Třetí poločas
Ray Kluun
Stijn a Carmen jsou moderní, zdraví a bohatí manželé, mají roční holčičku a oba vlastní prosperující firmu. Užívají si plnými doušky života v Amsterodamu, dokud u Carmen není diagnostikována rakovina. Ze dne na den se jejich život změní z jednoho nekončícího večírku v cestu po doktorech a nemocnicích. Zatímco Carmen prochází chemoterapiemi a ozařováním, hédonista Stijn se vrhá do amsterodamského nočního života a do náruče žen. Román popisuje bez patosu a falešného sentimentu smrtelnou a nevyléčitelnou nemoc, která zasáhla mladý manželský pár v rozkvětu života jako blesk z čistého nebe. Autor vypráví svůj příběh přímočaře, bez příkras, nic neskrývá. Přitom však tyto tragické okamžiky líčí se svérázným černým humorem. Deprimující situace v nemocnici střídají trýznivé momenty průběhu nemoci a těžce zkoušené síly vztahu obou mladých lidí. Je to tedy zároveň óda na lásku. ... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2006 , JotaOriginální název:
Komt een vrouw bij de dokter, 2004
více info...
Přidat komentář
Úžasný příběh plný emocí, bohužel se mi nelíbil styl psaní a všudypřítomné vysvětlivky a vsuvky.
Mám ráda knihy popisující "realitu", ale Třetí poločas mi nevyhověl. Asi jsem čekala úplně jiné zpracování, nesedl mi styl psaní ani postavy :( Ale jak se říká "tisíc lidí, tisíc chutí" - jinak by to byla nuda. Z mé strany "realitu" všedního života nejlépe zachycují knížky vydávané Odeonem.
Podtitulek knihy mluví za vše. Nevěry, hádky, bolest a strach - láska za časů rakoviny. Mladý pár s malým dítětem se musí vyrovnat se zákeřnou nemocí. Knížka vás rozdrtí, semele, naštve i dojme. Hlavní hrdina určitě není ukázkovým manželem a sympaťákem z "červené knihovny." Během čtení byste mu nejraději vrazili pár facek, ale zároveň i brečeli s ním. Zoufalý a krutý příběh o nemoci a umírání. Kdo si chce rozdrchat emoce, určitě doporučuji přečíst.
Strašně moc jsem brečela.. Bože vždyť já vše beru s nadhledem, ale tohle mě tak emočně sejmulo, že nedokážu hodnotit, nedokážu napsat nic víc, než to, že smrt milovaného člověka měřím nevyčíslitelnou bolestí.
Knížka byla opravdu moc smutná :-( i já měla vztek na Stijna, na to jak se choval, na jeho hnusnou zálibu a to jak ubližoval manželce. Taky jsem nechápala Carmen, proč mu to vše tolerovala, ale jak už tu je někde psáno. Kdo můžeme vědět, jak bychom se v takové situaci zachovali my? Konec je popsán tak do detailu, až mě mrazilo. Čím vším si musí projít rodina těžce nemocného člověka. V kom tato knížka nevyvolá žádný emoce, není člověk. Na druhej díl asi chvilku počkám a dám si chvilku oraz.
Myslím, že bych těžko hledala knihu, kde by autor tak pravdivě, naturalisticky popsal, čím procházejí partneři, když jeden z nich těžce onemocní. Upřímná, nemilosrdná, šokující i dojemná zpověď člověka, který nic nepřibarvuje a neskrývá a který často hrubě a sarkasticky popisuje své vyrovnávání se se skutečností. Je to úžasná kniha, silný příběh a klobouk dolů před Carmen a Stijnem. Pro ty, kteří odsuzují chování Stijnena, má neznámý autor jeden citát:
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život : Obuj si moje boty a projdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažij moji bolest, projdi roky, které jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já !
Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já ! A až … potom … můžeš soudit moje chování a tvrdit, že znáš mě a … můj život …
Vždy je smutné rozloučit se s milovaným člověkem. A ještě smutnější, když odchází máma od malého dítěte. Bohužel se to stává.
Knihu jsem přečetla jako vzpomínku na svou přítelkyni z dětství, která prohrála boj se stejnou diagnozou a kterou jsem vyprovodila na cestě poslední.
"Typickou známkou lítosti je to že přichází znovu a znovu
příliš pozdě a nikdy včas".
Ačkoliv vypravěči bych nejradši dala facku, kniha byla neskutečně silná a jak píší mnozí ostatní, ještě hodněkrát po přečtení jsem si na ní vzpomněla, i po letech.
Kdyby to nebyla knížka podle skutečné události, napsala bych, že je krásná. Teď můžu napsat akorát KRUTÁ realita. Kniha na mě velmi zapůsobila a myslím si, že většinu těch, co ji přečtou donutí k zamyšlení a přehodnocení priorit.
Není co dodat.Super kniha, i kdyz drsná a smutná.....ze života.Asi ještě 2 měsíce po přečtení jsem na ni myslela a dost často si na ni vzpomenu i teď.Jen tak ji nevyzenete z hlavy.
Nádherná knížka, která ale není pro každého. Patří mezi moje nejoblíbenější, když jsem jí dočetla,nemohla jsem jí hodně dlouho dostat z hlavy.Není jen strašně smutná, jak by se mohlo zdát, ale některé situace jsou podány s humorem.Oceňuji nejvyšším počtem hvězd.
Nejlepší a nejpravdivější kniha o rakovině, kterou jsem kdy četla. Jak píší ostatní, nevyrovnali se jí ani Hvězdy nám nepřály ani Něž jsem Tě poznala. Protože...takovéhle to opravdu je...
...tak tohle bylo něco. Moc hezky psané, i když z děje mrazí. Oceňuji nejvíce hvězdičkami.
Co ke knize napsat, když je tak emotivní a jedinečná. Nejdřív budu kritizovat, protože styl psaní mi úplně nesedl. Moc si nepotrpím na velké popisy všech detailů a hlavně hrdina Stin mi byl nesympatický a vypravování jeho osobou mi přišlo jako vychloubání se. Takový deník don Giovanna a hroznýho machra, protože stále popisoval večírky a náhodný sex. Ovšem jeho postava je vývojová a poněkud rozporuplná, takže abych mu nekřivdila, ve druhé části knihy vystupuje jako milující bytost, která utírá manželce zadek a je s ní do poslední minuty. Jakoby to jeho chování byla jen maska a obrana před krutou realitou. Myslím, že přemýšlivý čtenář se dovtípí jak kniha dopadne velmi rychle, ale stejně bude chtít číst dál. I kdyby člověku nesedl styl psaní, tak je to svědectví o eutanázii a za mě naturalisticky a čistě popsané až do poslední minuty.
Ćítala som najskôr Time Out a potom Třetí poločas....a bola to, nechtiac, dobrá voľba.
Ľadová smršť - to je to, čo sa mnou prehnalo pri čítaní knihy od večera do rána....
Uf Uf Uf...tvrdý a syrový pohled na skutečnost, kterou nám jiní autoři tu citovaní - Green či Moyesová podávají v ochranné mlze. Naprosto beru autorův přístup k dané situaci. Ničím mně neurážel, snad jen možná překvapil. Nemyslím si, že je na místě soudit někoho, komu umírá jeho druhá polovina a který potřebuje vypadnout od každodenního koloběhu chemoterapií, blití, vynášení hoven atd. Nejsilnější místo pro mně? Nebyla to ta, kdy trávil čas se ženou, kdy se o ní staral a loučil se s ní ale ta chvíle, kdy se loučila se svou dcerou...pak už jen slzy slzy a slzy...
Tahle kniha je napsána stylem s kterým jsem se ještě nesetkala.Přečíst ji do konce vyžaduje velkou psychickou odolnost,zvlášť pokud jste daný námět řešili v reálném životě Vy sami.Závěr mně naprosto odrovnal,asi 2h po dočtení jsem jen seděla a přemýšlela.
Třetí poločas
Nepamatuji si, že by mě někdy takhle hodně kniha zasáhla. Po pár stránkách jsem si přečetla obálku a došlo mi, že se jedná o autorův životní příběh. O to je tento román ze života ještě fascinující a má obrovskou hloubku. Tahle kniha mě absolutně rozebrala. Po přečtení se mnou nebyla řeč, chodila jsem jako tělo bez duše, přemýšlela o tom všem, co autor zažil, o nemoci, smrti… Ufff. Tahle kniha by měla být povinnou četbou pro všechny! Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách