Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212969/bmid_tri-kamaradi-oUR-212969.jpg
5
3295
3295
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2017
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Skvelé prepojenie ľúbostného príbehu s vykreslením spoločenskej situácie v medzivojnovom Nemecku. Kniha je samozrejme veľmi smutná, ale dezilúzia je čitateľovi dávkovaná spočiatku len relatívne poskromne a dej pozvoľna graduje až k tragickému finále.
Nemožno zabudnúť na Remarquov cit pre vykreslenie postáv. Z pomerne slušného množstva ma však skôr než tie hlavné (Robert, Gottfried, Otto, Pat) zaujali predovšetkým vedľajšie - konkrétne Ferdinand Grau a Hasse. Najmä bez druhého menovaného by svedectvo o jednej zúfalej ére stratilo veľa zo svojej sily.
Přečteno po dlouhé době podruhé v rámci povinné četby mé dcery. Musím říct, že čím jsem starší, tím víc se mě příběh dotýká. Dceru kniha neuchvátila, ale dočetla a film se jí posléze líbil více. Jak napsala ddkk - opravdu lepší než učebnice dějepisu. Mezi světovou literaturu v rámci povinné četby rozhodně patří!
Příběh je skvělý, ale úplně mi nesedí vypravěčský styl Remarqua. Navzdory tomu měl příběh od autora ztracené generace přesně to, co jsem čekala, že mít bude. Bohužel stigmata války nic nevymaže. Z vyprávění rodinných příslušníků vím, že ne všem přeživším se podařilo začlenit do společnosti. Ti pak svůj život ukončili, sami a nešťastní. V této knize je vyobrazeno silné pouto přátel, které my, co jsme neviděli a nezažili hrůzy ve válce, neumíme pochopit. Skvělé, depresivní a svým způsobem nadějeplné.
Jedna z nejkrásnějších knih co znám. Měl by si ji přečíst snad opravdu každý...pak pochopí...
Už si málo pamatujeme (nebo dokonce málo víme), že se i ten náš evropský prostor před poměrně krátkou dobou neměl tak dobře jako se má teď. První světová válka a doba po ní byla mnohde otřesná...pojďme a čtěme - lidská paměť je krátká a takové knihy jako jsou ty od Remarqua jsou lepší než učebnice dějepisu.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Je to "nejohmatanější" kniha mého otce. Přestože už mě neuchvátila tolik, jako když jsem ji kdysi četla poprvé, má svou cenu. Měl by si ji přečíst každý, kdo si stěžuje na dobu, ve které žijeme.
Nádherný příběh a přestože je od poloviny hodně smutný, mám Tři kamarády nesmírně ráda ačkoliv poslední stránky pokaždé přes slzy nemůžu dočíst.
Klasika, ke které jsem se dostal po přečtení jedné s knih povinné četby – na západní frontě klid. Myslím, že ideální četba pro 15/16ti leté. Jistě někdy přečtu znovu, i když konec je pěkně smutný.
Krásný a jednoduchý příběh o přátelích na celý život. Takové si ve svém životě snad neumím ani představit a moc jim závidím.
Krásná ukázka toho, jak utrpení a bolest dokážou lidi stmelit dohromady - právě díky nim mohou lidé ukázat to nejlepší, co v nich je.
Další z knih k povinné četbě, která si mě naprosto získala. Slzy dojetí střídaly slzy smutku, vše jsem prožívala s hlavními hrdiny. Romantická linka byla nenásilná, nepředvídatelná a bez známky kýče. Co jsem si, ale zamilovala z knihy nejvíc, je bar u Alfonse ;-)
Překvapilo mě, že něco z povinné četby mých mladých let se také dalo číst. Přesto mám radši méně přímočarý děj i komplikovanější charaktery postav. Kniha je až příliš jednoduchá, tudíž odhadnutelná. Nepřináší ten pocit "teď přeci nemůžu přestat číst, jsem zvědavá, jak to dopadne". Líbily se mi poetické metafory a vybrala jsem si knihu do čtenářské výzvy, takže jsem ji dočetla, i když bylo jasné, jak to skončí.
Kniha o přátelství a lásce, silný a dojemný příběh, hlavně ke konci, kdy i slza ukápla. Remarque opět nezklamal, toto je jedna z jeho nejlepších knih.
klasika,která nezklame. I když to byla povinná četba a tudíž fujtajbl povinné do čtenářského deníku, objevila jsem poselství až v dospělém věku. Nestárnoucí autor, nestárnoucí téma.
Kniha, která mě nechytne ani po 100 stranách, u mě končí. Věřím, že svou hodnotu má, ale jestli se děj rozjede až v druhé polovině? Za to mi ten čas nestojí. Na goodreads jsem četla v hodnocení, že kniha se dobře čte, pokud se taky zrovna cítíte sami a trochu nešťastní. Takže možná je problém v mojí současné náladě a v tom, co posledních pár let od literatury očekávám - obohacení. Tři kamarádi mě ale teda ničím neobohatili.
Příběh kamarádů, kteří se dali dohromady v těžkých podmínkách zákopů na frontách první světové války … a těžkosti prožívají společně v poválečném Německu, ve kterém je o práci nouze, mlžné opary alkoholu pomáhají přežít krušnou realitu … a ztracené existence hledají vlastní místo v životě. Chvíli jsem se nemohla začíst, pak zas kniha nešla odložit. A stěžejní myšlenka se stala citátem našeho svatebního oznámení, protože říká, že „mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. ... Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství, kamarádství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Můj oblíbený autor, který opět nezklamal. Příběh tří kamarádů, kteří se snaží žít v nelehké době po první světové válce v Německu. Do jejich života vstupuje přítelkyně jedno z nich, která se potýká se závažným onemocněním. Příběh s velmi hořkým koncem, který vykresluje krutou realitu té doby.