Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468303/bmid_trhlina-dGv-468303.jpeg
4
3987
3987
Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné zistenia a spracoval do knihy, ktorú máte pred sebou. Na jej stránkach rozmotáva veľmi tajomný, tragický a hrôzostrašný prípad. Zároveň poodhaľuje jednu z najväčších záhad Slovenska – nevysvetliteľné miznutie ľudí v pohorí Tribeč. Legenda, zámerná mystifikácia alebo desivá skutočnosť? Túto otázku si kladie aj autor, predkladá strhujúci hororový príbeh a necháva na čitateľovi, aby našiel odpoveď.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
Trhlina, 2016
více info...
Přidat komentář
Nechápu ten bum, který byl při vydání kolem knihy. Hlavní hrdina celou dobu fňuká jak se na to měl vykašlat, jak do toho neměl šťourat atd. Je nesnesitelný a vy čekáte kdy se konečně stane ta strašlivá věc. Pak to příjde a prd z toho. Postavy jsou nelogické a nesnesitelné. Příběh plochý jak studentka druhé třídy. Závěrečné vyvrcholení by neotiskl ani Blesk na zadní straně. Hvězdu dávám jen za fajn nápad s fotkou. Toť vše.
Ano, jednu věc to má se Záhadou Blair Witch společnou. Stejně jako u filmu, jsem se u téhle knížky totálně nudil a modlil se, ať už tu bandu kreténů v čele s hlavním "hrdinou" něco zabije.
Abych parafrázoval postavu z Účastníků zájezdu: „Já ti nevím, Karle...“
Do Trhliny jsem šel po Stokerově hororu Klenot sedmi hvězd a srovnání tempa post-viktoriánského hororu s tím moderním nemohlo dopadnout odlišněji (jak jinak): zatímco Stokerovo vyprávění stojí jako ToiToi budka na Dnech NATO – úplně v pohodě, zkrátka stoicky čeká, kdo se v ní zase po, Karika je ToiToika vybavená raketou s přídavnou nádrží experimentálního, vysokooktanového Red Bullu (samozřejmě srovnávat 113 let vývoje žánru není úplně košér, že).
Karika mne vtáhl už od první stránky, prostě mi dal obojek, do úst roubík a čti, Pilote. A tak jsem četl. A na můj vkus tam bylo trochu moc vzdychání hlavního hrdiny nad tím, že „kdybych věděl, co se stane“ a to do té míry, že u zhruba třicáté této zmínky jsem preventivně volal plastického chirurga, neurologa a mozaikáře, protože jsem zkrátka očekával, že konec rozbije mou hlavu takovým způsobem, že výsledek se v budoucnu objeví ve speciální edici Oppenheimera jako první atomový výbuch Trinity. Ale nestalo se...
Patrně proto, že konec mi velice připomněl zakončení jistého nejmenovaného německého netflixovského seriálu s podobnou tematikou, který byl sice uveden rok PO Trhlině, ale mými zrakomety prolétl jako první a který nebudu jmenovat, abych nedělal spoilery.
Líbila se mi atmosféra, druhou polovinu knihy jsem slupnul jako Hannibal nějakou tělesně nadýchanou dívčinu, taky poznámky o povaze strachu byly zajímavé (pro nebo z nějaké studie?) a vůbec celý mystifikační koncept byl fantastický – člověk neví, kde končí konspirace někoho jiného a kde začíná autorské dílo J. Kariky (protože ruku na srdce – lidi se v horách, ještě hustě zalesněných, hůře značených, zkrátka ztrácejí a kupříkladu tribečský správce řekl, že celé pohoří je v pohodě, ještě se tam neztratil a něco v tomhle smyslu řekl i režisér filmu Trhlina). Ostatně – máte-li dům, dejte jej do prodeje, ideálně cizincovi, a řekněte mu, že se tam před padesáti lety, je-li ten dům tak starý, stala masová vražda, následovaná nekrofilními orgiemi. Pakliže cizinec není masochista, váš dům asi nekoupí, ale do roka máte za plotem armádu YouTuberů a zahraničních turistů. Budete-li prodávat vstupenky, 10 % z prodeje mi za nápad bez výčitek můžete poslat...
Shrnuto a podtrženo: atmosféra, čtivost a umný mix faktů, konspiračních teorií a příběhu je za mne trochu zmasakrován zakončením. Hvězdičky ještě nedávám, protože opravdu nevím, jak hodnotit. Ale přemýšlím nad solidnějšími 3...
Poslouchala jsem jako audioknihu v češtině, takže zkrácenou. Prima poslech, dávám tak 3.5 hvězdičky, protože u vaření na vás prostě to tajemno nepadne. Hlášky Igora mi připadaly místy směšné. Poslouchalo se super, úplně dokonalá reklama na Tribeč. Není to horor. Někdo se tu ptal, proč se Karika překládá do češtiny, odpověď je prostá, spousta Čechů nemá zájem číst ani poslouchat knihy ve slovenštině, pokud nejsou česky, tak radši nic.
Toto byla moje první kniha od Karika a musím říct, že mě dostal. Kniha byla zajímavá, záhadná, strašidelná, napínavá a představa, že se tohle dělo u sousedů na Slovensku. Velice čtivé.
Kniha byla i zfilována
Mě se nějak nezdá, že by to mohlo mít skutečný základ. Kniha ve mně nic moc nezanechala.
Neubráním se pocitu, že kniha mohl být klidně kratší. Po slibném začátku se dost vleče. Ústřední čtveřice je děsně nesympatická a po většinu děje se hašteří a chodí po lese. Když se poslední třetina knihy trochu rozjede a dojde konečně na bloudění a podivné jevy, brzy je konec. Určitou atmosféru to má, je to takové věřte-nevěřte, ale něco tomu malinko chybí.
První půlka knihy se neskutečně vleče. Měla jsem pokušení knihu odložit, zachránilo mě přeskakování úmorných pasážích (zejména těch co popisují soužití a trable osobního života dvou hlavních hrdinů). Od poloviny už to získá spád a napětí. Opravdu škoda té první části, která kazí dojem z celé knížky. Hlavní hrdinové mi byli dost nesympatičtí - dominuje Igor a jeho "perníček".... Tím u mě příběh ztratil na "věrohodnosti", kterou se nám autor tak snažil celou dobu prodat. Můj celkový dojem z knížky je tedy více než rozpačitý.
Před autorem smekám, díky této knize je najednou z Tribeče mystické místo spojené se řadou zmizení, i běžná média tuto fikci převzala, aniž by se obtěžovala ověřit fakta. Kniha má spád (až na ten pomalejší rozjezd), napětí i zajímavé rozuzlení.
(SPOILER)
Existuje mnoho realit, které leží vedle sebe a občas se stane, že se někde protnou. Já se nacházel v té, ve které se čtení Trhliny a chůze po horách na Tribeči absolutně střetla s mou současnou náladou a všechno do sebe dokonale zapadlo.
Temné lesy se mihaly za oknem vagónu, ve kterém jsem seděl a přísahal bych, že jsem tam měl v kupé i spolucestujícího na sedačce naproti, ale najednou byl pryč. Byl tam? Nebo tam snad nikdy neseděl? Možná jsem se jen příliš začetl a on vystoupil v Ústí nad Orlicí. Možná jen pro něj v našem vlaku a v naší realitě nikdy nebylo místo. To už se asi nikdy nedozvím. Jediné, co vím, bylo, že Tribeč mě v tu chvíli naprosto pohltila a já byl myšlenkami jinde, než v našem kupé.
Ps. Víte o tom, že spousta internetových odkazů uvedených v knize stále funguje?
Tato kniha mě příliš nezaujala.. No prostě nemám pocit, že neustálé opakování věty: ale kdybych věděl co přijde, tak dávám ruce pryč; mohlo navodit nějakou strašidelnou atmosféru, obzvlášť pokud je to tka nadužívané.
Ani práce s kompozicí, stylem psaní mě příliš nenadchla. Téma to bezpochyby zajímavé je a dá se rozvětvit mnoha směry, ale myslím že náročnější čtenář tuto knihu může bez výčitek přeskočit.
Kniha zaznamenává výpověď Igora o jeho zážitcích v Tribeči. Igor je úplně obyčejný nemastný a neslaný blbec, který myslí jen na svůj prospěch a v životě nedokázal nic zvláštního. Vůbec jsem neměla chuť s ním, ale ani s ostatními postavami trávit čas. Nicméně prostředí Tribeče bylo vykresleno naprosto fantasticky. Příběh sám o sobě není nijak děsivý, tu hrůzu má vyvolat spíše to, co se odehrává v hlavě Igora a ostatních při pomateném bloudění lesem. Bujná fantazie, šok, hlad a vyčerpání může pořádně pokřivit vnímání.
Moje první kniha od Kariky, na kterého jsem měl delší dobu spadeno. Trhlina nevybočuje z plejády hororů, které se nesou v lehce duchařském stylu. Nepřináší žádný zásadní zvrat v žánru ani nic svébytně originálního. Je ale perfektně řemeslně zpracovaná a bezpochyby obsahuje několik děsivých momentů, které zahrají na čtenářovi emoce. Dostal jsem co jsem chtěl a těším se na další knihu od autora, s nastavenou laťkou jsem spokojen.
Cestou do Mnichova jsme si Trhlinu pustili jako audioknihu, takže nám to pěkně uteklo. Bylo to napínavé, zejména první polovina, kde hrdina skládá dohromady mozaiku záhad Tribeče. Druhá půlka už byla trochu slabší, byť stále dobrá.
Na začátku příběhu byl trezor v budově, snad bývalé léčebny pro duševně choré v Žilině, a v onom trezoru našel hlavní hrdina lékařskou dokumentaci a nahrané audio záznamy z vyšetření pacienta Waltera Fischera. Fischer ale nebyl obyčejný pacient. V roce 1939 se ztratil v pohoří Tribeč a tři měsíce byl pohřešován. Igor, tak se hlavní hrdina jmenuje je bloger a v nalezeném materiálu vidí velký potenciál pro svoje webové stránky. A tím spustí lavinu, která skončí tragicky. Příběh, který je na pomezí hororu a thrilleru je velmi realistický. A pokud se skutečně nestal, tak se klidně stát mohl. Doporučuji.
Citace: Grachula: "Máte pocit izolovanosti?"
Fischer: "Hladké průhledné stěny...kolem mě, vás, všech... Otáčíme se dokola v hlemýždí ulitě."
Grachula: "Jsme uzavření?"
Fischer: "Hladké a průhledné stěny, nevidíme a necítíme, ani nevíme, že jsou."
Grachula: "Máte dojem, že se nacházíte za skleněnou stěnou?"
Fischer: "Dívají se skrz sklo."
Grachula: "Pozoruje nás někdo právě teď?"
Fischer: (Krátké a úsečné vydechnutí.)
Tohle léto jsem si nevědomky zvolila podobné knihy - Ignis fatuus a Trhlinu. No, Šumavu a Tribeč letos určitě nenavštívím! Trhlina se poměrně dobře četla, obzvlášť noční čtení podtrhovalo atmosféru knihy. Postavy tedy opravdu nebyly moc sympatické a vlastně tak úplně nevím, co si o tom mám myslet.
Tento žánr nebo autor asi není pro mě.
Postavy ploché a nesympatické a bohužel vtáhnutí do děje se nekonalo.
Donutila jsem se přečíst půlku knihy a zbytek jsem tak nějak rychle přečetla a přeskočila na konec, abych zjistila, jak to teda dopadne.
Dvě hvězdičky dávám za ten konec.
První polovina knihy se mi neskutečně vlekla, i když tam bylo pár zajímavých částí. Druhá polovina získala spád. Nevím do jaké míry příběhu věřit, ale dej mě vtáhl :)
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriál
Autor napsal skutečný příběh, kde si i sám ověřoval fakta.
Je velice detailně popsána situace všech zúčastněných osob. Jejich strachy, obavy a úzkosti. Napětí se dá krájet.
Pokud se vžijete do příběhu, tak vás všechny pocity této party pohltí.
Pohoří Tribeč je záhada, záměrná mystifikace nebo děsivá pravda, jak říká autor.
Je spousta záhadných míst v naší republice nebo na Slovensku, které vyvolávají u lidí, kteří tam byli nepříjemné stavy.
Tak se to dá jedině shrnout takto:
,,Kdo nevěří, ať tam běží" říká přísloví.