Tři dny do nikdy
Tim Powers
Když v roce 1939 řekl Albert Einstein Franklinu Rooseveltovi, že je možné zkonstruovat atomovou bombu, neřekl prezidentovi o svém dalším objevu, tak mimořádném a nebezpečném, že zůstal tajemstvím… až dosud. Když dvanáctiletá Daphne Marrityová vezme z domu své babičky videokazetu nadepsanou Pee-wee a jeho veliké dobrodružství, netuší ona ani její otec, vysokoškolský profesor Frank Marrity, že krádež přilákala pozornost izraelské tajné služby a prastarého okultistického spolku z Evropy, ani to, že se během několika hodin objeví její dávno ztracený dědeček, který se také zoufale snaží kazety zmocnit. A když někdo ukradne Daphneina plyšového medvídka, slepá vražedkyně málem zastřelí Franka a na Daphne z vypnutého televizoru hovoří duchové, ocitají se oba uprostřed vražedného zápasu. Aby přežili, musí se rychle naučit pravidla magické šachové partie a využít všechen svůj důvtip a odvahu, aby unikli osudu mnohem horšímu než smrt…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , TritonOriginální název:
Three Days to Never, 2006
více info...
Přidat komentář
Nějak nevím co si o knize myslet...
V první polovině jsem několikrát přemýšlela, zda číst dál nebo odložit...
Nakonec jsem dočetla, ale musím napsat, že se mi knížka spíš nelíbila...
Timu Powersovi se rozhodně nedají upřít zajímavé nápady, které dokáže velmi důmyslně vplést do grandiózně vystavěného, inteligentního příběhu, v němž kombinuje historická fakta s vědeckou fikcí. S lehkostí sobě vlastní dokáže dát dohromady Alberta Einsteina, Charlieho Chaplina, operativce izraelské tajné služby Mossadu a agenty prastarého okultistického spolku Vesperů, kteří se dokonce holedbají nalezením Svatého grálu. K tomu přihodí cestování časem, poltergeisty a vyšší úrovně reality, načež začne se všemi těmito proprietami míchat tak zběsile, že se v tom kolotoči může člověk ve chvilce ztratit. I přes vysokou přehlednost a čtivost Powersova psaní, jsem občas vypadával z rytmu a mlátil sebou v sinusoidách napětí a nudy. S přibližujícím se finále mi stále více unikaly cíle a motivace jednotlivých hrdinů, takže jsem tak trochu s rozčarováním a zcela nepohlcen sledoval závěrečnou hektickou přestřelku, která měla vše uvést na pravou míru, což se jí ovšem povedlo jen napůl. Tři dny do nikdy nejsou špatnou knihou, jenom jsem od ní očekával zřejmě víc, než mohla dát.
Autorovy další knížky
1996 | Brány Anubisovy |
2007 | Plout na vlnách podivna |
1999 | Stáčení temného piva |
2011 | Silou svého zraku |
2011 | Tři dny do nikdy |
Knihu jsem před časem koupil v nejmenovaném obchodě s levnými knihami za 39 korun, nicméně s četbou knihy jsem dlouho otálel, protože mě něčím odpuzovala obálka knihy. Jako většina příběhů, které zpracovávají téma cestování časem, je i tento poněkud zamotaný, pro mě byl zpočátku dokonce nepřehledný, s blížícím se závěrem se mnohé vyjasnilo, ale konec knihy ničím nepřekvapil.
Ještě bych se zmínil o překlepech, bylo jich dost, vadilo mi to a rušilo při čtení. A nejednalo se jen o překlepy, ale o zjevné chyby (např. Nemluvňata plácala růžovými ručkami. - str.101) Stejně tak mně vadila občasná chybná interpunkce. Někde prostě čárky chyběly, častěji naopak přebývaly.