Tři
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489092/bmid_tri-UF0-489092.jpg
5
286
286
„Jmenuju se Virginie. Z těch tří dnes se mnou mluví jen Adrien. Nina mnou opovrhuje. S Étiennem už nechci nic mít já. Přesto mě od dětství fascinují. Nikdy jsem k nikomu nebyla tak pevně připoutaná jako k těm třem.“ 1986. Adrien, Étienne a Nina se potkají na základce. Okamžitě se spřátelí. Jsou nerozluční. Milují stejné věci, stejnou muziku. Společně se učí i poflakují, bojují s učiteli a hledají své místo v rodinách i ve světě dospělých. Sdílejí svá zranění i své touhy. Společně spřádají sny o hudební skupině, která nechá za zády úzkoprsý venkov a jednou dobude Paříž. Nikdo a nic je nerozdělí. Ale sdílejí skutečně všechno? 2017. Na dně jezera, u něhož trávili horká odpoledne i noční alkoholové večírky, je jednoho dne objeven vrak auta, který tam ležel dlouhá léta, a v něm pozůstatky lidského těla. Virginie, novinářka s tajemnou minulostí, píše o události reportáž. Její vzpomínky postupně osvětlují pavučinu vztahů, která trojici přátel z dětství spojuje. Co se s nimi za ta léta stalo? Proč jsou všichni tři tak napjatí a čekají se zatajeným dechem na výsledky policejního vyšetřování? Patří ostatky někomu, koho dobře znali? A jak to všechno souvisí s jejich přátelstvím? Nová kniha Valérie Perrinové využívá všechny triky, kouzla a postupy, které jsme poznali a obdivovali jako čtenáři románu Vyměnit vodu květinám. Celý svůj báječný literární talent dává do služby příběhu tří přátel, který nás zajme, pohltí a nepřestane fascinovat, dokud se jeho nitky před námi nerozpletou a zase nespojí v překvapivém závěru. Je to příběh o lásce a přátelství, romantický popis bolestného a zranitelného dospívání, výpověď o hořkém hledání vlastní identity, tragická zpráva o rodičích a dětech a jejich neschopnosti se navzájem milovat, detektivka, román o vině a trestu? Román Tři je dojemnou oslavou přátelství, lásky a života i s jeho tajemností, překvapivostí a temnými zákrutami.... celý text
Přidat komentář
Četli jste Malý život? Tak tohle je podobné téma, ale pro mě lepší jazyk, uchopitelnější postavy a celkově lepší dojem. Je to příběh tří přátel v rozmezí 30 let. Takže ano, hopsáme časem sem tam a to je ze začátku hodně matoucí. Musíme dávat opravdu dobrý pozor na rok, ve kterém se příběh zrovna odehrává. Co mě taky hodně mátlo, je postava Virginie, která vypráví některé pasáže. Kdo to je? Kde se tam vzala? Jak to, že zná takové detaily ze života přátel? Když si zvyknete na časové i vypravěčské střídání, už knihu neodložíte. Většinu situací se dozvíme postupně z úhlu pohledu všech zúčastněných a to je vážně skvělé. Jediné, co mě trochu zklamalo, je konec. Tedy Nině jsem takový konec z celého srdce přála. Ale Adrienův a Étiennův obrat? I když možné to je. Možná člověk jde svou cestou a najednou zjistí, že má hodně špatný směr. 600 stran je masakr, ale nevynechala bych ani řádku.
Dočteno 19.12.2023. Nejdřív to drhlo (střídání minulost a současnost), ale zorientovala jsem se a příběh se mi docela líbil, ale druhá polovina knihy je smutná a pro mne už to není ono. Jen je kniha těžká a blbě se drží. 600 stran a hodně prázdného místa mezi kapitolami. Klidně by to šlo v tisku zredukovat, ale grafické zpracování je takové, jaké je, tak namastit svaly . Celkový dojem je na 3 hvězdy.
Tak nevím. Asi jsem od toho očekávala víc. Chvílemi jsem se ztrácela ve jménech, až do půlky knihy se nic moc nedělo a pak se to taky nějak dlouze táhlo. 600stránek je moc - půlka by byla snesitelnější.
Autorka se svým stylem psaní a hloubkou vyprávěného příběhu vymyká běžnému průměru.
Ve mě její knihy ještě nějakou dobu rezonují. Ani tentokrát to není lehké čtení, skoky do minulosti zpočátku nedávají moc smysl, ale vše se brzy vyjasní a nabere příjemné tempo. Babrání v minulosti, ublíženost a sobectví dokážou na několik let přetrhnout pouto mezi nerozlučnými přáteli. Odpustí si?
Příběh jednoho mimořádného a pevného dětského přátelství. Od páté třídy až do maturity jsou ti "Tři" nerozluční, tráví spolu každou možnou vteřinu a život jeden bez druhého si vůbec neumí představit. Jak to však bude dál, je jim 18, může jejich přátelství něco ohrozit? Bude pokračovat i ve vysněné Paříži? Nina, Étienne a Adrien jsou přesvědčeni, že neexistuje nic, co by je mohlo rozdělit. Příběh, vyprávěný střídavě v různých obdobích během 30 let je plný nezapomenutelných a krásných chvil, ale také těch velmi smutných, občas až depresivních. Na povrh se postupně dostává plno tajemství, která jsou v průběhu 600 stran této velmi zvláštní knížky postupně odkrývána a řada nejasností či náznaků nakonec zapadá na své místo.
Knížka je napínavá a čtivá, i když mi občas dělalo problém zorientovat se v neustálých změnách a prolínání různých časových období. Stejně tak se u mě střídaly i emoce a ne vždy to bylo zrovna optimistické a pohodové čtení. Je to však knížka, která ve vás i po dočtení ještě doznívá...
teda..nenaplním nadšené řady. Ale postupně. Knihu jsem si koupila v rámci knižního festivalu a dobrých hodnocení na DK :)
příběh 3 kamarádů, zpočátku se velmi pozvolna rozvíjející. Přiznávám, velmi rušivě na mě působily skoky v čase..nejčastějí 80.léta, pak rok 2017, 1994 a mezi tím spousta dalších, ne tak frekventovaných dat.
Do půlky knihy jsem váhala, kde jen nasbírala ty procenta..ne že by mě nebavila, ale ani nezaujala natolik, abych ji nedala z ruky.
Takové...podivné..kus detektivky ? (auto v jezeře)..románu ? generační zpověď ? Kdo je vlastně Virginie ? kolik traumat má Nina ? kolik různě traumatizovaných a narušených osob se tam vlastně vleze ? no..žádná oddechovka...ale takový spíše ponurý mix.
A konec mě dostal nejvíc..jakože ždímat čtenáře a ždímat, a uvažovat, kolik toho ještě zvládne..respektive, co jsme do příběhu ještě nenacpali. Manipulace, týrání, šikana, rakovina, sexuální orientace/preference, rodinná traumata, vražda...no dobře, i přátelství...
A navzdory všem chvalozpěvům mi hlavní hrdinové nedokázali přirůst k srdci. Nedokázali ožít, mluvit, myslet, cítit..zůstávají jen postavami na papíře. Plochými, neživými.
Posílám dál, snad někomu udělá radost.
Od této autorky jsem četla první knihu. A dávám nejvyšší hodnocení. Nádherně zpracovaný příběh o přátelství, ve kterém bylo příliš mnoho tajemství a nevysloveného, která se postupně v ději odhalují. I když nemám ráda romány, ve kterých se stále mění časová linie, tady mi to vůbec nevadilo. Určitě se pustím i do autorčina dalšího díla.
Tak já vám nějak nevím...Možná to bylo překladem, možná tím, že nejsem na francouzskou literaturu zvyklá nebo třeba tím, že to bylo moje první setkání s touto autorkou, ale pořád hledám to ,,něco", co mi tam vadilo. O tom, že je to zbytečně dlouhé, tu padlo víc zmínek, dalo by se to určitě zkrátit, příběh je bezesporu také velmi zdařilý a čtivý, ALE...Mám pocit, že je to místy dost zamotané, některé pasáže čtete něco a najednou jste úplně někde jinde a snažíte se nějak zorientovat. Vysoké hodnocení si kniha i autorka určitě zaslouží, ale jednu hvězdičku dávám dolů za to něco, co se snažím pojmenovat a stále tápu...Je to prostě jiné, než jsem zvyklá, ale stojí za přečtení.
Byli tři, byli nerozluční, byli jako jedno tělo. Mělo to tak být navždy. Žádná síla nemohla přetrhnout tohle pouto ani pokazit jejich plány do budoucna. Samozřejmost dětských snů ale krutě naruší osudové nehody, nečekané události a smutná realita všedních dnů. Přátelství musí projít těžkými zkouškami, aby se ukázalo, jestli je to pouto opravdové, nebo jde jen o nostalgickou vzpomínku na dětská léta.
Příběh o přátelství, o tajemstvích v nás, o obavách z odhalení a odevzdání se druhým. Román o nejistotě, bolesti, strachu a pochybnostech. O hledání správné cesty i sebe sama. Velký příběh o lásce ve všech možných podobách.
Těch 600 stránek je možná trochu moc. To důležité se odehrává až v poslední čtvrtině a dojít tam si žádá hodně trpělivosti. Možná se budete dokonce cítit trochu podvedeni ze způsobu, jakým si autorka se čtenáři zahrává. Nakonec ale všechno do sebe zapadne a ten čtenářský zážitek za to stojí.
Valerie píše skvěle, čtivě a vždycky vás to hodí naprosto do toho dění. Umí vás vzít sebou za ruku a stránky knihy vám jdou v hlavě tak, že to žijete s ní. Tady mi ale vadila ta rozsáhlost, příběh bych hodila na polovinu a zanechalo by to ve mě mnohem víc. I tak nad tím příběhem přemýšlím už nekolik dní a to je přece hlavním cílem knih. Doporučuji!
já to neustálé přeskakování do minulosti prostě nemám ráda, dělá mi to guláš, ale dočetla jsem, byla jsem zvědavá, jak to bylo...
Způsob vybrávění Valerie Perrin se mi velmi líbí, ono postupné odkrývání zamotaných osudů a tajemství bez postranní manipulace čtenáře, živé postavy, se kterými chvílemi soucítím, chvílemi je nechápu (ale neodsuzuji), a prostředí, ve kterém se rychle "čtenářsky" zabydlím. Těším se na autorčiny další knihy.
"Nechej proletět černé myšlenky hlavou, ale nikdy jim nedovol, aby si ve tvých vlasech udělaly hnízdo."
Ve chvíli, kdy jsem pochopila, kdo knihu vypráví, mi bylo tak zvláštně teskno a rozbrecela jsem se. Jedna z nejsilnějších a nejemotivnějších knih, které jsem kdy četla. Buďme šťastní za své přátele, kamarády z dětství, kteří jsou stále s námi
Vítej v mojí knihovně Valérie!
Nina, Adrien a Étienne tři přátelé z dětství, kteří společně dospívali a plánovali budoucnost. Jejich snem bylo dobýt Paříž vlastní hudbou. Byli nerozluční. Přes to všechno se jejich cesty na nějakou dobu rozdělily.
V roce 2017 je na dně jezera nalezen vrak automobilu a v něm lidské ostatky. Novinářka Virginie zpracovává na toto téma reportáž. Díky psaní se postupně noří do vlastních vzpomínek. Vzpomínek, které se bezprostředně vztahují právě k našim třem přátelům
P-E-R-F-E-K-T-N-Í
Byla jsem pohlcená i omámená. Sama sebe jsem utvrdila v pocitu, že francouzští autoři píší tak nějak...jinak. Jsou komplexní, otevření, nevyhýbají se syrovosti, upřímnosti či opravdovosti.
Dokáží popsat život v celé své kráse i ošklivosti tak, že budete mít chuť setkat se s přáteli, vypít si dobrou kávu, opít se, tančit, promilovat celou noc, zkrátka ŽÍT a třeba vyzkoušet to, čemu jste se doposud vyhýbali
Autorka otvírá závažné téma, které by po přečtení mohlo ledakomu otevřít oči (nezmiňuji ho záměrně, abych vás neochudila o překvapení).
Jeden z nejlepších a nejhlubších románů, který jsem za poslední dobu četla. Doporučuji!
Příběh hlubokého přátelství, které jsem nikdy nepoznala, a tiše jsem při čtení záviděla. Do jistého bodu. Jak málo totiž stačí k tomu, aby byla nit přátelství přetržena. Musím přiznat, že mě hodně zaujala hlavně druhá polovina knihy, kdy Nina, Etienne a Adrien překročili práh dospělosti a postupně se (ne)realizovali ve svých snech . Začalo také postupné odkrývání nejednoho tajemství a že bylo sakra co odkrývat! Velmi stísněně jsem se cítila při čtení pasáží s Emmanuelem. Pohádkový princ? Ale kdeže... Největší tajemství ale skrývá Adrien. Vnímavý čtenář na to přijde o něco dříve, než-li jej odhalí sama autorka, ale je to opravdu pecka. Trošku mě ovšem mrzí rychlý konec.
Letos jsem se seznámila z francouzské literatury ještě s Delphine de Vigan a Annie Ernoux, ale Valerie Perrin pro mě byla ta, která mě alespoň trochu zahřála u srdce. 90%
Valerie Perrin je vynikající vypravěčka. Detaily, odkrývání vrstev příběhu, tajemství, podezření: vše přichází ve správný čas. A na konci se s údivem a otevřenou pusou vracím na začátek a ptám se "jak to udělala?". A chci víc... a přitom vím, že víc není.
Jsem ráda, že jsem díky svým oblíbeným objevila tuto autorku. Její styl psaní se mi líbí a příběh o nerozlučných přátelích taky. Příběh je to chvílemi smutný a Virginie mi v tom dělala pěkně dlouho zmatek, ale i přes velký počet stran jsem spokojená a potěšilo mě, když jsem dnes zjistila, že brzy u nás vyjde od Valerie Perrin další kniha.
Štítky knihy
francouzská literatura dospívání psychologické romány psychologické příběhy pátrání v minulosti přátelství z dětství maloměsto nemanželské dětiAutorovy další knížky
| 2021 |  Vyměnit vodu květinám |
| 2022 | Tři |
| 2023 | Zapomeňte na neděli |
Kniha mě naprosto okouzlila. Patrně v tom bude hrát roli i to, že jsem ročník 1976 a tak jsem vyrůstala ve stejné době (ač jiné zemi) a na stejné hudbě, která atmosféru knihy krásně dokresluje. Vůbec mi nevadila délka knihy, četla bych i dál a dál ani nepřijde, že se děj dlouho vleče, naopak to do sebe tak krásně zapadá. Určitě se přečtu i další knížky od autorky a ač to často nedělám tak k této se ráda jednou vrátím.