Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356418/bmid_trhlina-DSS-356418.jpeg
4
3996
3996
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Titul na Slovensku získal ocenění Kniha roku 2016 v kategorii čtenářů. Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera. Slovenský spisovatel Jozef Karika pracoval jako redaktor v televizi. Zaměřoval se především na politické a investigativní reportáže. Je držitelem Ceny Béla za nejlepší hororovou povídku a několika dalších novinářských i literárních ocenění. Debutoval knihou Zóny tieňa (2005), posléze vydal publikace Mágia peňazí (2007), KPMPZ (2007) a Brány meonu (2009). V USA vydal soubor esejí pod názvem Liber 767 (2009). V roce 2010 mu vyšla kniha pod názvem V tieni mafie (česky Ve stínu mafie, Knižní klub 2011), která se stala bestsellerem nejen na Slovensku, ale i v České republice. Také její volná pokračování V tieni mafie II – Čas dravcov (2011) a Nepriateľ štátu (2011) se zařadila mezi nejprodávanější knihy na Slovensku. Za romány Ve stínu mafie a Čas dravcov získal ocenění Zlatá kniha, které se uděluje za víc než patnáct tisíc prodaných výtisků. V letech 2012 a 2013 mu vyšel dvoudílný román Na smrť o přátelství a lásce, které se změnily na smrtelnou nenávist. V příběhu se mu podařilo spojit tři zdánlivě protichůdné světy – prostředí židovské mafie v New Yorku, nacistické Německo a první slovenský stát. V roce 2014 vydal svůj první mysteriózní thriller Strach a v roce 2015 pak thriller Tma.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
Trhlina, 2016
více info...
Přidat komentář
Trhlinu jsem právě dočetl, knížku jsem prelouskal za pár dnů , takže mě chytla . Příběh je prostě takový jako na konci píše autor, je na každém kdo tomu uvěří , ať už je nebo není to pravda, napsáno to je pekně. Je hodně vidět že autor ma za idola mistra Kinga, a já na tom nevidím nic špatného , mít takového slovenského "Kinga" jen hranici rozděleného za "souseda" ;)
Od knihy jsem čekala mnohem víc. Velmi podmanivý příběh a jak píše autor i vypravěč, udělala jsem si svůj vlastní názor.. Od té doby co Igor prozradil, že kdysi bral pervitin, tak se můj názor na záhadu ubíral směrem, že si něco šlehl a nevěděl co je realita a co ne. Stojí ale za přečtení. Pokud bych se někdy dostala do oblasti Tribeč, tak bych se tam minimálně porozhlédla po okolí.
z počátku mi přišel příběh nepříjemně natahovaný (až jsem autora podezříval, že potřeboval nahnat stránky) a vyprávěný takovou primitivní mluvou, že mě to dráždilo. po výletu čtverřice (pětice?) do hor ale tenhle opar zmizel a hezky se to rozjelo. pěkně napsané
No...to bylo teda něco! :) Četlo se to samo!
Přiznávám, že jsem se při ní fakt bála...nedoporučuju číst před spaním... ty noční můry pak!!!!
Skousla jsem nesympaťáka Igora a prostě se mně to fakt moc líbilo i když nevím, co si myslet o konci...ale to je asi účel, ať si ho každý utvoří sám a přece hlavně, ať se to dostane mezi lidi...:-)
Ať to bylo jak to bylo, na Tribeč mě nikdy nikdo nedostane!!!!
Výborný by byl myslím i film!!!!
Přiznávám bez mučení, že jsem po slibném začátku doslova protrpěla každou následující stránku (a že jich bylo!) - a rozhodně nikoliv z důvodu napínavosti příběhu. Tak ukrutně mě knížka nebavila, že nebýt Čtenářské výzvy, po cca 80 stránkách kapituluji.
Může obsahovat spoiler:
Psychologický vývoj postav a dojem z něj v mém případě naprosto zastínil příběh samotný. Dokonce natolik, že je mi vcelku jedno, zda-li je příběh smyšlený či nikoliv. Vážně, strávit byť jen několik minut, natož pak několik nocí, ve společnosti takových individuí, jakými byli Igor, Mia, Dávid a Andrej, raději v Tríbeči zmizím sama! Nesympatičtějšího hlavního hrdinu těžko pohledat, od začátku až do konce mě neopouštěl dojem, že potkat takového cynického, zakomplexovaného "Pana Dokonalého s vysokoškolským diplomem" v reálném životě, horší trest si lze jen stěží představit! Navíc jeho posedlost blogováním začne brzy lézt na nervy každému, kdo nemá rád neustále se opakující situace. Celkově vzato mi vyhrocený vztah čtveřice postav připadal naprosto neadekvátní (proč taková nevraživost vůči Andrejovi už od samotného začátku? z jakého důvodu Igor inicioval výlet na Tríbeč, když byl otrávený už při prvním setkání s oběma muži a tvrdil, že je mu vlastně celá záhada naprosto ukradená? - vážně mu příspěvek do blogu tolik stál za to?)... O zbytečných vulgarismech ani nemluvě - sice chápu, že to tak nějak k mladé generaci patří (jak by řekl Igor: "dokonca aj k niektorým vysokoškolsky vzdelaným jedincom"), ale neubránila jsem se pocitu, že pan Karika příliš tlačí na pilu, a to ve všech ohledech. Otázkou je, jaký byl jeho zamýšlený záměr a poselství, a zda-li se celý příběh tak trochu neminul účinkem. Přečíst si článek od Howadoora nezabere zdaleka tolik času a je v něm v podstatě to samé, jen bez té omáčky.
Dávám dvě hvězdičky, a to za zajímavý úvod a za slovenštinu.
První část knihy mi přišla slabá. Prvotní zápletka byla moc přímočará a bylo vidět, že autor spěchá do míst samotné zápletky. Odtud pak už je příběh výborný a přečetl jsem ho najednou. Zaujala mě i zmínka mi ne zcela neznámého blogu a jeho autora. Pokud překoušete první část, pak vás už kniha nepustí a díky tomu také dávám plný počet.
Trhlinu jsem si celkem náhodou koupil v Bratislavě poté, co jsem pátral po nějaké současné slovenské literatuře. Pustil jsem se do čtení, 1. den jsem přečetl 50 stran, druhý den ráno taky 50 a večer jsem si řekl, že si jich přečtu ještě pár. Chyba lávky - kniha mě donutila ji dočíst úplně celou na jeden zátah! Takže za sebe můžu říct, že má velmi málo hluhých míst a děj je napínavý celou dobu.
Nebudu hodnotit. Dle komentářů jsou dva tábory. Pro někoho slatanina a bláboly, pro jiného naprostá bomba. Přiznám se, ze pokud by kniha nebyla prezentována jako vyprávění někoho, kdo údajně tento příběh zažil, asi bych ji neprecetla. Zahloubala se mi daleko do mozku a nevim jestli tuhle knihu uchopit jako fakt neni fikci. Asi z ni potrebuji trochu vystrizlivet :-)
Vezmu to pěkně po pořádku a začnu s klady:
Knihu jsem četla slovensky, dříve jsem čítávala ve slovenštině docela dost, plno zajímavých knih vycházelo ke konci socialismu dřív slovensky než česky. Slovenštinu jsem si fakt užívala.
Oceňuji autorovu přípravu na tuto báječnou mystifikaci (lebo si myslím, že to bola iba kačica, ajkeď ozaj dobrá), ale vážně, když chci do děje zaplést diabetika, tak si nejlíp s nějakým promluvím. Mladík s diabetem bude mít nejspíš první tip cukrovky, tudíž si bude píchat jistě víc než jednou denně, minimálně ke každému jídlu. Nebudu psát, že si nedá v kavárně sladkost, to si jistě spousta diabetiků dá aspoň někdy. Při poměrně extrémním pohybu a minimu jídla by mu samozřejmě stačilo inzulínu fakt málo, tak jedině že tak s tou jednou injekcí na den. :-) A jinak, pokud mu došel, bude mít hyperglykémii = vysoký cukr v krvi, byť by i nejedl nic. Pak by ovšem záchranáři, kteří tvrdili, že měl hypoglykémii = nízký cukr v krvi a podali mu glukozu = cukr byli tak nějak mimo. Popis hyperglykémie taky celkem seděl - aceton v dechu a tak, až na to pocení, to patří spíš k hypoglykémii. Škoda, když to všechno kolem znělo docela uvěřitelně a už jsem se i začínala bát. :-) Ale jinak fajné mystery. :-) Smažka Igor mi k srdci nepřirostl a líto mi bylo jedině želvy a Mii. V tomto pořadí, jsem asi sociopat, muhehe. :-)
U téhle knížky, stejně jako u Strachu, hodně záleží na tom, v jakém rozpoložení čtete a zda jste naladěni na tento typ literatury. A taky samozřejmě, kde čtete. Nejlíp, když je člověk doma sám, venku tma pak to funguje skvěle.
Je to zase jiné než Strach, což mě potěšilo, podruhé to samé by už asi nebylo tak působivé. Mystifikace podaná jako román, vycházející (prý) z vyprávění, kombinovaný s literaturou faktu, na Karikovu vlnu psycho-hororu jsem se naladila výborně...
Trochu škoda, že jsem si o mizení lidí v Tribeči již dříve něco googlila, pak není první část knihy takové překvápko. Ale to je moje minus, ne autora. Ještě doporučuji si k četbě otevřít mapu Tribeče, nejlíp tu turistickou.
https://www.treking.cz/regiony/tribec-mapa.htm
„..dej si pozor na les, ať tě nespolkne
dej si pozor na les, ať tě nespolkne hýkal,
hýkal a rudý vřes“
Trhlina je dokonalý produkt pre slovenský a český knižný trh. Je založený na skutočných udalostiach, odohráva sa na skutočných miestach, a predmet tejto pseudo (?) výpovede je tak desivý, že fakt, že nejde o žiaden literárny skvost, príliš nevadí. Podobné záhady sú proste atraktívne a ak si naviac sami dokážete bez problémov dohľadať informácie o danom prípade, stávate sa jejho súčasťou. Hranica medzi skutočným a vymysleným sa stráca. Klobúk dole Karika, dostal si aj mňa.
Trhlina přečtena téměř za jeden den, rozečtena jeden večer a dočtena druhý den v noci.... uff, dobré psycho, hlavně druhá polovina knihy... Co se týká hlavní postavy, Igora, byl mi dost nesympatický a nesympatie rostly s každou stranou. Každopádně -výborné, skvělé, děsivé čtení a do Tribeče mě nikdo nikdy nedostane!
Nejděsivější kniha, kterou jsem kdy přečetla! Přečetla jsem ji na jeden zátah, naštětsí ve dne, v noci bych asi umřela hrůzou. Co když je to všechno pravda???
Po Trhlině jsem sáhl kvůli Čtenářské výzvě - nezastírám, že se rád u knížky jednou za čas trochu bojím, ale doby, kdy jsem hltal Stopy hrůzy už jsou pryč.
Trhlina má zajímavý koncept, který dodává na autentičnosti - výpověď člověka, který vše opravdu zažil, okořeněná o prvky beletrie. Ale kolik tam těch prvků opravdu je? Není autentického jen tolik, že by se to vešlo za nehet malíčku?
Hlavní postavy Trhliny chápu jako určité stereotypy osobností ve vztahu ke konspiracím, nevysvětlitelnému a k honbě za senzačními odhaleními. Igor jako senzacechtivý bloger, který je ochoten riskovat vše za přibývající čtenáře a lajky, obraz bulvárního novináře (mimochodem, jeho postavě bych dal pěstí hned několikrát, v některých momentech mě ukrutně vytáčel). Andrej jako záhadolog a konspirátor, kterému ale zbyla trocha kritického myšlení. David jako přísně racionální člověk vědy, který věří, že vše se dá vysvětlit na základě přírodních zákonů. A Mia... dívka, která snese hodně... ale (SPOILER) i cesta do pekla je dlážděna více či méně dobrými úmysly (KONEC SPOILERU). Osobně jsem se našel v Davidovi. Nic není tak podivné, aby se to nedalo racionálně vysvětlit.
Líbily se mi popkulturní odkazy - Zítra vstanu a opařím se čajem, Walking Dead, Třicet případů majora Zemana, Hra o trůny... opět prvky dodávající příběhu uvěřitelnost. Určitá sinusoida, na které se spád děje vezl, pro mě nebyla vůbec na škodu. Bavil jsem se velice dobře, od druhé poloviny jsem hltal stránky jednu za druhou a na konci už to jen šustilo. Jsem rád, že Karika napsal konec takový, jaký napsal. Ale už jen proto, že jsem přísně racionální člověk, musím dát jednu hvězdičku dolů. Trhlina za to ale určitě stojí.
Edit: (SPOILER)
Několik dní po přečtení mi přece jen Trhlina stále - obrazně řečeno - nedá spát. Igor přece vše nahrával na diktafon (i na podzimní výpravě), musel tedy mít důkaz o Kerčelově existenci.
(KONEC SPOILERU)
Co ke knize napsat a vyhnout se přitom spoilerům...? Nápad ohledně způsobu zpracování příběhu je slibný a klidně by sám o sobě zasloužil i 5*. Podle mého ale autor nenaplnil jeho potenciál.
Ze všeho nejvíc mě oslovila první třetina vyprávění, tam jsem se asi příliš namlsala. Zbývající dvě třetiny už byly spíš čekání na "vrchol", a když konečně nastal, ukázal se být poněkud placatý a čtenářské uspokojení se u mě nedostavilo. Na druhou stranu se dostavilo roztrpčení nad tím, že pokud autor provedl rozsáhlé rešerše ohledně hlavního tématu, mohl strávit dalších 5 minut nad tím, aby si nechal vysvětlit, že při hypoglykémii (=málo cukru v krvi) se diabetikovi podávají sacharidy a inzulin se mu aplikuje naopak při hyperglykémii (resp. jako prevence jejího vzniku). Mimo to doteď pochybuji o tom, jestli to, že autor nepoukázal v závěru na některé další nelogičnosti "Igorova vyprávění", byl úmysl, nebo jen jeho nedůslednost.
Závěrem výrazně doporučuji slovenský originál oproti českému překladu a hodnotím 50 %.
Tak tohle bylo krásně rozporuplné dílo! Přiznám se, že Strach mě nijak zvlášť neoslovil, ale k Trhlině jsem opět přistupovala s nemalým očekáváním.
Když jsem se do knihy začítala, musím říct, že nic světoborného jsem nezažívala. Mírně mě vyděsila absence kapitol, ani forma vyprávění vystreslým a vulgárním Igorem mi ze začátku k srdci nepřirostla. Postupem času jsem ale autorovi oboje odpustila. Co jsem mu ovšem odpustit nedokázala, byl nadbytečný počet stránek, především v první části, kdy jsme se dozvěděli kromě vylučovacích pochodů mladého páru prakticky vše. Celkově se ale celou knihou táhnou Igorovy opakované sebemrskačské pasáže, které se často rozpliznou klidně na stránku nebo stránku a půl, což značně tříští samotný stěžejní příběh. Jasně, dá se to svést na rozpolceného Igora, ale autorem je Karika, tudíž v těchto místech bylo možno knihu lehounce pokrátit.
Jakmile se ale výprava dostala poprvé do lesa, atmosféra začala houstnout a druhá výprava už stála opravdu za to. Nesmírně oceňuji, že v knize nebyly žádné extrémní nechutnosti jako ve Strachu (nepovažuji se za citlivku, ale v autorově první knize mi to přišlo přehnané), ale tíživou a paranoidní atmosféru budoval sérií různých absurdností, které člověku v určité posloupnosti mohly místy nahánět slušný strach. Já jsem strach nepociťovala, ale byla jsem nesmírně napnutá, jak bude příběh pokračovat, kdo z něj vyvázne a v jakém stavu. Samotnou mě překvapilo, jak mě nakonec uspokojil závěr v podobě Igorova shrnutí, ačkoliv ono "vesmírno a fyzikálno" není naprosto můj šálek čaje.
Nakonec ve mně kniha zanechala silný dojem a nutnost nad příběhem nadále dumat. Jestli je ale vše podle reálné události, pro mě není nakonec zas až tak podstatné. Pěkné 4*.
Ja som sa normálne bála a nečítala som v noci...príbeh s dobrou atmosférou. Sama zatiaľ neviem, ako sa k tomu postaviť, či veriť alebo nie....no overovať si to na vlastnej koži fakt nebudem
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Knihu jsem vysloveně zhltla za dva dny. Dostala jsem se k ní díky čtenářské výzvě a upřímně jsem nedoufala, že mě zaujme, vždyť jsem si toto téma (kniha od slovenského autora) nechávala jako jedno z posledních. Nakonec mě ale pohltila. Sloh, námět, všechno. Četla jsem a četla, prostě jsem musela vědět, co všechno chce Igor odvyprávět!
Původně jsem si chtěla přečíst od autora další knihy, třeba Strach, ale upřímně asi chvíli počkám, až mě přestanou děsit ohnivé spirály kdykoli jdu večer jen třeba pro sklenici vody. :-D