně pregencního stříbra a mincí, zasílaných z kutnohorského Vlašského dvora do Prahy - v člověka podvodně připraveného o majetek. Potom se však sám dá rovněž na nepočestnou cestu (když se děj přesune do penězokazecké dílny v koněpruských jeskyních u Berouna) - a hle! Namísto aby byl zákonem přísně potrestán, čeká ho na samém konci jmenování: stane se - přestože nekalým způsobem zbohatlý - zástupcem nejvyššího hofmistra, čili druhým nejvýznamnějším mincovním úředníkem království. Trpce ironicky laděný příběh poutá plastičností obrazů tehdejšího života ve městě, na venkovské tvrzi, i kresbou přírody, neotřelou barvou slov, a možná že především kontrastem racionálně promýšlených finančních transakcí s hlasem srdce: stárnoucí hrdina se zpočátku lásce brání, nakonec se však dočká i opožděného otcovství...... celý text
Přidat komentář
Něžný romantický příběh ze středověku, který se dotýká Koněpruských jeskyní a tehdejší tajné penězokazecké dílny v těchto místech. Je zajímavé porovnat tuto knihu vzniklou v osmdesátých letech dvacátého století s některými současnými historickými detektivkami. Tento příběh téměř neplyne, není tu totiž téměř žádný dějový posun, takže autor nemá ani na čem gradovat děj. I když je to prosté vyprávění o lásce a lidském charakteru, je psáno velmi krásnou češtinou. Autorovi se tak daří vykreslovat těch nemnoho postav, které tu vystupují, i prostřednictvím jejich dialogů.
Na první pohled jednoduchá historická dobrodružka kořeněná romantikou. Napsaná ovšem nádherným jazykem, prozrazujícím autorovu vášeň pro historii, s charakteristickou živostí, pro Václava Erbena tak typickou.
A na pohled druhý? Všechno zůstává. Jen ta idyličnost, která na člověka hned na počátku mylně dýchla, poznenáhlu nabývá podobu ironickou, příběh vypovídá o cti i nepočestnosti. A ceně, kterou je třeba zaplatit za obojí.
Historické romány zalidnily středověkou krajinu spoustou chrabrých reků, statečných rytířů, hrdinů s jejich nevídanými skutky. No jo, ale co všichni tihle velitelé armád a družin dělají na stará kolena? To už se do románů moc nehodí. A přesto: může se z toho vyklubat zajímavý příběh.
Trapný konec rytíře Bartoloměje je oddechovka, má docela přímočarý děj, je vyprávěn chronologicky, autor si vystačí s desítkou postav, které ovšem vykreslí plasticky a uvěřitelně, jakož i dobové reálie. Navíc vládne velmi příjemnou češtinou. Daří se mu aspoň mírně přizpůsobit jazyk historickému období a kontextu. A tak třeba zjišťujeme, že slovo "trapný" mělo ve středověku poněkud jiný význam, než jak ho vnímáme dnes.
Byla jsem nadšená. Škoda, že po tak zajímavém námětu nesáhne nějaký schopný režisér. Jenže co kdyby to dopadlo jako s Vondruškovým Ve jménu krále...
Umělecky kostrbaté vyprávění ze středověkých Čech, které se točí okolo ražby stříbrňáků v Kutné Hoře a okolí. Z tohoto pohledu je zajímavý hlavně vyčerpávající doslov. Příběh samotný je celkem jednoduchý, ale pro mne je bohužel příliš zašifrován spoustou jízlivých, sarkastických a jinak vtipných řečí okolo, i když vyznění snad není tak špatné. Pochybuji tedy o přílišné čtivosti tohoto díla, což je asi škoda.
Jméno Václava Erbena jsem měl spojeno především s jeho detektivními příběhy a kapitánem Exnerem, takže jsem od četby této knihy až tak moc neočekával. Ale dočkal jsem se příjemného překvapení, tohle za přečtení rozhodně stálo.
Příběh dobrý, jen psaný děsně rozvláčně a zdlouhavě, jakoby před sto lety. Někdy jsem odhadovala, jak se bude dál odvíjet, ale jindy přišel nečekaný zvrat.
Celkem zajímavý historický příběh, jen kdyby nebyl tak obšírný popis nezajímavých podrobností.
Zajímavý a čtivý historický příběh, s poněkud, pro mě, překvapivým koncem, který jsem podle názvu knihy upřímě řečeno nečekal.
V knize mi trochu vadil styl rozvlekleho popisneho vyprávění možná zbytečných věci slovy vypravěče. Samotné vyprávění dějově linky a příhod hrdinu již bylo psáno dobre. Nicméně toto nemusí ostatním vadit.
S Václavem Erbenem (a potažmo i s kapitánem Exnerem) jsem se seznámil v páté třídě, když paní učitelka zabavila román Poklad byzantského kupce mému spolužákovi Emilovi H., který ho tajně louskal pod lavicí. A protože u nás tahle osvícená žena zrovna suplovala, sedla si za katedru a začala nám z něho číst nahlas. Pěkně od začátku, abychom o nic nepřišli. Příběh mě zaujal natolik, že jsem si knihu (poté, co si ji nejprve přečetla kantorka) od milého spolužáka okamžitě vypůjčil. Od té doby jsem přečetl VŠECHNY exnerovky. Každou minimálně dvakrát, mnohé i vícekrát.
Ale kolem Rytíře Bartoloměje jsem chodil obezřetně a po špičkách. Jednak jsem nikdy moc historické romány nečetl a druhak mě silně odrazoval přívlastek "trapný" v názvu knihy. Připadal mi tak nějak nemístný, podezřelý, jako by dopředu avizoval výsledný dojem.
No, teď, na stará kolena, jsem konečně tenhle předsudek prolomil a ten nádherný příběh o rytíři Bartoloměji Křenském z Loučky (a o pošetilosti stáří obecně) si přečetl. A stálo to za to!
Vyprávění nikam nespěchá, odvaluje se pomalu, pomaloučku, dokonce více odpočívá a spočívá, než kráčí kupředu. Ale o to právě jde: O ten zážitek z jazyka, ze slov, z obrazů…
Vlastně mám jedinou výtku: někdy autor trochu více zatlačil na pilu a v touze po "básnivosti" až příliš popustil uzdu "vančurovské inspirace", takže jsem se občas musel zastavovat a vracet se proti proudu slov, abych v někdy až příliš složitých souvětích nezabloudil. Ale tohle je jen malá vada na kráse, která rozhodně výsledný pětihvězdičkový dojem nemůže pokazit.
Příběh samotný není nikterak náročný, leč vyprávěn vančurovským, košatým stylem nabývá na délce jako meandrující řeka. Zda je to na škodu či ve prospěch díla je na okamžité náladě každého čtenáře. Jisto je, že jednoho potěší, zatímco jiný jej opustí dříve, než uplyne v závěr, v rozporu s názvem nikterak trapný.
Pokud máte rádi podobný způsob psaní, nenechte si knihu ujít. :-) První půlka byla trochu zdlouhavá i na mě, ale druhá to vynahradí.
První mnou čtená kniha, od Václava Erbena, co není detektivka. Mám radost a potvrzeno že píše opravdu skvěle. Přečteno jedním dechem, za pár hodin a to i přes popisy- možná právě pro ně :o), výroby mincí.
Napínavé, plné zvratů /i když v duchu jsem si od samého začátku přála aby to tak dopadlo.:o) /. Šlechetný rytíř Bartoloměj a jeho trapný konec, který mohl být mnohem mnohem trapnější kdyby - ale to už by byl spoiler:o))))))))
Mě se to docela líbilo.Děj chytlavý,akorát ty různé úvahy a myšlenky co se celým dějem prolínají,nevím jestli to je k dobru věci.Hodně tok příběhu zpomalují,někdy až neúměrně.
Kniha mne už od první strany zaujala svým zvláštním, jakoby melancholickým jazykem. Při čtení jsem si představovala, že ji psal někdo hodně starý, moudrý a smutný. Moc se toho v průběhu děje nedělo, ale i tak jsem se od knihy nemohla donutit odejít. Je příběhem obyčejného člověka, kterému se od života dostalo mnoho ran. I přesto se nebojí doufat, že dědictví, které mu spadlo do klína, bude dobré. Tento předpoklad se ukáže jako velmi naivní, i když důsledky, které z přijetí dědictví vyplynou, možná v tom správném světle dobré jsou. Autor navíc dokázal do knihy vložit věrohodný obraz tehdejší doby, včetně historicky věrných popisů práce těch, jež se podíleli na výrobě mincí.
Trapný konec rytíře Bartoloměje je ten druh knihy, ze kterých jsem doposud měla veliký strach. Jako čtenář zapadám do kategorie young adult a fantasy knih. Proto jsem s přečtením této knihy lehce otálela. Nakonec bojkot vystřídala zvědavost a já jsem ráda, že tomu právě tak bylo. Strach, jak se později ukázalo, byl oprávněný. Přes to, že je tato literatura na čtení složitá, jsem velmi pyšná, že jsem ji přečetla. Poplácala jsem se po rameni a se zdviženou hlavou, si odškrtávám skok přes neznámou překážku. Teď už vím, že bát se neznámého, je mnohdy zbytečné. Pokud jste na tom podobně jako já, věřte, že do knihy se začtete a strach brzy opadne a vy si budete užívat samotný příběh.
Kniha není špatná. V jistých směrech. Ačkoli přízvisko "trapný“ by měla rozšířit na vícero pasáží. Ve zkratce - autor přináší poněkud zemdlelý příběh zchudlého rytíře, který ke štěstí náhodou přišel a malilinko si vypomohl falešnou ražbou mincí. Plus má za historickou věrohodnost (ačkoli je příběh vycucán z prstu, konzultoval se autor s odborníky, přičemž musím ocenit popisy postupů kovářské práce tehdy, stejně jako jiných záležitostí středověké každodennosti. Z historického hlediska mi příliš nevadilo poněkud negativní vylíčení krále Jiříka z Podebrad – jako pánům historikům.)
Ačkoli jsem knihu přehltal, po vystřízlivění a rozležení kritiky mi do popředí vystupuje několik vad. Jednak mi místy připadala kniha poněkud unylá a nevýrazná. To zaláskování s Veronikou, postavy dobráckého kováře, slaboduchého patetické přiblbla a zběhlého akademicuse ... a rytíř Bartoloměj, kterej zjedná řád a všichni se mají dobře. No.
Pokud rádi píšete, vymýšlíte příběhy nebo dobrodružství do DračíhoDoupěte a toužíte blíže poznat práci penězokazců, prostředí královské urbury a regálu a kovotepců razící groše, sáhnete po ní. Stejně pokud máte rádi historické romány. Kulervoucího příběhu a napětí se ale jaksi nedočkáte. Je to taková trochu selanka. Není špatná (zejména díky hezky vymodelovanému prostředí), ale že bych ji doporučoval na potkání ....
Veřejně se přiznávám, že tato kniha mi změnila život a díky ní jsem tam, kde jsem. Není to sice žádné veledílo, ale na mě silně zapůsobilo. Ke knize jsem se dostala naprostou náhodou, zaujal mě název a byla jsem zvědavá, co má být tím trapným koncem a začetla jsem se. Příběh mě příjemně překvapil, postavy mě velmi zaujaly, ale hlavně děj ve mně vyvolal spoustu otázek faktografické povahy - jak to bylo ve skutečnosti? Co je na knize pravda a co je výmysl autora? Tím jsem se dostala k dějinám středověku, které mě uchvátily, následoval výběr VŠ se zaměřením na historii, kde jsem vzala na milost i jiná období (například do té doby nenáviděné baroko - teď se ho nemůžu nabažit!) a hlavně se mi otevřely obrovské, do té doby nevídané obzory, jak teoretické, tak praktické. Teď se můžu radovat z toho, že zaměstnání je zároveň mým koníčkem, a na začátku toho všeho stál rytíř Bartoloměj, kterému tímto děkuji, přestože jeho konec byl trapný, ale nebýt tohoto konce, kniha by se mi do rukou nikdy nedostala.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Bláznova smrt |
| 2004 | Efektivně mrtvá žena |
| 2006 | Na dosah ruky |
| 2006 | Znamení lyry |
| 1969 | Vražda pro zlatého muže |
Můj druhý Václav Erben "historický", oproti osudům Krále Jiříka notné vylepšení, hlavně proto, že zde se nic a nikdo nebere až tak moc vážně. Historická fraška o penězokazech hezky odsýpá, celkem se vlastně nic neuděje, na kteréhokoliv Erbenova "Exnera" to nemá, ale fajn...