Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90514/bmid_tri-kamaradi-srX-90514.jpg
5
3267
3267
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1985 , MelantrichOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Už si málo pamatujeme (nebo dokonce málo víme), že se i ten náš evropský prostor před poměrně krátkou dobou neměl tak dobře jako se má teď. První světová válka a doba po ní byla mnohde otřesná...pojďme a čtěme - lidská paměť je krátká a takové knihy jako jsou ty od Remarqua jsou lepší než učebnice dějepisu.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy. Je to "nejohmatanější" kniha mého otce. Přestože už mě neuchvátila tolik, jako když jsem ji kdysi četla poprvé, má svou cenu. Měl by si ji přečíst každý, kdo si stěžuje na dobu, ve které žijeme.
Nádherný příběh a přestože je od poloviny hodně smutný, mám Tři kamarády nesmírně ráda ačkoliv poslední stránky pokaždé přes slzy nemůžu dočíst.
Klasika, ke které jsem se dostal po přečtení jedné s knih povinné četby – na západní frontě klid. Myslím, že ideální četba pro 15/16ti leté. Jistě někdy přečtu znovu, i když konec je pěkně smutný.
Krásný a jednoduchý příběh o přátelích na celý život. Takové si ve svém životě snad neumím ani představit a moc jim závidím.
Krásná ukázka toho, jak utrpení a bolest dokážou lidi stmelit dohromady - právě díky nim mohou lidé ukázat to nejlepší, co v nich je.
Další z knih k povinné četbě, která si mě naprosto získala. Slzy dojetí střídaly slzy smutku, vše jsem prožívala s hlavními hrdiny. Romantická linka byla nenásilná, nepředvídatelná a bez známky kýče. Co jsem si, ale zamilovala z knihy nejvíc, je bar u Alfonse ;-)
Překvapilo mě, že něco z povinné četby mých mladých let se také dalo číst. Přesto mám radši méně přímočarý děj i komplikovanější charaktery postav. Kniha je až příliš jednoduchá, tudíž odhadnutelná. Nepřináší ten pocit "teď přeci nemůžu přestat číst, jsem zvědavá, jak to dopadne". Líbily se mi poetické metafory a vybrala jsem si knihu do čtenářské výzvy, takže jsem ji dočetla, i když bylo jasné, jak to skončí.
Kniha o přátelství a lásce, silný a dojemný příběh, hlavně ke konci, kdy i slza ukápla. Remarque opět nezklamal, toto je jedna z jeho nejlepších knih.
klasika,která nezklame. I když to byla povinná četba a tudíž fujtajbl povinné do čtenářského deníku, objevila jsem poselství až v dospělém věku. Nestárnoucí autor, nestárnoucí téma.
Kniha, která mě nechytne ani po 100 stranách, u mě končí. Věřím, že svou hodnotu má, ale jestli se děj rozjede až v druhé polovině? Za to mi ten čas nestojí. Na goodreads jsem četla v hodnocení, že kniha se dobře čte, pokud se taky zrovna cítíte sami a trochu nešťastní. Takže možná je problém v mojí současné náladě a v tom, co posledních pár let od literatury očekávám - obohacení. Tři kamarádi mě ale teda ničím neobohatili.
Příběh kamarádů, kteří se dali dohromady v těžkých podmínkách zákopů na frontách první světové války … a těžkosti prožívají společně v poválečném Německu, ve kterém je o práci nouze, mlžné opary alkoholu pomáhají přežít krušnou realitu … a ztracené existence hledají vlastní místo v životě. Chvíli jsem se nemohla začíst, pak zas kniha nešla odložit. A stěžejní myšlenka se stala citátem našeho svatebního oznámení, protože říká, že „mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. ... Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“
Nechápu, jak tu někdo může psát, že se do knihy musel nutit. I když, ano, vlastně chápu. Sto lidí má sto chutí a sto názorů, jasně. Každému se líbí něco jiného. A skoro každý má už předem vůči této knize averzi, protože bývá součástí povinné školní četby. A je přece tak šíleně tlustá! Eh, radši si někde seženu stručný obsah a budu spoléhat na štěstí, že si to u maturity nevytáhnu… Upřímně vám všem povím, že tohle jsem si zpočátku myslela taky. Byla jsem ostražitá a odtažitá, ale! Tahle knížka měla vše, co miluji! Romantickou linku, ale přitom jen takovou jemnou, nenásilnou. Žádné unylé vzdychání, které je dnes tak módní (ehm, ehm, Stmívání). Bylo to plné lásky, ale hlavně humoru! Tři kamarádi měli mezi sebou vztah, jaký jim upřímně závidím. Chtěla bych takové kamarády, chtěla bych s nimi zažít jeden jejich normální den při opravě auta nebo tak… A současně byl příběh smutný. Vtipný, příjemný, smutný a skličující. Jednoduše mě vzal za srdce a už nikdy nepustil.
Tato kniha se mi četla opravdu těžko...
Když jsem ji začala číst, tak jsem přečetla pouze čtyři stránky a hned jsem ji odložila. Když jsem ji po dlouhé době opět vzala do ruky, přečetla jsem deset kapitol a znovu ji odložila. Dnes jsem ji do ruky vzala potřetí a konečně jsem ji dočetla.
Když píšu, že se mi kniha četla těžko, neznamená to, že se mi úplně nelíbila. Knihu jsem četla jako povinnou četbu a v tom byl nejspíše ten problém (nerada čtu knihy z donucení)...
Dávám 3* hlavně proto, že to byla kniha čtená z donucení. Ale přiznávám se, že kdybych ji nemusela číst kvůli škole, tak bych si ji pravděpodobně ani nikdy nepřečetla.
Musím přiznat, že první polovina knihy se podle mě až přespříliš táhla a docela jsem se jí musela prokousávat. Protože znám i jiná díla od E. M. Remarqua, trpělivě jsem čekala a dobře jsem udělala. Kamarádství, které vzniklo v době 1. světové války má opravdu silné kořeny a je utuženo v mimořádně těžkých životních podmínkách. Nejvíce mě však zasáhl příběh láskyplného vztahu Roberta a těžce nemocné Patrície.....
Milovaná knížka ze studentských let, ke které nelze nepřilnout, stejně jako k ostatním od tohoto autora. Je to láska na celý život.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Jedna z nejkrásnějších knih co znám. Měl by si ji přečíst snad opravdu každý...pak pochopí...