Třetí poločas
Ray Kluun
Stijn a Carmen jsou moderní, zdraví a bohatí manželé, mají roční holčičku a oba vlastní prosperující firmu. Užívají si plnými doušky života v Amsterodamu, dokud u Carmen není diagnostikována rakovina. Ze dne na den se jejich život změní z jednoho nekončícího večírku v cestu po doktorech a nemocnicích. Zatímco Carmen prochází chemoterapiemi a ozařováním, hédonista Stijn se vrhá do amsterodamského nočního života a do náruče žen. Román popisuje bez patosu a falešného sentimentu smrtelnou a nevyléčitelnou nemoc, která zasáhla mladý manželský pár v rozkvětu života jako blesk z čistého nebe. Autor vypráví svůj příběh přímočaře, bez příkras, nic neskrývá. Přitom však tyto tragické okamžiky líčí se svérázným černým humorem. Deprimující situace v nemocnici střídají trýznivé momenty průběhu nemoci a těžce zkoušené síly vztahu obou mladých lidí. Je to tedy zároveň óda na lásku. ... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2006 , JotaOriginální název:
Komt een vrouw bij de dokter, 2004
více info...
Přidat komentář
Dočetla jsem a opravdu 2 hodiny seděla a přemýšlela. Syrově a bez skrupulí napsaná kniha, asi nejsilnější co jsem četla.
Nejsilnější kniha, kterou jsem kdy četla.. o to silnější, že je to na základě autorova skutečného příběhu. Kdo zažil z blízka ztrátu někoho na rakovinu, určitě zažije spoustu flashbacků. Je to jen silné a těžké čtení? Ano i ne... Člověku taková situace změní hodnotový žebříček a žijete úplně jinak, to mi věřte.
Jinak hlavní postava Stinj - zastupující Kluuna je většina od začátku nesympatická, ale .... Já ten jeho syrový popis reality toho, jak tím vším procházel a jaké měl myšlenky a jak opravdu nebyl žádný ideální věrný manžel, je to, čeho si cením. Hezky tak jak to opravdu člověk v sobě měl a prožíval.
Tato kniha byla dost silná. Jsem ve věku, kdy hlavní autorka umírá, a proto se to nečetlo úplně snadno.
Na začátku jsem hlavního hrdinu nemohla ani vystát, i ve svém životě se tomuto typu mužů snažím vyhýbat. Ke konci jsem našla jakési porozumění, že ten, kdo na světě zůstane sám, je právě pozůstalý, a každý má nějaký jiný způsob, jak se s tím vyrovnat. Silný příběh psaný z pohledu proutníka, kterému se díky nemoci změní vnímání důležitosti některých věcí.
Tahle knížka ve mně vyvolávala dost silné pocity - lítost, obrovský smutek, naštvání, znechucení nad chováním hlavního hrdiny, ale zároveň i pochopení. Probíraly se tam dvě hodně silná témata - umírání na rakovinu a sexuální závislost, což mi přišlo celkem hodně na jeden pár - spousta manželství dokázalo rozložit už "jen" jedno z toho. Na autorovi moc obdivuju jeho zdrcující upřímnost. Takhle jít s kůží na trh bych nedokázala, bez debat. Zároveň skvěle popsal odcházení partnerky, jejich vztah s malou dcerkou a to, jak ji na smrt maminky připravovali. Tak silnou a zároveň čtivě napsanou záležitost jsem dlouho nečetla, a doufám, že ani číst nebudu. Z žánru "Knihy o rakovině" mi to úplně stačí.
Pravda bolí, pravda se neříká snadno a snadno se ani nečte. Ne, Třetí poločas opravdu neslibuje líbivé čtení ani volbou tématu, ani obsahem. Autor nám bez servítek či patosu předložil příběh plný krutých pravd, bolesti, utrpení z nespravedlnosti a touze žít... a ta touha, to krédo carpe diem, je nakonec tak omamné, že nějakým způsobem dokázalo slepit to mé několikrát rozervané srdce a s poslední stránkou mi pomohlo pochopit neobyčejné lidství a... smíření. Mnohé myšlenky by se měly tesat do kamene a kéž by měly širší dosah, aby se téma nemoci blízkého člověka odtabuizovalo se všemi těmi nelíbivými každodennostmi. Děkuji za autorův odvážný čin vracet se do vlastní bolesti a přiznat nepřiznatelné. S velikou pokorou k životu knihu odkládám a opravdu doporučuji.
Vzhledem k tomu, že mám velmi blízkou zkušnost s touto nemocí , tak inbecilství " pana " manžela mi nedovolilo knížku dočíst celou . Možná kdybych tu osobní zkušenost sama neměla , dokázala bych to překousnout , ale takhle ne . Výsměch všem ženám s rakovinou prsu .
Kniha je, bezesporu, náročná, sýrová a pravdivá.
Nejedná se o klasický sentimentální žvást, kdy žena má sice rakovinu, ale vše je zalité sluncem ....takhle to přece v životě není.
Takhle kniha se nebojí vyslovit vše to nehezké
Trvalo mi tak tretinu knihy, nez jsem si zvykla na zpusob vypraveni a na to, jaky kre*en je (podle me) hlavni postava. Potom jsem mu to castecne odpustila a uzila si skvele vystaveny pribeh az do konce.
Nikdy bych si nemyslela, že mě kniha s tak závažnou tématikou bude tak bavit. Klobouk dolů za tu nálož všeho lidského.
Je to velká emoční nálož. Ani nevím zda bych začala číst, když bych tušila jak bude ta hrůza rakoviny podrobná. Je to úžasně napsaná kniha a jsem ráda, že si můžu užívat života.
Pěkná knížka,výborně vylíčené postavy- jak nemocného tak pomáhajícího partnera. K tomu všední život.Místy drsná a místy k slzám dohánějící.
(SPOILER) Vynikající kniha.Obdivuji spisovatele jak to vše přežil a moh se rozloučit se svou źenou.A ona kdyby smě si to směli vybrat a umřít z úctou. Eutanazie by měla být už vsude uznanà.
Na horory a katastrofické filmy se prý lidé dívají proto, aby se mohli bát a prožít si nebezpečí, strach a hrůzu bez opravdového ohrožení. Četla jsem tuto knihu z podobného důvodu? Prožít si smrtelnou nemoc nanečisto a v bezpečí? Kdepak.
Uvědomění a přiznání si toho, jak naprostá většina problémů, které máme a “důležitě” prezentujeme a řešíme, vůbec problémy nejsou, jak se hroutíme z něčeho, co vlastně pro náš život není vůbec rozhodující a důležité, abychom byli pro okolí zajímavější, ... toho jsem získala plnou náruč. A pokory. To především.
Stijn a Carmen, muž a žena, mladí a neklidní, krásní a bohatí. Spolu a svojí roční dcerkou si užívají života plnými doušky. Iluzi dokonalého života nabourávají četné milostné pletky Stijna, ale tou opravdovou ranou je diagnostika rakoviny prsu.
Naprosto trefně to shrnul podtitulek samotné knihy: " láska za časů rakoviny". Tahle kniha vám naservíruje snad všechny emoce - lásku, naštvání, bezmoc, vztek, pochopení, smíření, naději, zoufalství,... Všechno dohromady spolu ladí, ikdyz vás kniha psychicky drtí.
Kniha hraje na citlivou strunu čtenáře, přibeh je až srdceryvný, ale mě osobně vadil způsob "vyprávění", který o to více narušovaly vysvětlivky pod čarou a v rámečcích.
Za príbeh, konkrétne za preplakaných posledných 30 strán by som dala aj 5 bodov. A teda pre mňa sa veľmi ťažko hodnotia skutočné príbehy a ešte takéto skutočné príbehy úplne objektívne.
Čo mi vyslovene prekážalo (okrem charakterových vlastností hlavného hrdinu na 250 stranách, našťastie v tých posledných 50 sa to výrazne zlepšilo) boli citáty na začiatku každej kapitoly a oboznamovanie čitateľa s rôznymi barmi v Amsterdame, to som nevedela či to chce byť turistický sprievodca alebo čo vlastne.... a preto teda dávam 4 hviezdičky.
Četla jsem na doporučení... a páni....
Moc obdivuji autora, že popsal i pocity, které si radši chceme nepřipouštět.
A jsem ráda, že Carmen měla na konci na výběr. Tu možnost bych uvítala. Neříkám že využila, ale chtěla bych mít právo sama se rozhodnout
Strašně silná kniha, co se musí dávkovat. Ty dopisy Carmen pro Lunu, to mě hodně dostalo. Hlavní postava Stijna byla pro mě hodně rozporuplná, občas jsem ho nechápala, občas mu rozuměla. Nesoudím, nikdo z nás neví, jak by se zachoval, dokud neprožije. Syrová, ale krásná kniha.
Třetí poločas
Téměř celou knihu jsem Stijna nesnášela... já mu prostě nemůžu dát pět hvězdiček jenom z principu. Konec mě dojal, i slza mi ukápla, ale přesto nejsilnější dojem z téhle knížky je u mě to, že někteří chlapi jsou... a to sprosté slovo si doplňte sami.