Tři hry o spravedlnosti

20.08.2022

Nemám ráda slova humanistický, humanita, dá se pod ně schovat ledacos a vypovídají nejvíc o náklonnosti mluvčího k tématu. Na Langerových hrách by se ale dalo ilustrovat, o co skutečně jde. Říkejme tomu lidskost, laskavost, ten v Andělech mezi námi zmíněný "soucit k člověku, vděčnost k člověku, láska k člověku", přitom intelektuální poctivost a upřímnost.
Jestli máte rádi Čapka, čtěte Langera. Umělecká úroveň stejná, světonázor velmi podobný (ostatně byli přátelé a kolegové ve Vinohradském divadle), detaily ale v jiných barvách a jiném rozlišení, zkrátka z trochu odlišné perspektivy. Také velmi doporučuji Langerovu vzpomínkovou knihu Byli a bylo, kde je leccos nejen o Karlu Čapkovi.

Periferie: Franciho cesta od úleku, radosti, že unikl podezření, přes sílící potřebu mluvit, mluvit, mluvit o vraždě, až k zoufalství a touze po trestu, je fascinující. K tomu ve zkratce předvedená pražská periférie, na půl cesty mezi chudými dělníky a občasnými zločinci.
Původní závěr už tak vynikající psychologické drama dokonale završuje, na druhém je vidět, že vznikl na přání "udělat to příjemnější", méně intelektuálně náročné a emočně vyčerpávající. Není špatný, ale přece jen šroubovaný, a kvalitám prvého se neblíží. Možnost přímého srovnání je každopádně velká přidaná hodnota. 95 %

Andělé mezi námi: Hra o eutanázii a o lásce k lidem a mezi lidmi. Je vidět, že autor se řadí k zastáncům, ale při scéně z porady soudní poroty nechá rovnocenně zaznít všechna pro i proti, a odpůrci by z toho čtení mohli načerpat slušnou argumentační zásobu. Toto myslím v úvodu zmíněnou intelektuální poctivostí. Ale ve hře nejde jen o eutanázii, ve druhém plánu Langer dokonale ukazuje svět, kde není jisté, kdo je anděl a kdo "jen" člověk, protože oba mohou projevovat lásku a laskavost vůči bližnímu, stejně jako s nejlepšími úmysly nechtěně škodit. 90 %

Dvaasedmdesátka: Nebýt autorem civilní a v pohledu na lidi bystrozrace realistický Langer, byl by to strašný kýč. Naštěstí Langer autorem je, takže není všechno tak jasné, jak se zdá, a nejsou všechny konce snadné a růžové.
Divadlo na divadle je vždycky zajímavé, tady navíc chytře a funkčně propojené s motivem individuální pravdy, která se pro každého liší. Barvotisková zápletka se díky tomu dá skousnout a odměnou bude (u Langera standardně) propracovaná psychologie postav a pár zajímavých zvratů. 70 %