Tři kamarádi

08.08.2023

Tři kamarády jsem četl snad po třiceti letech podruhé a podruhé mě příběh dostal a překvapil. Remarquovským popisem
kamarádství tří mužů v poválečném Německu mi opět otevřel ten krásný pocit, který jsem si z prvního čtení stále pamatoval. Láska, přátelství i smrt - vše patří k životu... Už se těším až si ho dám ještě jednou..

05.08.2023

Po letech znovu a opět skvělý pocit z velmi dobře zpracovaného příběhu na pozadí války. Je zajímavé, jak člověk vnímá knihu, když ji znovu přečte po mnoha letech. Vždycky se objeví nové skutečnosti...

01.08.2023

Začalo to povinnou školní četbou a skončilo to láskou na první pohled. Tři kamarádi navždy budou mým prvním románem od Remarqua. Skvěle vykreslený život v poválečném Německu, jednoho velmi pevného přátelství a lásky. Ráda se ke knize jednou vrátím.

21.04.2023

V poválečném chaosu v Německu po první světové válce se odvíjí příběh hlavního hrdiny a jeho dvou kamarádů. Autor ukázal, že v každém období lidského života, zejména při těžkostech, dokáží k sobě lidé najít cestu - navazovat přátelství a zamilovávat se. Moc hezky napsané protiválečné dílo. Kniha dává nejvíc tomu, kdo už má nějaké životní zkušenosti se svými životními trablemi.

18.04.2023

Tohle je tak strašně krásné a tak strašně smutné! Příběh o lásce, životu a smrti, ale také obrovské naději. Realistický popis života tehdejší poválečné společnosti.

"Svět se nezbláznil. To jenom lidé."

15.04.2023

(SPOILER) Tuhle knihu jsem četl již před lety, ale musel jsem se k ní prostě znovu vrátit. Patří k mým nejoblíbenějším knihám nejen od Remarquea, ale k nejoblíbenějším knihám vůbec. Neskutečně silný román, který mě dostal již podruhé. I když už válka dávno skončila, lidé, kteří ji prožili, si nesou následky pozitivní (přátelství) i negativní. Těch negativních je samozřejmě daleko více. Smrt, hlad, bída, smůla, neštěstí, lhostejnost, málo peněz a beznadějné vyhlídky na budoucnost.

Velice výmluvný je přímý citát z knihy, který popisuje tehdejší víru v Boha a v život: "Oslněnýma očima jsem se zadíval k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."

Remarque je pro mě král válečné literatury, protože psal romány nejen o době první světové a druhé světové války, ale válka je přítomná i v dílech, které nelíčí válku jako takovou, ale i její velice tragické následky obyčejných lidí. A musím jedním dechem dodat, že jsou tyto následky podobně silné a tragické jako přímo ty válečné.

07.04.2023

To je ovšem kniha! Myslím, že jedna z NEJ, každopádně taková, kterou nemůžete přečíst jen jednou. Je tam toho tolik. Na začátku máte pusu od ucha k uchu a na konci kapesník v ruce. Typický Eriček: spousta citů, myšlenek, nálad, srandy a zážitků, a to vše v příběhu překrásného opravdového přátelství a hluboké lásky. Tato kniha se musí dotknout každé duše. Četla jsem 3x a nyní poslouchala jako audioknihu a jsem opět nadšena. Asi budu znít trochu maniakálně, ale vím, že si jí dám znovu. A vy snad taky, nebo ne?

25.03.2023

Po letech znovu... A znovu Gottfried. To byl on, mého srdce šampión. Po něm už román spěje ke konci, stejně jako život mezi válkami spěje k té další.
Doporučuji posledním romantikům.

19.03.2023

Vím, že se k této knize zase vrátím. Vlastně nevím kolikrát jsem ji již přečetla.

03.03.2023

(SPOILER) Další z Remarkových knih, která mne upoutala a vtáhla do děje hned na začátku. Děj je svižný, napínavý, překvapivý, plný zvratů se spoustou krásných popisů. Člověk doufá až do konce, že to dopadne dobře, ale jak víme, je to Remarque. :)

21.02.2023

Čtu ji každé tři roky. A pokaždé chci být bohémem, automechanikem a anarchistou. A pokaždé miluji Pat a doufám, že se uzdraví...

18.02.2023

Vynikající kniha. Čte se samo.

22.01.2023

Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Můj třetí Remarque po více než dvaceti letech. Nejoblíbenější byla kniha Nebe nezná vyvolených, kterou jsem v mládí četla několikrát. Téma Tří kamarádů je podobné, kniha nezklamala, ale jedním dechem jsem ji nepřečetla.

31.12.2022

Klasika, která se sice nedá číst moc často, ale po létech jsem jí vytáhla kvůli Výzvě, a jsem za to ráda.

24.12.2022

Při čtení mě kniha nijak moc neoslovila. Ale i přes to mě konec dojal.

11.12.2022

Jsem trochu v rozpacích. Předchozí komentáře a zápisky ze středoškolského čtenářském deníku hovoří o krásném a smutném příběhu lásky a přátelství... Já jsem měla spíše pocit, že čtu náhodně navrstvené vzpomínky. Trochu jako by to autor psal pod vlivem toho množství alkoholu, které knihou proteklo. Ze začátku mě bavili některé pasáže, nejvíce například scéna kdy si hlavní hrdina s náhodným kolemjdoucím nadávají, později mě ale obtěžovali dlouhé chlastací scény, které byly líčeny do nejmenších podrobností, ale na děj neměly žádný vliv. Scény ze kterých se naopak mohl rozvinout děj se oproti tomu vždycky tak nějak do ztracena úkončily. Nakonec jsem slzu sice přecejen uronila, ale jen tak nějak že slušnosti.

Krásná kniha o velkém přátelství tří kamarádů, kteří společně prošli válečnými hrůzami. Kniha plná přátelství, lásky, ale i zoufalství a bezmoci vůči nevyléčitelné nemoci a smrti. Doporučuji.

11.11.2022

Prostě klasický Remarque. Trauma z války a umírání. Napsané je to pěkně, akorát stále to samé dokola. Přesto 4 hvězdy a to za krásné jazykové obraty, které v současné době trochu postrádám.

01.11.2022

Kto by to bol povedal, že nejaká kniha z povinnej literatúry, ktorá bola navyše napísaná už tak dávno, môže byť taká... SKVELÁ.

Akože fakt, bavilo ma to čítať. Je to nádherný, neskutočne silný príbeh s množstvom krásnych myšlienok, ktorý vo mne silno zarezonoval. Rozhodne odporúčam!