Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409672/bmid_trhlina-nHl-409672.jpg
4
4013
4013
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Titul na Slovensku získal ocenění Kniha roku 2016 v kategorii čtenářů... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Trhlina, 2016
více info...
Přidat komentář
První setkání s autorem, takže jsem si hned vybrala za mě nejznámější knížku a teda bylo to hodně zvláštní seznámení.
Popravdě pořád nevím, co si o knize vlastně myslet. Styl vyprávění příběhu je něco naprosto jiného, než na co jsem byla do teď zvyklá. Autor nám vlastně přepisuje nahrávky z rozhovorů, které vedl s člověkem, který měl zmizet v pohoří Tribeč na Slovensku a nakonec se znovu záhadně objevit.
Na tuhle knihu asi prostě nemám ty správná slova. Mysteriózní, tajemný a vlastně šílený příběh, kdy si každý musí říct, kde je vlastně ta pravda.
Kolik lidí šlo ve výpravě popsané v knize? Byli 4 nebo 3? Existoval učitel, který dělal malé různorodé skupině průvodce? Je to celé jen mystifikace nebo jedna z dalších záhad jako Djatlova výprava k hoře mrtvých?
Je možné jít do terénu, který rozhodně není tak složitý na orientaci a ztratit se třeba i na několik měsíců a nebo se ztratit a už se nikdy znovu nevrátit? Jen tak, bez jakékoliv stopy?
Prostě psycho nářez, který si musíte přečíst.
Popravdě ve mě příběh vzbuzuje nutkání se na místo vydat a prozkoumat to. Na druhou stranu z toho mám respekt. Prostě jisté věci se nepokoušejí. Přeci jen jak dopadl příběh v knize by mělo být dostatečné varování.
(SPOILER)
Jako nevím... Vlastně nechápu, proč autor knihu píše pod svým jménem? Proč ji Igor nenapsal sám? Můžeme vůbec knihu považovat za autorův počin?
Postavy nesympatické, plytké, povrchní. Text plný vulgarit (to se mi tam fakt nelíbilo...). A přijde mi nelogické i sestava skupiny - rádoby novinář, jeho otrávená partnerka a pak protikladná dvojice - jeden zná úplně skvěle Tribeč a druhý zase historii všech zmizení atd. Je to divný. Ještě vzhledem k tomu, že Igor si "sem tam" šňupnul a pak se po něm slehla zem... Zkoušela jsem i najít si jedno ze zmiňovaných videí na YouTube - samozřejmě nefunkční. Překvapivé, že?
Jako klobouček dolů za tak detailní seznámení se slovenskou záhadou. Nicméně 2/3 knihy byla muka, zbytek už za něco stál. Za ty dvě hvězdy.
Na knihu mě nalákaly holky z podcastu Opravdové zločiny. Mám ráda knihy které se zakládají na pravdě. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a bylo to něco. Tajemno by se dalo krájet a mrazení se dostavilo. Jen Igor mi to celkem zkazil.
Knihu som priam hltala, mimo pár nelogických detailov (napríklad: Má hypoglykemický šok, potrebuje svoj inzulín... Ako diabetička viem, že ak by som pri hypoglykemickom šoku dostala inzulín, tak je to jasná mozgová smrť...) ma veľmi bavila a vzbudzovala vo mne to, čo pociťovali hrdinovia - napr. keď blúdili, mala som aj ja pocit, že som zablúdila. Ku knihe sa rozhodne ešte vrátim.
Autor napsal skutečný příběh, kde si i sám ověřoval fakta.
Je velice detailně popsána situace všech zúčastněných osob. Jejich strachy, obavy a úzkosti. Napětí se dá krájet.
Pokud se vžijete do příběhu, tak vás všechny pocity této party pohltí.
Pohoří Tribeč je záhada, záměrná mystifikace nebo děsivá pravda, jak říká autor.
Je spousta záhadných míst v naší republice nebo na Slovensku, které vyvolávají u lidí, kteří tam byli nepříjemné stavy.
Tak se to dá jedině shrnout takto:
,,Kdo nevěří, ať tam běží" říká přísloví.
Nechápu ten bum, který byl při vydání kolem knihy. Hlavní hrdina celou dobu fňuká jak se na to měl vykašlat, jak do toho neměl šťourat atd. Je nesnesitelný a vy čekáte kdy se konečně stane ta strašlivá věc. Pak to příjde a prd z toho. Postavy jsou nelogické a nesnesitelné. Příběh plochý jak studentka druhé třídy. Závěrečné vyvrcholení by neotiskl ani Blesk na zadní straně. Hvězdu dávám jen za fajn nápad s fotkou. Toť vše.
Ano, jednu věc to má se Záhadou Blair Witch společnou. Stejně jako u filmu, jsem se u téhle knížky totálně nudil a modlil se, ať už tu bandu kreténů v čele s hlavním "hrdinou" něco zabije.
Abych parafrázoval postavu z Účastníků zájezdu: „Já ti nevím, Karle...“
Do Trhliny jsem šel po Stokerově hororu Klenot sedmi hvězd a srovnání tempa post-viktoriánského hororu s tím moderním nemohlo dopadnout odlišněji (jak jinak): zatímco Stokerovo vyprávění stojí jako ToiToi budka na Dnech NATO – úplně v pohodě, zkrátka stoicky čeká, kdo se v ní zase po, Karika je ToiToika vybavená raketou s přídavnou nádrží experimentálního, vysokooktanového Red Bullu (samozřejmě srovnávat 113 let vývoje žánru není úplně košér, že).
Karika mne vtáhl už od první stránky, prostě mi dal obojek, do úst roubík a čti, Pilote. A tak jsem četl. A na můj vkus tam bylo trochu moc vzdychání hlavního hrdiny nad tím, že „kdybych věděl, co se stane“ a to do té míry, že u zhruba třicáté této zmínky jsem preventivně volal plastického chirurga, neurologa a mozaikáře, protože jsem zkrátka očekával, že konec rozbije mou hlavu takovým způsobem, že výsledek se v budoucnu objeví ve speciální edici Oppenheimera jako první atomový výbuch Trinity. Ale nestalo se...
Patrně proto, že konec mi velice připomněl zakončení jistého nejmenovaného německého netflixovského seriálu s podobnou tematikou, který byl sice uveden rok PO Trhlině, ale mými zrakomety prolétl jako první a který nebudu jmenovat, abych nedělal spoilery.
Líbila se mi atmosféra, druhou polovinu knihy jsem slupnul jako Hannibal nějakou tělesně nadýchanou dívčinu, taky poznámky o povaze strachu byly zajímavé (pro nebo z nějaké studie?) a vůbec celý mystifikační koncept byl fantastický – člověk neví, kde končí konspirace někoho jiného a kde začíná autorské dílo J. Kariky (protože ruku na srdce – lidi se v horách, ještě hustě zalesněných, hůře značených, zkrátka ztrácejí a kupříkladu tribečský správce řekl, že celé pohoří je v pohodě, ještě se tam neztratil a něco v tomhle smyslu řekl i režisér filmu Trhlina). Ostatně – máte-li dům, dejte jej do prodeje, ideálně cizincovi, a řekněte mu, že se tam před padesáti lety, je-li ten dům tak starý, stala masová vražda, následovaná nekrofilními orgiemi. Pakliže cizinec není masochista, váš dům asi nekoupí, ale do roka máte za plotem armádu YouTuberů a zahraničních turistů. Budete-li prodávat vstupenky, 10 % z prodeje mi za nápad bez výčitek můžete poslat...
Shrnuto a podtrženo: atmosféra, čtivost a umný mix faktů, konspiračních teorií a příběhu je za mne trochu zmasakrován zakončením. Hvězdičky ještě nedávám, protože opravdu nevím, jak hodnotit. Ale přemýšlím nad solidnějšími 3...
Poslouchala jsem jako audioknihu v češtině, takže zkrácenou. Prima poslech, dávám tak 3.5 hvězdičky, protože u vaření na vás prostě to tajemno nepadne. Hlášky Igora mi připadaly místy směšné. Poslouchalo se super, úplně dokonalá reklama na Tribeč. Není to horor. Někdo se tu ptal, proč se Karika překládá do češtiny, odpověď je prostá, spousta Čechů nemá zájem číst ani poslouchat knihy ve slovenštině, pokud nejsou česky, tak radši nic.
Toto byla moje první kniha od Karika a musím říct, že mě dostal. Kniha byla zajímavá, záhadná, strašidelná, napínavá a představa, že se tohle dělo u sousedů na Slovensku. Velice čtivé.
Kniha byla i zfilována
Mě se nějak nezdá, že by to mohlo mít skutečný základ. Kniha ve mně nic moc nezanechala.
Neubráním se pocitu, že kniha mohl být klidně kratší. Po slibném začátku se dost vleče. Ústřední čtveřice je děsně nesympatická a po většinu děje se hašteří a chodí po lese. Když se poslední třetina knihy trochu rozjede a dojde konečně na bloudění a podivné jevy, brzy je konec. Určitou atmosféru to má, je to takové věřte-nevěřte, ale něco tomu malinko chybí.
První půlka knihy se neskutečně vleče. Měla jsem pokušení knihu odložit, zachránilo mě přeskakování úmorných pasážích (zejména těch co popisují soužití a trable osobního života dvou hlavních hrdinů). Od poloviny už to získá spád a napětí. Opravdu škoda té první části, která kazí dojem z celé knížky. Hlavní hrdinové mi byli dost nesympatičtí - dominuje Igor a jeho "perníček".... Tím u mě příběh ztratil na "věrohodnosti", kterou se nám autor tak snažil celou dobu prodat. Můj celkový dojem z knížky je tedy více než rozpačitý.
Před autorem smekám, díky této knize je najednou z Tribeče mystické místo spojené se řadou zmizení, i běžná média tuto fikci převzala, aniž by se obtěžovala ověřit fakta. Kniha má spád (až na ten pomalejší rozjezd), napětí i zajímavé rozuzlení.
(SPOILER)
Existuje mnoho realit, které leží vedle sebe a občas se stane, že se někde protnou. Já se nacházel v té, ve které se čtení Trhliny a chůze po horách na Tribeči absolutně střetla s mou současnou náladou a všechno do sebe dokonale zapadlo.
Temné lesy se mihaly za oknem vagónu, ve kterém jsem seděl a přísahal bych, že jsem tam měl v kupé i spolucestujícího na sedačce naproti, ale najednou byl pryč. Byl tam? Nebo tam snad nikdy neseděl? Možná jsem se jen příliš začetl a on vystoupil v Ústí nad Orlicí. Možná jen pro něj v našem vlaku a v naší realitě nikdy nebylo místo. To už se asi nikdy nedozvím. Jediné, co vím, bylo, že Tribeč mě v tu chvíli naprosto pohltila a já byl myšlenkami jinde, než v našem kupé.
Ps. Víte o tom, že spousta internetových odkazů uvedených v knize stále funguje?
Tato kniha mě příliš nezaujala.. No prostě nemám pocit, že neustálé opakování věty: ale kdybych věděl co přijde, tak dávám ruce pryč; mohlo navodit nějakou strašidelnou atmosféru, obzvlášť pokud je to tka nadužívané.
Ani práce s kompozicí, stylem psaní mě příliš nenadchla. Téma to bezpochyby zajímavé je a dá se rozvětvit mnoha směry, ale myslím že náročnější čtenář tuto knihu může bez výčitek přeskočit.
Kniha zaznamenává výpověď Igora o jeho zážitcích v Tribeči. Igor je úplně obyčejný nemastný a neslaný blbec, který myslí jen na svůj prospěch a v životě nedokázal nic zvláštního. Vůbec jsem neměla chuť s ním, ale ani s ostatními postavami trávit čas. Nicméně prostředí Tribeče bylo vykresleno naprosto fantasticky. Příběh sám o sobě není nijak děsivý, tu hrůzu má vyvolat spíše to, co se odehrává v hlavě Igora a ostatních při pomateném bloudění lesem. Bujná fantazie, šok, hlad a vyčerpání může pořádně pokřivit vnímání.
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2016 |  Trhlina |
| 2014 |  Strach |
| 2015 | Tma |
| 2020 | Smršť |
| 2010 | V tieni mafie |
Jazyk knihy často tahá za uši, ale autor se z toho zdařile vylhává volbou homodiegetického vypravěče. Přesto některé jazykové figury jsou svou frekvencí až moc otravné. Pro posouzení toho, zda má pestřejší rejstřík, bych musel přečíst i jinou jeho knihu.
Jazykově mě kniha začala bavit až ke konci, kdy se začalo do stylu vyprávění promítat vypravěčovo změněné vědomí.
Co se napětí a strašidelnosti týče, jsi tu silnější a hlušší místa. Čtivost je ale konzistentně vysoká.
Za největší klad knihy považuji její hypertextovost, protože je s ní největší zábava. A tím nemyslím (za mě opět otravné) odkazy na filmy od Blair Witch po Jak vycvičit draka, ale odkazy na skutečné internetové zdroje a zejm. reference na skutečná místa. Neskutečně mě bavilo číst o výpravě a zároveň sledovat trasu na mapě a dívat se na fotky z konkrétních lokalit. Zároveň kvituju, že příběh není zcela vymyšlený, ale rozvíjí už existující fenomén a ani jej nemusí přespříliš přifukovat.