Tři mušketýři
Alexandre Dumas, st.
Dva díly v jednom svazku. Román Tři mušketýři (Les Trois Mousquetaires), první a také nejslavnější část trilogie o osudech hraběte d'Artagnana, vycházel roku 1844 nejprve na pokračování jako tzv. román-fejeton v pařížském deníku Le Siècle a v tom samém roce se dočkal i knižního vydání (málokdo však ví, že druhý díl románu vyšel poprvé pod názvem Les Quantre Mousquetaires, tedy jako Čtyři mušketýři.). Děj románu se odehrává v letech 1625 až 1628 a jeho historickým rámcem je obléhání La Rochelle, bašty francouzských protestantů podporované Angličany. Její dobytí královským vojskem pod vedením kardinála Richelieua znamenalo nejen významný krok k odbourání Ediktu nantského, jímž Jindřich IV. zaručil protestantům svobodu vyznání, ale také důležitou etapu v upevňování absolutismu ve Francii. Vedle kardinála Richelieua vystupují v románu ještě další historické postavy, např. král Ludvík XIII., jeho choť Anna Rakouská, anglický vévoda z Buckinghamu, kapitán královských mušketýrů de Tréville, komorník Anny Rakouské Pierre de La Porte (jeho Paměti byly rovněž jedním z pramenů románu) a další. Příběh začíná příjezdem mladého d'Artagnana do Paříže, kde se uchází o členství ve sboru královských mušketýrů, kterým velí pan de Tréville – přítel d'Artagnanova otce. Na cestě je mu však neznámým mužem ukraden otcův doporučující dopis, takže je mu cesta mezi mušketýry prozatím uzavřena. Svou mladickou ztřeštěností si proti sobě popudí hned tři z nejlepších mušketýrů, Athose, Porthose a Aramise. Když je však na místě jejich souboje přepadne garda kardinála Richelieua, postaví se neohroženě na jejich stranu a získá tak přátele na život a na smrt (jejich přátelství charakterizuje slavná věta „Jeden za všechny, všichni za jednoho“). Hlavní zápletkou prvního dílu románu jsou pak intriky kardinála Richelieua, který chce zničit královnu Annu Rakouskou. V tom mu vydatně pomáhá jeho pravá ruka hrabě Rochefort (muž, který d'Artagnanovi vzal doporučující dopis) a krásná a tajemná milady de Winter. Královna tajně miluje vévodu Buckinghama a na důkaz své lásky mu daruje dvanáct diamantových přívěsků, šperk, který dostala jako dar od krále. Kardinál, který tuto informaci získá od svých špehů, požádá krále, aby uspořádal ples, na který si má královna zmíněné přívěsky vzít. Královnina komorná, Constance Bonacieuxová, požádá d'Artagnana, který ji miluje, aby královně pomohl. Ten okamžitě odjíždí se svými přáteli Athosem, Porthosem a Aramisem do Anglie, kam přes mnohá nebezpečí nakonec jen sám dorazí (jeho přátelé po cestě postupně odpadají, jak je výprava napadána kardinálovými přisluhovači). V Anglii se mezitím milady de Winter, vyslaná kardinálem, zmocní dvou přívěsků. Vévoda z Buckinghamu však nechá vyrobit nové a d'Artagnan celý šperk královně včas přiveze. Převážná část druhého dílu se odehrává při obléhání pevnosti La Rochelle. Vévoda Buckingham sbírá v Anglii vojsko, aby mohl obleženým přispěchat na pomoc. Kardinál Richelieu vysílá do Anglie milady, aby všemi prostředky odjezdu vojska zabránila. Na cestu jí kardinál dává dopis, ve kterém je napsáno, že vše co nositel tohoto listu učiní, koná na kardinálův příkaz a pro blaho státu. Listiny se zmocní Athos, který v milady poznává svou bývalou ženu ocejchovanou jako trestankyně lilií. Milady přesto odjede do Anglie a přemluví jistého Fentona, aby zavraždil vévodu Buckinghama (tato vražda je historickou skutečností). Pevnost La Rochelle se pomoci Angličanů nedočká a je dobyta. Milady jde ve své nenávisti k d'Artagnanovi tak daleko, že se jej pokusí otrávit a nakonec zavraždí Constanci Bonacieuxovou. D'Artagnan a jeho přátelé ji však dopadnou. Athos v ní pozná svou bývalou ženu, a protože má jako hrabě hrdelní právo, odsoudí ji k smrti a nechá ji popravit mečem. Když chce Richelieu přátele potrestat za tuto "vraždu", prokáže se mu d'Artagnan listem odebraným milady, potvrzujícím, že kardinál schvaluje všechny činy nositele dopisu. Kardinál Richelieu se projeví jako velký muž, který dovede ocenit statečnost i u svých nepřátel a povyšuje d'Artagnana na poručíka mušketýrů. Athos, Porthos i Aramis odcházejí ze služeb pana de Tréville na své statky. D'Artagnan se spřátelí s hrabětem Rochefortem, když zjistí, že je to v podstatě poctivý muž.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 1951 , MelantrichOriginální název:
Les Trois Mousquetaires, 1844
více info...
Přidat komentář
Není to špatné čtení, na tak starou knihu vyprávěné ve svižném tempu (první kniha podle mne lepší než druhá), ale mám neblahé podezření, že ve věku mé dcery by se mi kniha líbila víc. No, co člověk v deseti prošvihne, už pak těžko dohání :-)
Viděla jsem několik zfilmovaných verzí této knihy, ale žádná se ani zdaleka nepodobá knížce.
Velmi se mi líbyla, i když je pro mě moc tenká, ale zase se dobře čte. Doporučuji všem co mají rádi dobrodružství napětí a všechno co tato knížka obsahuje.
Nádherná klasika, co víc napsat... každý zná... Přelouskala jsem před několika lety za hodně krátký čas, nádherná kniha :)
Tři mušketýři jsou klasika, je to skvělá kniha plná dobrodružství a přátelství. :-) Příběh je úžasně promyšlený a je v něm mnoho zajímavého.
Vydařený návrat po dvaceti letech. Příběh, který jsem jako dítě milovala, má pro mě pořád šmrnc a eleganci, je zábavný, výborně se čte, umí dojmout i rozesmát. Jediné, co se změnilo, jsem já. Najednou vnímám D'Artagnana spíš jako nezralého klučinu s přehnaným sebevědomím. Athose jako snobského chlápka, který svou uzavřeností škodí zejména sobě. Aramise jako okouzlujícího pokrytce a Porthose jako trochu jednoduššího chvastouna. A co hůř, ten mnou nenáviděný Rochefort se vlastně v ději moc neprojevuje, a když, tak buď plní rozkazy a při setkání s D'Artagnanem si ho (celkem pochopitelně) moc nevšímá, stvůru tedy nepřipomíná. To samé Richelieu, kterého vnímám spíš jako šikovného politika. Snad jen král je pořád stejný slaboch.
Tak si říkám, jak je budu vidět za dalších dvacet let?
Tři mušketýři jsou klasika, které se prostě nedá odolat. Knihu jsem měla přečtenou za tři dny (a to jsem se přitom připravovala na testy do školy) a byla jsem nadšená. Kniha plná akce a zároveň i přátelství, které se jen tak nedá zlomit.
Príjemné čítanie s trošku pomalším tempom rozprávania na letné chvíle oddychu, v ktorom nádherne rezonujú rytierske cnosti hlavných hrdinov a kde sa môžete spoľahnúť, že zlo bude spravodlivo potrestané.
Jsem na tom úplně stejně jako Pink Martini kdesi v komentáři níže, dokonce i o ten papírový obal jsem při jednom ze stěhování přišla. Oni a Monte Christo jsou monumenty dávné éry mého dětství...
Je to pořád funkční kniha, když se chce člověk zašít funguje spolehlivě jako všichni tihle mistři. Pobaví na jedné straně kde je to prostě jen ženy, víno, zpěv a přinutí zpozornět na té straně druhé.Je to prostě pohár který nelze odsunout, lze ho jen znovu a znovu pít, či alespoň popíjet, protože byl a je bude inspirací pro další. 5/5
Naprosto geniální... Před maturitou si člověk myslí, že klasika je jenom nutné zlo, s odporem se drtí dvojice autor - dílo, autor - dílo, autor - dílo... Teprve nedávno mě se zvědavostí přišlo na mysl, že by bylo vhodné čichnout k něčemu vyloženě klasickému a okusit, jaké že ty nabiflované klasiky vlastně jsou... V knihovničce mé mámy mě zaujala ta nejtlustší kniha, vydání ilustrované Adolfem Bornem... a nestačila jsem zírat. Neskutečně obdivuhodné - historický background, propracované charaktery nespočtu postav, různě proplétaný syžet, vykonstruovanost osudů a motivací hrdinů - prostě a jednoduše: WAU a za mě 5*****.
Poslechnuto jako rozhlasová hra. Rozhlasová zpracování jsou minimálně 3. Jedno z toho využívá verše V. Nezvala. Jako rozhlasovka moc pěkné, určitě je čtivá i kniha.
Naprosto geniální, superčtivá kniha. Dobrodružná story v tom nejkvalitnějším balení, legendární postavy tří-čtyř mušketýrů, nevinná Constance, neodolatelná intrikářka de Winter a to všechno pod drobnohledem pravděpodobně nejslavnějšího kardinála francouzské historie. Dumas těch klasik světové literatury vytvořil víc, tohle je ale ta nejslavnější z nich a pro mě je to jedna z nejoblíbenějších knih vůbec.
Zjišťuji, že jsem téhle knize křivdila. když nám ji ve škole předestřeli jako povinné čtení, něco se ve mně vzepřelo a udělala jsem si prachsprostý výtah z internetu. Odhodlala jsem se až po hodně dlouhé době, neb mě už nebavila různá televizní i hudební zpracování a chtěla jsem vědět, jak to bylo doopravdy.
Jedním slovem nádhera. Krásně čtivé i poučné (i když v zápalu nedočkavosti jsem většinu vysvětlivek k historickým tématům přeskakovala. I přes značnou objemnost si určitě knihu brzy přečtu zas.
Knihu jsem četla asi pětkrát. Pokaždé se mi velice líbila. Jedná se o celkem lehké čtení a u Tří mušketýrů lze relaxovat. Doporučuji :)
Kniha je strašně dlouhá a obsáhlá, hlavně po historických datech. Čekala bych více napětí a akce. Jediná vypjatá situace byla SPOILER když My Lady popravili. Jinak mě to docela nudilo. Rozhodně už jsem četla lepší knížky.
Ačkoliv už jsme doma měli dvě různá vydání, to s ilustracemi Adolfa Borna jsem musela mít!
Aj keď je to klasika, nadšený ako z iných dobrodružných kníh som nebol, mohlo to byť podstatne kratšie. Pán Dumas mal asi dosť na tú dobu vzácneho papiera, atramentu a husích bŕk. :-)
Autorovy další knížky
1974 | Tři mušketýři 1. díl |
2003 | Tři mušketýři (I. + II. díl) |
2008 | Robin Hood |
1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Tři mušketýři, to je dokonalý koktejl romantiky, přátelství, lásky, intrik, akce, pomsty i humoru. Myslím, že heslo „jeden za všechny a všichni za jednoho“ mluví za vše. Nebo znáte nějakou jinou větu z románu, která by natolik zlidověla a přešla do běžného života?