Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356418/bmid_trhlina-DSS-356418.jpeg
4
3996
3996
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Titul na Slovensku získal ocenění Kniha roku 2016 v kategorii čtenářů. Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera. Slovenský spisovatel Jozef Karika pracoval jako redaktor v televizi. Zaměřoval se především na politické a investigativní reportáže. Je držitelem Ceny Béla za nejlepší hororovou povídku a několika dalších novinářských i literárních ocenění. Debutoval knihou Zóny tieňa (2005), posléze vydal publikace Mágia peňazí (2007), KPMPZ (2007) a Brány meonu (2009). V USA vydal soubor esejí pod názvem Liber 767 (2009). V roce 2010 mu vyšla kniha pod názvem V tieni mafie (česky Ve stínu mafie, Knižní klub 2011), která se stala bestsellerem nejen na Slovensku, ale i v České republice. Také její volná pokračování V tieni mafie II – Čas dravcov (2011) a Nepriateľ štátu (2011) se zařadila mezi nejprodávanější knihy na Slovensku. Za romány Ve stínu mafie a Čas dravcov získal ocenění Zlatá kniha, které se uděluje za víc než patnáct tisíc prodaných výtisků. V letech 2012 a 2013 mu vyšel dvoudílný román Na smrť o přátelství a lásce, které se změnily na smrtelnou nenávist. V příběhu se mu podařilo spojit tři zdánlivě protichůdné světy – prostředí židovské mafie v New Yorku, nacistické Německo a první slovenský stát. V roce 2014 vydal svůj první mysteriózní thriller Strach a v roce 2015 pak thriller Tma.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
Trhlina, 2016
více info...
Přidat komentář
"Trhlina" se stala nejděsivější knihou, co jsem kdy přečetla a nejlepší knihou vůbec! Je to dokonalý, děsivý a mysteriózní horor. Knihu jsem dala na jeden zátah, protože nešlo přestat. Po dočtení jsem byla roztrhaná, dezorientovaná a zmatená. Nevěděla jsem, co je pravda, co fikce a nevím to do teď! Naprosto věrohodný text, reálná místa, odkazy na články a videa na YouTube... příběhu dodávají uvěřitelnost a zasejí do vás nepříjemně hlodajícího červa. Po otočení poslední stránky jsem byla jako po náletu mozkomora... vyděšená, s vysátou energií a jako bych už nikdy neměla mít radost. Po první části vyprávění jsem měla pocit, že to zase taková pecka nebude. Příběh byl čtivý, zajímavý, ale nijak výjimečný. V dalších částech jsem se přesvědčila, jak hodně jsem se spletla!!! Bála jsem se! Doopravdy jsem se bála a zažívala reálný strach! Do teď jsem netušila, že jde něco takového u knihy prožít. Stala jsem se součástí výpravy, party mladých lidí, kteří se vydávají do tribečských hor zjistit, co je pravda na tom, že se tam záhadně ztrácejí lidé. Jenže tam místo napínavého dobrodružství zažijí peklo! Teď už vím, co znamená "zbláznit se strachy", protože přesně to se partě stalo! Knížku jsem četla v noci a to rozhodně nedoporučuji, pokud se nechcete cítit jako malé dítě, co se bojí tmy a bubáků. Já v noci četla a cesta na záchod byla, pro mě, problém! Příběh se dá přirovnat k Záhadě Blair Witch, ale zároveň vůbec!!! Co se týká Tribeče, tak kam se hrabe Les sebevrahů!!! "DEJ SI POZOR NA LES, AŤ TĚ NESPOLKNE HÝKAL A RUDÝ VŘES..."
Trhlina je druhou knihou od Jozefa Kariky, kterou jsem četla. První z nich byl Strach, což je čistoktevný horor. O trhlině to říct ale nemohu, z mého pohledu o horor nejde. Autor docela šikovně použil motiv převyprávěných vzpomínek a tím se vyhnul nutnosti složitě spojovat a kombinovat souvislosti, aby dávaly smysl. Veškeré nejasnosti nebo chyby padají na hřbet autora vzpomínek. To mě docela pobavilo, i když nejdřív mi tahle forma šla docela na nervy.
První polovina knížky byla zdlouhavá a nudná, tak tak jsem se jí prokousávala. Když se konečně daly věci do pohybu, bylo to napínavé, nikoliv však děsivé. Bát se nebudete, natož abyste měli strach vydat se sami do lesa. O lese to vůbec není. Jde totiž o kvantovou fyziku, paralalní vesmíry, rotující černé díry a holografické multiverzum. Během čtení jsem si vzpomněla několikrát na „veselé kousky“ dona Genara, které tak děsily Castanedu a taky na slova dona Juana, když říká, že náš konstrukt reality je sice chiméra, přelud, ale velmi pevný a potřebný, který nás chrání před šílenstvím. Zkušení brujos nepotřebují čekat na náhodné trhliny v časoprostoru, aby se dostali do jiné reality, stačí jim třeba herda do zad. A navíc vědí, jak se v ní pohybovat a jak se vrátit zpět. To je ovšem nám, občejným lidem zapovězeno a proto máme z těchto věcí takovou hrůzu.
Karika slovy Igora v knize píše:
„...zkoušet některé věci pochopit rozumově je ten nejhorší možný přístup. Jasně, odmalička jsme programováni k tomu, abychom hledali vysvětlení, tohle nutkání jen tak nevypneš. Ale je třeba se o to pokoušet, zejména v případech, jako jsme zažili my.“
Nakonec to nebyla špatná knížka, i když jsem opravdu čekala skutečný horor. Spíš mě donutila znovu přemýšlet o našich ochranných valech.
Kniha mě na svém začátku vcucla a vyplivla až na samém konci (díky bohu, docela jsem se bála, jestli taky nezůstanu někde na půli cesty mezi dvěma dimenzemi:-). To teda byla síla. Co je fikce a co skutečnost, to by mě opravdu zajímalo. Tribeč určitě někdy ráda navštívím, v zimním období to ale rozhodně nebude.
Neprijemny roman. Atmosfera funguje dost verohodne. Ovsem kdyz clovek koukne na net a chce si precist dalsi detaily o pripadech z Tribece, narazi na rozporuplne informace. Co vsechno je fikce a co se skutecne stalo? Jsou vsechny pripady zmizeni z minulosti smyslene? Ovsem i kdyby se na Tribeci nikdy nikdo neztratil, kniha otevira tema nadprirozena mezi nebem a zemi a to by se mohlo vyskytnout kdekoli.
Knihu jsem četla jak v češtině i slovenštině. Ve slovenštině mě to více vtáhlo do děje a kniha byla magnetem, nešlo se od ní odpoutat. Začátek už napínavý, později pár hluchých míst, které ale nevadily, spíš čtenáře připravovaly na další zážitky. Na povídku příliš dlouhý příběh. Každý si názor udělá sám. Z vlastní zkušenosti vím, že existuje něco co neexistuje, co lze popsat i nelze, co má vysvětlení i nemá. Co je mezi nebem a zemí. A to ani já, ani moje rodina na ničem nefrčíme. Místa jako Tribeč jsou i zde v Čr, nebo Rumunsku či Maďarsku. Doporučuji zkouknout videa od spisovatele, který Tribeč navštívil. Přečetla jsem jedním dechem za večer i noc. Ovšem umí nahlodat, takže do ranních hodin, nedoporučuju číst. Kdo tento žánr rád, doporučuji i Strach. Skeptikům vůbec ne.
Přijde mi, že se jedná o příběh, který by byl daleko zajímavější, když by byl zpracován jako povídka. Na román mi to přišlo zbytečně zdlouhavé - prvních 200 stran bylo ukrutně "pomalých" a prakticky se tam nic až zas tak zajímavého nedělo, spád má až posledních 100 stran a "pointa" za mě byla velkým zklamáním..
Trhlina se mi líbila mnohem víc než Strach. Autor dobře příběh prokládá skutečnými fakty a odkazy, takže si čtenář říká, co když na tom něco je.
SPOILER: Konec, kdy se nemohli dopočítat místností a členů výpravy, byl docela silné kafe.
Ježkovi voči! No, tohle mi v hlavě zůstane asi dlouho.. A to z toho důvodu, že jsem si "vygůglila" o Tríbeči další různá fakta. Mimo jiné to, že v roce 2017 se tam ztratil pětadvacetiletý Marek, kterého našli po 30-ti hodinách totálně zmateného a dezorientovaného a po převozu do nemocnice zemřel. Ufff...
Dobře tedy...kniha prečtená vrámci ČV2018, jinak bych po ní asi v knihkupectví nesáhla, ale musím přiznat, že mě čtení bavilo. A nejvíc asi představa, že by “legenda” mohla být pravdivá. Takže dávam 3 ⭐️ za pocit úzkosti, který zanechala. Kdybych neměla až nezdravý vztah ke Kingovi a jeho hororům, tak bych dala i čtvtou hvězdu...
Jsem ráda, že jsem před přečtením Trhliny o ní vůbec nic nevěděla, zaregistrovala jsem ji, zaujala mě obálka, ale do poslední chvíle jsem netušila ani, jaký žánr budu číst. To mi přiblížila až kamarádka těsně před čtením. A jak tak zpětně čtu reakce, bylo to to nejlepší, co mě mohlo při čtení této knížky potkat. Vědět na počátku co nejméně a teprve po přečtení zjišťovat další. A spekulovat, jestli na tom je aspoň kapička pravdy, nebo je to celé výborná mystifikace. Líbilo se mi, jak je atmosféra vystavovaná hodně jemně, pomalu, žádné šoky a přitom husí kůže se dostaví. Přistihla jsem se při tom, že dumám o tom, jestli bych se na Tribeč vydala a že mě to vlastně i láká, nebo mě tahle knížka natolik ovlivnila, že bych se toho bála. Jak někde řekl sám autor, hranice mezi fikcí a realitou je velmi tenká. Což asi nejlépe charakterizuje Trhlinu. Jak k ní kdo přistoupí, je už jen na něm. Vytkla bych možná pomalejší rozjezd, nějaké stránky ubrat by nevadilo. A druhá věc, za kterou jsem ráda, že jsem si ji přečetla ve slovenštině, krásný jazyk!
Děsivé,i když podobným věcem nevěřím,určitě nepojedu na Tribeč a nebudu zjištˇovat pravdivost.
Po přečtení této knihy mám pocit, že se mi v hlavě udělala trhlina... To jako vážně? Vážně jsem právě dočetla to, co si myslím??? A nebo frčím na nějakém tripu?
Jěště teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na poslední desítky stran.
Mám pocit, že některé obrazce ze své hlavy budu dostávat složitě a dlouho. Tribeč mě lapil a moji skeptickou mysl rozcupoval na tisíc kousků...
To bylo něco...hned ze začátku nuda,hlavní postava byla divná,nebavilo mě číst o jeho problémech,děsný! Když už to vypadalo že se bude něco dít tak mi to najednou připadalo že čtu průvodce po horách,tak jsem začal přeskakovat,nejdřív jen věty a potom už i odstavce a pak byl konec.Příběhu nevěřím, s kamarádkou která mi to doporučila si ještě promluvím...,pokud jste hledali něco tajemného jako já, tak lepší volba je nějaký magazín o záhadách.
Kniha TRHLINA mě naprosto "roztrhala"! :) Nejen že jsem nedokázala přestat číst, mrazilo mě od začátku do konce a zhasnout večer lampičku byl vážně problém :) . At už je příběh pravdivý nebo ne, až půjdu do lesa jistě na něj vzpomenu.
Ufff... To jako opravdu? Nevím zda se mám smát, nebo brečet=》takové mám pocity bezprostředně po přečtení knihy. Možná bych byla raději, kdybych se o této knize nikdy nedozvěděla. Napsaná je skvělě, to jako jo, jen si můj mozek musí poradit, jak naložit s fakty a zda věřit všemu, co přečetl. Já nevím. Určitě ji nedoporučuji nikomu, kdo se bojí tmy a duchů... :-) jako já. Teď si týden budu číst o princeznach a zvířátkách a snad brzo zapomenu, ze nějaký Tribeč existuje! ... Uff
Není to sice žádné veledílo, ale velmi čtivá kniha si mě získala kadencí a atmosférou.
Pokud hledáte knihu, při které Vám bude běhat mráz po zádech, sáhněte po Trhlině.
Tak na to myslím dlouho nezapomenu, kniha ve mně zanechala spoustu silných dojmů. Z počátku trochu zdlouhavé, ale pak strhující, tajemné a děsivé. Nějaké informace o Tríbeči jsem si před čtením našla na internetu a byla jsem nadšená, že se tam určitě někdy musím podívat. Po přečtení knihy by mě tam už nikdo v období prosinec - březen nedostal. Je to fikce nebo skutečnosz? U knihy jsem seděla se zatajeným dechem, nic tak podobného jsem nečetla a po zásluze dostala na Slovensku Cenu čtenářů. Jestli máte rádi napětí a tajemno, určitě si přečtěte Trhlinu.
"Když jsem sledoval jeho horečnatou, ale marnou snahu, napadlo mě, že neovladatelná touha po logice a racionalitě je občas tím největším šílenstvím."
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Dostal jsem "od Ježíška", to musí být kulišák ... dvě scény ve mě vyvolaly pocit bližícího se nebezpečí a tím, že jsem ve většině případů četl po nocích u lampičky spolootevřenými dveřmi v zádech, nutilo mě to k neustálému otáčení ... fajn styl, díky za příběh.