Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30635/bmid_tri-kamaradi-9CK-30635.png
5
3267
3267
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1962 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění , Ikar (ČR)Originální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Nedojímám se u knížek často, ale u Tří kamarádů se mi to stalo. Nádherná, poutavá kniha, která rozhodně stojí za přečtení.
Takové přátelství mohou mít mezi sebou asi jen muži a kdybych jím byla(jakože nejsem), bylo by to mé velké přání... Stále věřím, že mít rád je víc než milovat a jakmile dojde na lámání chleba, přátelé jako Robby, Otto a Gottfried prostě zůstanou ať se děje co se děje.
Co nového tu ještě mohu napsat po tolika komentářích ?
Moje vydání z roku 1962 už nese patinu času - ale jeho obsah je stále aktuální, a jak jsem u autora zvyklá, plný zajímavých myšlenek, dialogů a hlavně : PŘÁTELSTVÍ...
" Jeho hrdinové jsou sympatičtí pijáci, cyničtí melancholici, vyvrženci drcení světskými silami, jsou vetkáni do své rozbouřené společnosti, do doby podminované válkou..."
Tři kamarádi spolu prošli první světovou válkou - jen proto, aby jeden z nich zcela nesmyslně zemřel a druhý přihlížel, jak odchází jeho láska...
Přesto všechno nese dílo myšlenku spravedlnosti, humanismu a nevyvratitelnosti osudu ...
Tento autor mne nemůže zklamat - a zaujímá čestné místo v mé knihovně.
Po mnoha letech jsem znovu vytáhl tento román z naší knihovny a opět si oživil velice poutavý děj, tentokráte si pozorněji pročetl osudy třech kamarádů, odehrávající se v prostředí meziválečného Německa v době celosvětové krize. Ta spolu nesla velkou bídu prostých lidí, vysokou nezaměstnanot, lidskou beznaděj, alkohol, prostituci a sebevraždy. O to poutavější je přátelství třech kamarádů z války, kteří společně provozují malou autodílnu a tak se pokouší protloukat touto těžkou dobou. Jednoho dne navštíví jejich dílnu hezká Pat a okamžitě získá sympatie všech a především jednoho z nich Robbiho. Oba, i když pocházejí z rozdílného prostředí, se do sebe zamilují a prožívají spolu krásné chvíle i společně s Robbiho kamarády Ottou a Gottfriedem.
Musím ocenit, jak se autorovi knihy velice poutavě podařilo ukázat, že i v tomto těžkém období, které prožívaly postavy tohoto románu, může existovat i velké přátelství a láska. Smutný konec příběhu nic nezměnil na tom, že Tři kamárádi zůstávají jednou z mých nejoblíbenějších knih a doporučuji ji i dalším čtenářům k přečtení.
Je to krásný román, plný smutku, alkoholu, bídy Německa po první světové válce, těžce poznamenaných osudů mladých mužů, kteří sice přežili válku, ale pak stejně jako většina ostatních museli znovu bojovat o přežití a o každou marku v době těžké krize. Trojice, kterou spojuje pevné přátelství utvrzené společným válečným strádáním, přežívá jen ze dne na den – do chvíle, než potkají okouzlující dívku Pat, jež se stane duší jejich společnosti. Robby se do ní zamiluje a začne se měnit, nalezne naději, která zahání všechny chmury –, a nakonec pochopí, jaké štěstí je žít.
Příběh je to remarquovsky zvláštní, nicméně poutavý a dojemný. Nemluvit o lásce, ale milovat, bát se slov, ale nestydět se dát najevo city – to je láska podle Remarqua. K životu, jak ho ve svých knihách líčil, však patří také smrt, pomsta i duševní strádání.
Dalo by se říct, že je to zbytečně dlouhá kniha na to, jak málo se v ní toho odehrává. Ale na druhé straně by bylo škoda každého slova, které by v ní nebylo napsáno. Krásný popis přátelství bez zbytečného patosu a frází. Četl jsem na gymplu a i teď, po čtvrt století, je to pořád první liga.
Nemá smysl se rozepisovat. Jedná se o perfektní strhující knížku. Moc jsem si ji užil.
Budu již navždy zamilován do příběhu Tří kamarádů, do Robbyho a jeho kořaly, do Remarquea a jeho nadání.
Při čtení jsem si několikrát říkal, čím vším si musel E. M. R. projít, když dokázal napsat něco tak krásného jako Tři kamarády. První polovina knihy byla veselejší než druhá, avšak o to byla zajímavější druhá čast. Jinak v knize je krásně popsáno kamarádství.
Snad nikdo neumí zachytit meziválečnou atmosféru Německa tak jako Remarque. Až po přečtení několika jeho knih jsem pochopil, jak zle na tom tahle země byla, z čeho vznikla druhá světová válka, a že bylo obrovskou chybou, že se jí po prohrané válce nijak nepomohlo. Tři kamarádi mají podobně tísnivou atmosféru, z níž úplně čiší bezmoc, beznaděj a absolutní neschopnost postav jakkoli jednat, protože jsou ovlivněny válečným běsněním a jejich život se zúžil na pouhou snahu přežít. Z celého románu je cítit sice nenápadná, o to ale intenzivnější síla přátelství, které může zrodit jen a pouze mezní situace, a které nemůže zničit ani hodně intenzivní láska. Ona záměrná bezdějovost ústředního příběhu jen prohlubuje celkovou melancholii a smutek a dostává se čtenáři pod kůži. Jestli bych měl něco vytknout, byl by to zde již několikrát zmiňovaný utahaný začátek, který byl takový těžkopádnější a nikam se moc neposouval, samotný závěr to ale narovná. Měl-li bych někomu doporučit jedinou Remarqueovu knihu, nebo knihu, která vznikla v meziválečném období, doporučil bych asi tuto. 85 %
Kniha má pomalejší rozjezd cca. prvních 100 stran. Nicméně je to dílo o krásném přátelství a vůli žít. Knihu by si měl přečíst každý, aby se nezapomnělo na hrůzy meziválečného období. Když si uvědomím, co vše hrdinové prožili a že poté přišla druhá sv. válka, tak z toho mrazí.
Miluju tuhle knihu, mám jí doma. Četla jsem jí několikrát a ráda přečtu znovu. Vypráví o síle přátelství a lásky... Tak krásná a smutná, že vždy tečou slzy proudem...
Když jsem knihu začala číst, nepřišla mi nijak světoborná. Žádný extra super děj, ale i tak jsem si říkala, že použitý jazyk je tak krásný, že se to čte lehce a příjemně. Cca od 2/3 se mi tajil dech, co ještě tak může přijít. Ve finále mě kniha nadchla také ukázkami toho, jak i ve špatných dnech a chvílích se dá najít alespoň drobné pozitivum. Takže jasných 5*.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha mě ze začátku nezaujala, ale po několika stránkách jsem se do ní začetla. Líbilo se mi jak autor vystihl přátelství - na život i na smrt - a rozvíjející se lásku mezi Robertem a Patricií. Lásku, která byla zároveň i přátelstvím. Byla jsem dojatá koncem knihy.
Skvělá kniha :-)
"Není hanba narodit se hlupákem. Je jenom hanba jako hlupák zemřít."