Tři dramata

29.01.2014

Některé věci ten zub času prostě nahlodá. Všechna tři Bozděchova dramata jsou napsána velmi dobře, ale obsahově v dnešní době asi nezasáhnou natolik, jako v době své, kdy čtenáři/diváci obsahem žili, měli ho ještě v živé paměti a znali mnoho podobných situací ze skutečného života. Ano, i dnes by se daly zápletky těchto dramat aplikovat na určitou skupinu společnosti, ale to už zase na to existuje modernější, trefnější a údernější satira. Navíc, když máte načteného Shakespeara, tak se prostě nevyhnete tomu, že ho z Bozděcha cítíte. Z doby kotiliónův mě nebavilo takřka vůbec, je to prstě mdlé a nezáživné, značně jsem tam postrádal onu komičnost, kterou to mělo údajně oplývat (**). Baron Goertz na tom už byl mnohem lépe. Celé to bylo zábavnější, pestřejší a ne tak přímočaré. Z knihy jednoznačně nejlepší, i když samo o sobě zase nic převratného. (***) Zkouška státníkova je hodně jednoduchá, potěší a zaujme již konečně alespoň českou stopou, ke konci je to ale zase moc ukecané a ztrácí to na tempu. Rozmělní se v tom i tan humor, který to z počátku má a který namlsá na větší hody, které se však ale nekonají. (2,5*). Zdá se, že jsem konečně začal narážet na slabší kousky mé oblíbené edice. Ty tři hvězdičky docela s odřenýma ušima.