Třetí přání 3 - splněno
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233134/bmid_treti-prani-3-splneno-OMZ-233134.jpg
4
135
135
Třetí Přání série
< 3. díl
Přání se mají plnit, a také do třetice všeho dobrého a zlého, či třikrát a dost. Toho všeho si je dobře vědom populární americký autor Robert Fulghum. Ve třetím svazku jeho Třetího přání, románové pentalogie - Třetí přání, Třetí přání 2. Zbytek příběhu (skoro) - vezme dosavadní vyprávění velmi nečekaný obrat. Do děje vstupuje možná fiktivní čtenářka románu, aby možná fiktivnímu autorovi, který nechal svou hlavní hrdinku Alici na konci čtvrtého dílu zemřít, předvedla - neb je herečka a jmenuje se Alice-Alice - svoji verzi jeho románu, jak jej četla a vnímala ona. Příběh je teď zcela v jejích rukou, a ona doplňuje chybějící místa v románu. Zároveň se rozvíjí její románek s autorem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
Third Wish Granted, 2006
více info...
Přidat komentář
Do této knihy se mi vůbec nechtělo, Fulghuma jsem neznal, knihu jsem měl půjčenou (doporučenou). Po pár stránkách jsem odložil, vrátil jsem se k tomu po pár týdnech a přečetl jedním dechem. Následně jsem si od něj přečetl jiné knihy, ale tato zůstává nejsilnější.
Odkládám asi po 10 stranách. "Budeme si hrát na to, co by asi udělala Alice z tvého románu..." - to mě nezaujalo.
Souhlasím s každým slovem od Nejpet. Byla jsem naštavná a nechtěla jiný příběh. Svému tátovi jsem třetí díl ani nedala, že se mu nebude líbit... Nakonec jsem trojku přečetla a nelituji. Fulghum se přesně trefil... Mně prostě nestačí jen dobrý děj s překvapivým vrahem na konci. Asi o knihách moc přemýšlím a chci od nich něco víc. Fulghum mě celým svým Třetím přáním prostě dostal. Kolik z nás nežije teď a tady?? jen přežívá?? a čeká? ale na co?
Přiznám se, že se mi do čtení třetího dílu moc nechtělo. Byla jsem zaskočená koncem dílu druhého a trucovitě jsem chtěla číst pokračování příběhů Alice, Max-Pola, Aleka a ostatních a nééé úplně jiný příběh! Dala jsem si pauzu a nakonec jsem si třetí díl užila stejně jako ty předchozí dva. To nejsou jen romány, kde čtenář zhltne příběh, to jsou knihy postavené na zážitcích, na kouzle okamžiku, na radosti ze života a schopnosti ho prožít naplno tady a teď. Krááása!
Tento díl už nemusel být vůbec napsán. Nicméně líbil se mi, je to zajímavý nápad.
Myslím, že splněno již nemuselo být vůbec napsáno, klidně stačily dva předešlé díly aby měl člověk pocit příjemně strávených chvil nad knihou, pocitu pohlazení po duši a krásně vykresleného přiběhu. Ve třetím díle jsem se propadala do pocitu bezradnosti a svým zpsobem i zbytečnosti s otázkou zdali číst až do úplného konce. Přeci jen jsem dočetla, ale požitek jako u prvního a druhého dílu nebyl v podstatě žádný.
Začnu od začátku – první díl knihy mě dá se říci okouzlil :-) … krásné zpracování knihy, obrázky, zajímavý lehce plynoucí příběh, dokonalé odpočinkové čtení, a zajímavý otevřený konec, dávající prostor pro vlastní fantazii … takže jsem trochu váhala, zda pokračovat s dvojkou, ale jak už jsem u dvojky napsala, když prostě víte, že existuje pokračování, zvědavost mi nedala, … a musím říct, že ani nezklamala, jiné ilustrace /opět krásné/, stejně plynoucí příběh z atraktivního prostředí /zajímavé postřehy - příjemné čtení/ … a konec … jiný než bych si ve své fantazii představila já, přesto nezklamal … příběh se prostě uzavřel … tak, jak si to autor přál … a tak mně nezbylo, než dát opět vysoké hodnocení.
Moje váhání s tímto pokračováním bylo trochu větší než u dvojky … jak jsem řekla, příběh se uzavřel ... a podle mě tak měl i zůstat … trojce bych dala místo přídavku „splněno“ přídavek „navíc“ – kouzlo, spočívající v objevování pestrosti příběhů hlavních hrdinů, epizod z jejich životů, zajímavých prostředí ... vyprchalo, … zůstaly jen formy - ilustrace a melodie, … objevování zmizelo … a nový příběh, který se rozvinul, … to kouzlo prostě ztratil.
Je to už nějakou dobu, co jsem tuhle trilogii četl, ale nějak mi v paměti neutkvěla a mám dojem, že jsem ji dočítal dosti ztuha.
Ale je pravda, že po grafické stránce je to moc pěkně udělaná knížka, platí to pro všechny 3 díly.
Někoho můžou potěšit zajímavosti o cibuli nebo jinanu a dalších stromech, někdo se může nechat inspirovat pobytem ve větvích, pro někoho budou zajímavé drobnosti z cizích kultur. Někomu mohou připadat ilustrace krásné, protože jsou plné zvláštního prosvětlení. A pro mne byl zajímavý tento odstavec, protože je o slovech:
"Učíme děti, že na rozdíl od klacků a kamení ti slova neublíží, nic ti nepolámou. To ovšem není pravda. Slova ti můžou zlikvidovat rozum, zlomit srdce anebo tě zavést na hodně nebezpečné cesty. Slova, věty a odstavce tě můžou zničit. Představivost tě klidně zabije. Anebo si budeš přát, abys byla radši mrtvá."
Mám Fulghumovy příběhy ráda, ale u tohoto jsem vydržela až do konce jen proto, že jsem čekala nějaký obzvláštní konec. Nápad, že se knižní příběh přelije do spisovatelova života, je zajímavý. Zpracování bylo pro mne zdlouhavé, odhaduji, že by se mohlo líbit někomu, kdo miluje divadlo. I když byl konec druhé knihy krutý, je pro mne jako konec přijatelnější než toto pokračování.
Z prvních dílů jsem byla nadšená, ale třetí jsem ani nedočetla. Je to poprvé, co mě Fulghuum zklamal.
Po knize jsem sáhla ihned jak jsem dočetla druhý díl. Zezačátku jsem byla překvapená jakou formu autor zvolil. Přistupuje k předchozím dvěma dílům jako k literární fikci. Netradiční, nezvyklé. Myslím, že se zde Robert Fulghum opravdu vyznal ze svých pocitů, ale bohužel ani mě tato kniha neupoutala tak, jako první dva díly.
Třetí část byla něco jako facka. Kvalitativně odpovídá, o tom u Fulghuma nemůže být řeč, ale co do příběhu. Ne. Třetí přání pro mě končí druhým dílem.
Právě ten románek mi připadal trochu nadbytečný. Předchozí dvě knihy se mi zdají lepší.
No co říct, přečíst jsem si to musela. Necítím zklamání, ani uspokojení. Ten příběh pro mne vlastně skončil 2 dílem. Jsem ráda, že tu je i jakési uzavření postav, ale vlastně jen tato část pro mne byla něčím důležitá.
Přesto je to zajímavě k zamyšlení,byť je na konci vlastně jedno, jestli jste to četli nebo ne. Chápu, všichni čekáme na happy end, jenže v tom to celé je: Čekáme a čekáme. Zase jedna moudrá věta říká, že vše má dobrý konec a pokud ne, ještě to není konec.