Tři jízdenky do Dobrodružství

14.12.2024

Slovní hříčka v názvu je geniální - stejně tak jako Durrellův styl. Myslím styl všeho: postoje ke světu, cestování, psaní.

22.10.2023

Kniha je zajímavá, dobře se čte, ale trochu mi vadil příliš hovorový překlad.

07.02.2022

Pomerne nezáživné. Neviem, či tie príbehy boli natoľko dobrodružné či pútavé, aby stáli za knižné vydanie. No a samotné metódy lovu zveri mi prišli dosť barbarské. Predpokladám, že autor taktne vynechal nejeden príbeh, kedy to skončilo rozpučenou alebo obesenou zvieraťou.

24.10.2021

Takhle si představuju pojetí dobrodružství v literatuře. Není přítažené za vlasy, nikdo neumírá, ale přeci jen je to dobrodružství, a to díky vzdáleným krajinám a spoustě zvířat, které musel Durrel v rámci své cesty pochytat a dovézt do zoo. Krásné, místy vtipné.

16.06.2021

Pro mne jedna z nejlepších Durrelových knih o výpravách za zvířaty.

21.01.2021

návrat k četbě ze základky je spojený se zvířaty, díky Durrellovi jsem málem šla na ošetřovatelství zvířat do zoo... málem.

03.01.2021

Tři jízdenky do dobrodružství jsou mým malým návratem do dětství, kdy jsem Durrellovy knihy přímo hltala. A co je báječné, za ta léta se vůbec nic nezměnilo. Tři jízdenky jsou stále stejně plné radosti z objevování, lásky ke zvířatům, humoru a laskavosti.
Jediné co bych novému vydání chtěla vytknout je špatné odsazování odstavců (nový odstavec opravdu nezačíná v půlce věty).

20.10.2020

Opravdu se čte kniha jedním dechem. Humorné situace, do kterých se muži v Guyaně dostávají nejen při odchytu zvířat, ale i jejich následné přepravě. "Nikdy bych nechtěl žít ve světě bez ptáků, lesů a zvěře rozličných tvarů i podob. " Ani já ne. Díky Durrelle za další poodhalení jejich tajemně nádherného světa.

07.10.2020

Čtivá a zábavná kniha o Durrelově výpravě za zvířaty do Guyany. Seznámíme se tam s pimplačunětem, sakivíčky, psem krabožroutem a dalšími pozoruhodnými zvířaty. O absurdní příhody tu není nouze, skvělé je noční chytání uprchlého lenochoda, hon na mravenečníka, ale nejvíc mě pobavila historka o kapybaře. Ta v noci dělala na zahradě hotelu šílený hluk, takže všechny probudila a Gerry s Bobem se snažili vymyslet, kam by ji mohli uklidit.
"Když jsme zahnuli za poslední roh a před námi se objevil vchod do muzea, narazili jsme na strážníka. Zastavili jsme a vzájemně na sebe hleděli značně podezřívavě. Policajtovi jsme zřejmě připadali jako dva cvoci, kteří v době, kdy slušní lidé spí, vláčejí po ulicích rakev..."
"Dobrou noc, konstáble," pravil jsem odhodlaně. "My jenom neseme kapybaru do muze, víte?"

13.05.2019

Ačkoli se rozhodně nejedná o nejlepší knihu Geralda Durrella, je to milá a laskavá kniha plná humoru a lásky ke světu a všemu živému. Útlá knížečka se čte jedním dechem a báječně se hodí na proslunění kdejakého deštivého dne.