Trhám broukovi nožičky

21.11.2022

Občas, tu a tam, když čtu básně, stane se mi - jak laciné! -, že se mi až zasteskne po gymnaziálních letech - ne že by byly nějaké dobré, to ony nebyly ani trochu - a zalituji, že už nedostanu šanci vybrat si ji k povinné recitaci před tabulí. Třeba zrovna Trhán broukovi nožičky by paní profesorka H-ová jistě docenila.
Výbor otevírající Pitva babičky mě zastihla zcela nepřipravenou a pak už jsem se jenom - jako když vlezete omylem na obrovskou horskou dráhu, která vás otočí i hlavou dolů.
Každý halíř za tuhle jízdu stál.
Můžu ještě jednou?
Prosím?!

21.08.2022

Tahle edice je unikátní skvost – už z ní vzešlo sedm knih svérázných tvůrců, kteří by bez ní zůstali zapomenuti, nebo (a to je případ Hynka) zakonzervováni v masivních sebraných dílech. A takto – i v grandiózní grafické podobě – jsou v čtenářsky velmi přátelském formátu alespoň částečně vzkříšeni. Hynkova tvorba je formálně rozmanitá – jsou tu drobné i dlouhatánské básně, promyšlené cykly i specifické miniromány.
Poznávací znamení: humor, parodie, ironie, cynismus, groteska, erotika, tělesnost, nuda. Ale hlavně – šíleně bohatá obraznost. Z vcelku všedních kulis jsou stavěny takové situace a prostory, které děsí i fascinují ("Výstava divadelních opon / Ve velké zahradě / Oplocené uschlými nápovědkami"). Bizarní je v básníkově podání i láska; ta je velmi tělesná, groteskně perverzní a impulzivní, zároveň je tu a tam brutálním cynismem shazována, jindy zase ústí do vyčerpání a nudy. Každopádně příběh Dominika a Eugenie z "románku" Inu, mládí je mládí by si zasloužil zfilmování více než kdejaká jiná love story, protože obrazy vypleněných zahradnictví, rozhleden z pražců a kolejnic či nebezpečných růží zkrátka stojí za to.
Úvodní babičkovský cyklus nechápu jako povýšený výsměch kanonizovaného díla, spíš jako posunutí pravidel idealizovaného mikrokosmu. Parodické texty se jeví vlastně mnohem krutěji (a realističtěji) než předloha, když ve Starém Bělidle děti na dvorku týrají ochočenou srnu a kradou babičce mlsky z kapsáře. Střílí si podle mě více z jazyka, když využívá tropy na hranici kýče (což se projevuje v celém výboru: "Černá noc je černá jako černá noc.") a dětem dává do úst vulgarismy.
Na stránkách se to hemží nápaditými asociacemi, tu a tam dokonce i svéhlavými rýmy ("Veliká žlutá slepice snáší listí kokodák / amatérům visí přes rameno Kodak"). V minicyklu "Interpunkce" se ukazuje Hynkova citlivost pro množství významů, které přikládá znakům. Jindy si čtenář ani nemůže být jist, jak dané obraty básník myslí, protože střídá brutální cynismus s vroucnou něžností. Každopádně je to velká sranda, hra i mnoho znepokojivě vyplaveného na povrch.

Pondělky malého lorda

Starý motorový člun v rákosovém zálivu
Taftový olej kape z děravé nádržky
Mastí kadeře rozpustilého moře
Dává poslední pomazání mrtvým rybám
V kajutě je rezavá kotva řinčivý naviják a podprsenka utonulé dívky
Vyženu raky brouky vodní ptáky zastřu okno námořnickým tričkem
Budu psát lodní deník a čekat na Margleidu
Přepadne mne s dýkou jako milenka pirátů
Připlave s vypětím posledních sil v noční košili k okénku kajuty
Tolik možností pro kapitána
Přemůže pirátku zachrání trosečnici nebo ji prodá obchodníkům s děvčaty
Ale Margleida se objevila u okna jako vodní žínka
Rozpuštěné vlasy zakrývaly ňadra z nichž kapala voda do mého deníku
Vtáhl jsem ji dovnitř a učil lidské řeči a víře v boha všemohoucího
Spínala krásně ruce a chtěla sníst obsah mých náramkových hodinek
Ukázala mi jedno místo v moři
Ponořil jsem se
A vyplaval druhý den ve vlasech plno bílého slizu vraků
(s. 35-36)