Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30635/bmid_tri-kamaradi-9CK-30635.png
5
3267
3267
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1962 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění , Ikar (ČR)Originální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Na konci mě až svíralo u srdce. Remarque opětně vtáhnul do děje a vytvořil silně charakterní postavy, které jsou pro mě nezapomenutelné. Nádherná kniha, kterou je radost číst.
Knihy tohoto spisovatele si kritiku nezasluhují ani v jediném případě! Příběh plný nečekaných zvratů se četl téměř sám. Velmi obdivuji vzájemné přátelství tří hlavních hrdinů, náklonnost a ochotu kdykoliv si pomoci ve velmi nejisté době. Hodně jsem srovnávala a přemýšlela, zda by toho byli schopni i dnes...
Doporučuji s pěti hvězdičkami :)
Zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autora četl.
Pijeme, pijeme, pijeme, ráno, večer, přes noc a další den znova.
Do budoucna žádné velké plány, žijeme dnes, možná zítra, snad pozítří, až se napijeme, uvidíme.
Potkal jsem ženu, nic o ní nevím, vezmu ji na skleničku. Stále o ní nic nevím, otevřeme si láhev koňaku, zafilozofujeme si.
Jsem zamilovaný. Asi se napiji.
Už je 380. stránka, zatáhneme oponu. Slza. Konec.
Nádherne zobrazená téma priateľstva v nesmierne "čtivom" príbehu, odvíjajúcom sa v neodmysliteľnej vôni rumu.
Krásny príbeh ozajstného chlapského priateľstva. O ničom netreba zbytočne hovoriť, jednoducho sa to urobí.
Většinou si nechávám "nějakou tu hvězdičku" do zásoby, kdybych náhodou přečetla "ještě lepší knížku", a právě se stalo. Také si někdy podtrhávám tužkou v knížce věty, které se mi líbí - při čtení Tří kamarádů mi došlo, že je dobré mít tužku vždy u sebe... Také zastávám názor, že autor má vždy jeden "trhák" a "zbytek" už se veze, ale Remarque mi prostě boří všechny moje předsudky a očekávání.
Mám pro tohoto autora slabost, jelikož už jsem od něj přečetla více knih se stejným zápalem. Já prostě obdivuji Remarqua, jeho schopnost zakomponovat silné myšlenky nenásilně do příběhu tak, aby mohl volně plynout... Vidím živě tu situaci - jen tak po divadle během čekání na další rum a hele ji - "taková obyčejná myšlenka" -
Politika se postarala dostatečně o divadlo, přestřelky každého večera poskytovaly jiný koncert - a obrovská kniha bídy byla sugestivnější než všechny knihovny.
- a to je jen ZLOMEK těch vět, které jsem podtrhla...
Víc asi nemám co dodat...
Nádherná záležitost, jako ostatně pro mne většina autorových knih.Ale to SKUTEČNÉ mužské přátelství, to mne tedy opravdu dostalo.
Opět jeden z mých návratů k již přečtenému, který nezklamal.
U Remarqua je velká výhoda, že člověk nemusí přečkat těch prvních x stránek, aby se něco dělo. U něj mám pocit, že jsem nastoupila přímo do rozjetého vlaku. Jeho příběhy mě pohltí hned od začátku. A jsou plné pravdy. Jsou tak pravdivé, že mi kolikrát vyhrknou slzy do očí. Pro mě jedna z nejhezčích knih od Remarqua. K vyjádření hlubokého přátelství nepotřeboval velkých slov, bylo cítit i tak, ta samozřejmá sounáležitost. Okamžitá pomoc, bez očekávání návratu investice.
Rozhodně doporučuji!
Pro mě silnější příběh než Sbohem, armádo od Hemingwaye. Láska těch dvou je pro mě mnohem větší, něžnější a láskyplnější, věrnější a věrohodnější. Však tento úryvek hovoří za vše: "Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho... Je to láska a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."
Nádherný příběh o lásce a přátelství, který je drsný i dojemný zároveň, neuchyluje se k citovému vydírání, patetickým výlevům a laciným gestům. Patří do mé TOP 10.
"Karel a Otto, Karel a Gottfried, Karel a Pat. Zlostně a bezmocně jsem sklepal sníh z bot. Lenz je mrtvý, Karel je pryč a Pat? Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."
Pokaždé, když se mám zamyslet nad pojmem přátelství, vybaví se mi tato kniha. Přátelství bez okázalých gest, beze slov, bez očekávání oplátky.
Remarquovy knihy nečtu jen kvůli obsahu. Jeho poetismy ( pak vešel večer s vůní šeříku), filosofické úvahy, moudra ( Soucit je nejneužitečnější věc na světě, je to rub škodolibosti.), baladické pasáže, humor (hřbitov bifteků), to všechno je v balíčku.
Jen kdyby pokaždé nekončily tak špatně!
Tri kamaradi od EMR bola prva kniha, ktoru som od toho to autora cital. Inspirovala ma moja mama, ktora ju povazuje za jej najmilsiu knihu. Po precitani tejto som nasledne precital myslim jeho dalsich 10 knih prelozenych do cestiny. Pribeh troch kamaratov, sposob akym autor pise ma mimoriadne oslovil. Bol som z nej nadseny. Myslim, pokial si po tych cca 30 rokoch co som ju cital pamatam, tak v tejto protagonisti pili hlavne rum. Na rozdiel od ostatnych knich, kde davali prednost calvadosu:-). Je to naozaj silny ludsky pribeh, ktory stoji urcite za precitanie.
Asi to neumím správně napsat, ale autor píše tak nějak laskavě, je takový jemný ve vyjadřování, i když popisuje hnusné věci nebo vzpomínky. To je fajn, že toho tolik napsal.
Překrásně napsáno, naprosto jedinečné dokonalé dílo, tento klenot čtu již podeváté....pět hvězdiček je moc málo.....!
To bylo tak krásné, že pěkně děkuji, že jsme Remarqua probírali ve škole. Kdo by to byl řekl.
Je to jedna z těch opravdových knih. Remarque si prostě umí stát na svém, vždyť obyčejný život, tak hrubý a neotesaný toho umí vždy nabídnout nejvíce. To je právě u mě ten důvod proč mě neláká současná literatura, protože ta takové zrcadla nenastavuje a hloubky nevytváří. Situace umí být někdy hodně nepřístupné, tvrdé a položí vás a člověk se musí něčeho držet musí, protože jinak je to jeho konec.
Snad po sté jsem se k této knize vrátila, nejen kvůli čtenářské výzvě...a je to nejkrásnější příběh o přátelství, jaký znám.A není jen o přátelství, ale to už je na každém z nás, kteří milujeme Remarqua.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Je nádherné pročítat řádky, které vtáhnou do děje tak silného, kdy čtete o rozvíjejícím se vztahu lidí, kteří už v lepší budoucnost nedoufali, přátel, jež se vždy podrží i za cenu ztráty něčeho jim samotným drahého. Jednoduchost, přímost, ale i poetičnost a víra prostupují každou stránku. Alkohol, zarytá obětavost kamarádů, i nevíra, že by někdo měl okusit závan naděje a hned lásku ztratit, to že přítel má bezdůvodně zemřít v jednom okamžiku, bez rozloučení, beze slov... Přečtěte si tuto knihu. Ne vždy člověk dostane šanci dotknout se něčeho podobného...