Tři minuty ticha

15.03.2021

Georgij Vladimov nás ve svém dobrodružném románě Tři minuty ticha zavádí na palubu rybářského trauleru, který se vydává na svou dost možná nejdramatičtější výpravu do severních ledových moří. Hned zkraje je potřeba říci, že tohle rozhodně není žádná salónní literatura, plná pěkných slov, nýbrž syrové a opravdové vyprávění, z něhož čpí smrad nemytých námořníků, rybina a moře na sto honů a možná ještě dál. Dokud se společně se Seňkou Šalajem pohybujeme po přístavním molu a opíjíme se v místních putykách, můžeme ještě krčit odporem nos a pochybovat o autorově příčetnosti, jakmile se ale stařičký rozklížený Skokan vydá na moře, je konec úšklebkům i útrpnému pobzukování. Příběh se na vás vyvalí jak přílivová vlna a bez pardonů vám dá přes hubu. Slavná Melvillova výprava za bílou velrybou vypadá z pohledu posádky Skokana jako procházka růžovou zahradou. Krev, pot a slzy… v reálném provedení bez brýlí a bez berliček. I na lásku se dostane, ale na romantiku rychle zapomeňte. Samozřejmě nebyla by to ruská literatura, aby nezaznělo nějaké to „vlast si to žádá, vlast to potřebuje“, ale onen fámulus reálného socialismu a třídního cítění se kupodivu netlačí do popředí a nedeklasuje dějovou linii, ať už si pan Sekera o tom v doslovu žvaní cokoliv. Tři minuty ticha jsou prostě dobře našlápnutý dobrodružný příběh se vším všudy.