Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356418/bmid_trhlina-DSS-356418.jpeg
4
3996
3996
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Titul na Slovensku získal ocenění Kniha roku 2016 v kategorii čtenářů. Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera. Slovenský spisovatel Jozef Karika pracoval jako redaktor v televizi. Zaměřoval se především na politické a investigativní reportáže. Je držitelem Ceny Béla za nejlepší hororovou povídku a několika dalších novinářských i literárních ocenění. Debutoval knihou Zóny tieňa (2005), posléze vydal publikace Mágia peňazí (2007), KPMPZ (2007) a Brány meonu (2009). V USA vydal soubor esejí pod názvem Liber 767 (2009). V roce 2010 mu vyšla kniha pod názvem V tieni mafie (česky Ve stínu mafie, Knižní klub 2011), která se stala bestsellerem nejen na Slovensku, ale i v České republice. Také její volná pokračování V tieni mafie II – Čas dravcov (2011) a Nepriateľ štátu (2011) se zařadila mezi nejprodávanější knihy na Slovensku. Za romány Ve stínu mafie a Čas dravcov získal ocenění Zlatá kniha, které se uděluje za víc než patnáct tisíc prodaných výtisků. V letech 2012 a 2013 mu vyšel dvoudílný román Na smrť o přátelství a lásce, které se změnily na smrtelnou nenávist. V příběhu se mu podařilo spojit tři zdánlivě protichůdné světy – prostředí židovské mafie v New Yorku, nacistické Německo a první slovenský stát. V roce 2014 vydal svůj první mysteriózní thriller Strach a v roce 2015 pak thriller Tma.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
Trhlina, 2016
více info...
Přidat komentář
Myslela jsem si, že to bude horor. Asi 3/4 knihy jsem byla v očekávání a napětí, že se stane něco naprosto hrozného. Ale jako horor to nepovažuji, spíš totální psychologický thriller. Jestli se to opravdu stalo, netuším. Nechávám si otevřené obě možnosti. Můžu říct, že stojí za to přečíst. Jen pozor, abyste se do toho příliš ,,nezažrali" a taky vám nepřeskočilo...
Přečteno jako audio:-) No, nic moc jsem od toho nečekal a nic moc nedostal. Silně mi to připomínalo povídky, které jsem si vymýšlel před lety s literárně schopnějším kamarádem. Prostě jsme vzali nějaké místo z našeho okolí a naflákali tam záhad a nadpřirozené atmosféry co se jen vešlo a celý to samozřejmě skončilo nějakou psycho-akcí kdy se všichni pomátli nebo tak něco. Tak přesně v tomhle duchu je i tohle.
Musím uznat, že to má chvílemi dobrou atmosféru a byl tam jeden příjemně mrazivý moment. Dobré je zapojení odkazů na net, které opravdu fungují a autor tu lidovou povídačku okolo Tribeče maximálně využil.
Co se mi líbilo méně byly hlavní postavy. Všechny naprosto nesympatické a občas se chovající dost divně. Obecně to působilo, jako když čtyři měšťáci co nikdy neopustili kancelář jedou poprvé na venkov a jsou vyklepaní z každých božích muk a zříceniny na kterou narazí a místní obyvatele považují za degenerované kanibaly. Ačkoliv bůhví jak je to na slovenském venkově:-)
Takže celkově průměr. Docela dobrý nápad, chvílemi atmosferické ale Lovecraft to zkrátka není.
Jednoznačně 5 hvězd. Přečteno na jeden zátah. Styl psaní mi sedl. Myslel jsem, že Kingovi se hned tak něco nevyrovná. Tenhle autor mě nadchnul. Trhlina prostě nemá chybu. Nesouhlasím s hodnocením na 1 hvězdu. Kniha měla nápad, ať už je to smyšlenka či realita. Žádní bubáci, strašidla ani hrdlořezové. Ani slovenská verze blairwitch. Atmosféra která vtáhne. A skutečný hororový fajnšmekr si knihu vychutná.
"...Nadšeně si maringotku fotil, a kdybychom ho tam nechali, asi by u ní onanoval dodnes. Bohužel jsme ho tam nenechali. I nadále jsem musel při chůzi čumět na jeho natřásající se vyhublý zadek - což byla zatím největší hrůza, jakou jsem na Tribeči viděl."
Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějakou moderní knihu slovenských sousedů a tahle se mi při četbě recenze docela zamlouvala. No. Čekala jsem nějaké to napětí, strach, tajemno a pořád nic. Občas se objevilo trochu humoru (viz ukázka), takže to stačilo na to, abych se příběhem prokousala až k samému nepřekvapivému závěru. Zato jsem ale vyzkoušela všech svých sedm slovenských přátel z geografie. Jen jeden znal Tribeč.
Teda, to byla jízda .. Pořad jsem čekala, co z toho vzejde a uznávám, že ke konci už jsem četla sakra rychle, abych to už měla zasebou .. na mě už to bylo trošku moc .. Ale jinak se to četlo moc dobře, sama sobě se divím, že jsem podobný příběh vůbec dočetla. Něco Vás pořad nutí setrvat.
Autor se pokusil napsat mysteriózní horor, který by strhnul čtenáře k přemýšlení a hledání důkazů k prokázání pravdivosti jeho příběhu.
Já nejsem fanoušek tohoto žánru, přesto uznávám, že bylo napsáno pár dobrých mrazivých hororů. Tato kniha k nim však nepatří.
Poprvé v tomto roce lituji času, který jsem strávila přečtením knihy. První část knihy byla ještě trochu zajímavá, ale třetí část mě opravdu nudila. Málo uvěřitelný děj, plácání fyzikálních teorií (tady se nechci autora dotknout, ale kdyby je trochu více studoval, rozpracoval, mohlo to jít. Ale ne každý autor se takto na knihy připravuje) dohromady s tvrzeními záhadologů vytváří nesoudržné klubko slov, vět a myšlenek, které na dobrou knihu se strhujícím dějem nestačí.
Knihu zařadím do čtenářské výzvy a příště se autorovi vyhnu. Původně jsem chtěla dát dvě hvězdy, ale když jsem porovnala, jak obvykle knihy hodnotím a které knihy u mě dostaly 3 hvězdy, nešlo to.
Ze začátku zdlouhavé, pořád jsem čekala, kdy se něco začně dít, pak už se něco jakoby dít začalo, ale vlastně se nestalo nic... Ale stejně mě ta kniha vtáhla, a i když mi to nepřipadalo ani trochu strašidelné, něco na té knížce je, co se zakousne a vlastně ani nevím, co si o ní mám myslet, ve smyslu, zda si autor údajné rozhovory s Igorem vymylel nebo ho opravdu někdo kontaktoval... Což je asi nota, na kterou spisovatel vsadil (dle mého úspěšně). Nejvíc mi ale bylo líto té želvy :o)
To nám ta dovolenka pěkně začíná. Nejen, že jsem si koupil hnusný brambůrky s příchutí palivých kuřecích křidélek, krom toho jsem vkročil do posvátného času placené dovolené levou nohou. V letadle jsem po dvou třetinách zavřel nudou Rozmarné léto a vrhl se na tento brutální slovenský thrillerko.
Karika prý sepsal pravdivý příběh jednoho týpka, kterej mu ho v několika sezenich odvypravel a pak přestal komunikovat. Příběh ve zkratce - týpek Igor vystudoval vejšku a nemůže na Slomensku najít práci, žije s přítelkyní a živí se melouchama. Tak se jednou dostane k vyklizení staryho baráku a najde tam starý spisy a nahrávky z dob, kdy to bejval blázinec. Tak se dostane na stopu zvláštnostem, který se dějou v slomenských horách. Lidi mizi, blázní, pak se zase objevují - no úplná záhadoška blárský vičovky!!
Igor bloguje (100.000 čtenářů na Slovensku prej - lol) a nabloguje o tomto blog jak kokso. Na to konto se mu ozvou dva typci - jeden racionálně uvažující, druhej konspirační a skončí to tak, ze se ve čtyřech, ještě s jeho přítelkyní, do těch hor vydaj. Pak následuje magořinec jak Bratislava, chození v kruhu, opuštěné domy v horách, fotky kde se objevují další lidé a tak dále pana krále. Kdyby mi bylo deset a byla tohle první kniha kterou jsem četl, asi bych se stejně nebál. Protože sem bejval hustej, to dá rozum.
Z hor slezou po čtyřech dnech jen ve třech s tím, ze dva skončí v blázinci, jen Igor to přežije. A to jen díky perniku. Neopomene totiž zminit, ze si občas zajde nosem na tůru do pervitinských hor a že spoustu věci o kterých vypráví během celý knihy se staly na peří. A že z toho co se tam stalo je tak v piči, že perník. No a jak říkala moje babička: Lidem na peří, těm se nevěří!
Shodou okolnosti neexistujou žádný důkazy toho co se stalo, blog je smazanej, jména lidi nejsou, fotky nejsou, nahrávky nejsou.. myslím, že kdyby se Karika odstěhoval na Václavák, tak by takovýhle pecky chrlil 3x do tejdne. Zbytečná kniha, 2/10.
Spíš za tři a půl. Samotné čtení jsem si užila, ale kniha ve mě nijaký hlubší dojem nezanechala. Myslela jsem si bůhví jak na to potom budu myslet, že se mi to bude hodně honit hlavou, ale jakmile jsem ji zavřela, kniha mi sešla z mysli. Vlastně zas až tak strašidelné to nebylo, spíš zblázněný. Navíc spojler - drogy - ten příběh dost zničily, shodily.
Trhlina mě totálně dostala, špičkově napsaná kniha, už dlouho se mi nestalo, že bych knihu přečetla na jeden zátah... a ten konec....bravurní pane Kariko!
Trhlina je první beletristická kniha od tohoto autora, která se mi opravdu líbila (i když jsem nečetl všechno, co napsal). Téma paraleních dimenzí je vděčným hororovým námětem, ale Karika se zde obešel bez příšer, mimozemšťanů apod. a vše pojednal se střídmostí zenového mnicha, ale o to působivěji. Na závěr je tam ještě jedna třešnička na dortu. Navíc je celá ta fikce mistrně napasovaná na skutečné události. Bravo!
Občas se poukazuje na to, že Karika se při psaní románu Trhlina inspiroval filmem Blair Witch, tak jsem tento film shlédnul. Tuto inspiraci opravdu nelze vyloučit. Avšak zatímco film mě docela nudil, Karikův román jsem přečetl se zájmem skoro v jednom tahu. Karika ono téma zpracoval lépe. Hororových námětů totiž existuje omezené množství. Jejich seznam svého času zveřejnil Lovecraft a i dnes bychom do tohoto seznamu dokázali jenom málo co doplnit. Není to pouze námět, nýbrž také (a možná hlavně) autorova invence a v neposlední řadě jeho literární talent, co činí dílo originálním.
Jako fajn, ale... Četl jsem už strašidelnější knihy. Ze závěru si můžeme myslet cokoliv. Igorovi přeskočilo, je to výplod je stavu po droze, nebo ve chvíli kdy abstinoval? Kdo ví? Zkušený psychiatr či psycholog by dokázal najít asi několik diagnóz....
Strašidelná? Vůbec, spíš jsem celou dobu přemýšlel, komu z nich přeskočilo a kdy?
Zvolila jsem nejprve audioknihu, která mě ihned vtáhla do děje. Je to opravdu zajímavě namluveno, i když to bylo v češtině a to byla možná chyba. Hudba a dětský smích celý to tajemno syrově podtrhuje. Místy jsem měla až husinu. Některé pasáže se vlekly, a přišly mi dlouhé a zbytečné. Ke konci jsem se vrátila ke knize, k slovenskému originálu, a bavilo mě to víc jak česky namluvená verze. Navíc, při zpětném čtení mi přišlo, že v audioknize některé pasáže chyběly. Každopádně je to neskutečné si jen představovat, že takové místo existuje, a že bych se tam mohla ocitnout. Z toho mi jde opravdu mráz po těle. Knihy s děsivou tématikou, kde není konkrétní záporná postava, mě baví. Líbí se mi, a ihned mě vtáhnou. I když je to vše opředeno o domněnky a vyprávění, na taková místa věřím. A autor si s tím dal opravdu práci. Klobouk dolů.
Pokud vás vyprávění donutí mít strach navštívit nějaké místo, je to podle mě velmi dobře předané vyprávění. A já osobně, bych se nyní vydat na Tribeč bála. Ať už je to fikce, nebo přehnaný úsudek pomatené (sjeté) duše, Karika to dokázal předat tak, že po celou dobu čtení mi to připadalo skutečné - hororové ani moc, ani málo, spíše tak, jak by to mohlo být, být to reálné.
Tak kdy se podle toho něco natočí? Strčilo by to do do kapsy možná leckterou přehnanou Ameriku..
O půl druhé v noci jsem dočetla. Tak mě ta třetí část vtáhla do děje, že jsem nemohla přestat číst. Skončila jsem totálně rozrušená, že jsem nemohla usnout (pomohl mi prášek). Hned jsem vyhledala mapu a chystám se najít další odkazy. A určitě to není poslední knížka od autora, kterou si přečtu.
O knize jsem věděla apriori jen to, že se autor absolutně distancuje od tvrzení, zda je příběh pravdivý, či ne. Je v postavení jakéhosi prostředníka, který nám pouze zprostředkovává příběh prožitý někým jiným. Já jsem do knihy spadla hned po prvních stránkách. Možná jsem naivní, ale já uvěřila hned. Vyprávění na mě působí zcela autenticky, ač čtu většinou večer před spaním, ke knize jsem utíkala v každé volné chvíli. Dojem ještě umocnil fakt, že se ráda toulám po lesích, takže jsem se dokázala do příběhu téměř vžít :) a pro mě malá třešinka na závěr - ten "psycho" konec jsem dočetla zrovna uprostřed lesa, a když jsem se chtěla vrátit zpátky dolů, do civilizace, vybil se mi telefon ještě s polovinou baterky, kde jsem měla mapu, značená turistická stezka byla nahusto přehrazena vyvrácenými stromy a nad hlavou mi začalo bouřit. Samozřejmě v tom spojitost není, ale iluze strachu byla ještě víc dokonalá :)
Ať už dobře promyšlená fikce nebo skutečný příběh jakéhosi "blázna", tak musím říct, že Trhlina svoje přednosti rozhodně má. Tím je atmosféra a všudypřítomný strach. Karika není žádný veliký literát, spíše dobrý řemeslník, ale i tak se mi kniha četla dobře. V pár scénách jsem měl nepříjemné mrazení v zádech a jednou jsem se bál i usnout. Důležité hned ze začátku je prostě akceptovat autorovu hru se čtenářem a nechat se vézt. V pár detailech, jako jsou odkazy pod čarou na internetové články či videa mě překvapilo, že opravdu existují. Co bych ale vytknul, byl poměrně neuspokojivý konec a ta konečná "záhada" o členovi expedice, která se by se dala v případě Igora dobře vyvrátit či dokázat, protože v průběhu jeho shánění materiálu měl více než dost přesvědčivých důkazů, jak celou tuhle věc rozlousknout. A rozhodně mě nepřekvapilo, že o hlavním hrdinovi nakonec nejde nic dohledat, když vše smazal. Dobrý tah. .-)
Jj, o Tribeči jsem kdysi před lety četla v jednom ze záhadologických časáků a už tehdy měl nálepku "slovenského bermudského trojúhelníku" - zřejmě taky hlavní zdroj Howadoor;) Ale zpět ke knize...
(Za mě) daleko lepší než Strach, ačkoli se mnohé motivy opakují - hory, zima, zmizení, ústřední čtveřice (nebo pětice?), 3 muži a žena, vypravěč v 1. osobě... Oceňuji, že si dal autor práci se všemi prameny a vysvětlivkami a vůbec, že se vydal právě touto cestou. Mnohdy opravdu není nutné prolít hektolitry krve, aby se vytvořila strašidelná atmosféra. A jak sám hlavní hrdina dodává: „Nejděsivější jsou někdy obyčejné věci." Příběh byl díky tomu daleko zajímavější, než třeba klasik vyvražďovačka v Lese sebevrahů. Dost mě pobavil i Hýkal od Zrní, zakomponovaný do děje;) PS: Alespoň mám tip na podzimní výlet na Slovač. 3,5*
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Po dlouhé době jsem cítil...ne snad až strach, ale...znepokojení. Neříkám, že věřím Igorovu vyprávění, považuji se za člověka vědy a vše se snažím racionálně vysvětlit, ale tady jde třeba o něco, co nelze vědecky popsat, nebo co existuje jen v teoretické rovině a prakticky ještě nebylo pozorováno (možná až právě teď...).
Hodně se mi to dostalo do hlavy a pod kůži.