Tři mušketýři ještě po deseti letech (Vikomt Bragelonne) II
Alexandre Dumas, st.
Přidat komentář
Ano a znovu opět chválím další díl v aknize. Ženské intriky nemají hranice, a proto musí mušketýři opět vymyslet plán.... Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Konečně jsem si po letech dočetl tyto knihy až do konce.Děj je plný intrik a událostí,do kterých přispívají velkou měrou i čtyři přátelé a nakonec se jejich osudy také chýlí ke konci.Po smrti d´Artagnana vše uzavírá citát : Athe,Porthe,na shledanou!Aramide sbohem navždy!A ze čtyř statečných lidí,jejich příběhy jsme vám vypravovali,zůstalo už jen jediné tělo.Bůh povolal duše k sobě ...
Z lásky k třem mušketýrům dávám plný počet hvězdiček, ale přece jen... Je to asi nejslabší část, bez závratného děje a plná intrik a vedlejších postav. Chování některých postav mi potom úplně nešlo do hlavy a ani některé intriky nepobraly příliš logiky. Těším se na závěr.
Druhé pokračovanie o osude mladého Raola, vikomta de Bragelonne a štyroch už zostarnutých mušketieroch, sa oproti prvému dielu v deji nijak neposunulo. chýbala mi väčšia akcia, dumas sa tu zameral vo velkej časti len na opis vzťahov medzi postavami, príbeh akoby uviazol na mrtvom bode, napriek tomu celková seria o mušketieroch je asi autorova najlepšia
Naprosto úžasné, jedinečné dílo. Od začátku do konce nesmírně čtivé a napínavé. Prolíná se zde řada dějových linií a vše vnímáme střídavě z perspektivy různých postav dvora krále Ludvíka XIV., jejichž charaktery rozhodně nejsou černobílé, takže jsem několikrát změnil své názory na ně i své sympatie tak, že jsem střídavě držel palce různým stranám soubojů, které se ovšem odehrávaly především v rovině politické po způsobu dvorních intrik a soupeření důvtipu. Tři mušketýři a d'Artagnan zde již vystupují převážně každý sám za sebe, ale přestože se dostávají do situací, které je v podstatě staví proti sobě jako protivníky, stále je váže nehynoucí přátelství a úcta. Nečekejte však žádný příjemný happy end - Dumas je ke svým postavám krutý jako skutečný osud k mnoha lidem (ostatně základní dějová fakta vycházejí z historických daností) - nezřídka jsem nad knihou v duchu úpěl nad příšernou nespravedlností a marností, v níž končily ty nejlepší záměry velkých duchů. Jenže Dumas zřejmě dobře věděl, že spravedlnost je jen lidský výmysl, štěstí, že je muška jenom zlatá a velikost člověka se neměří jen tím čeho navenek dosáhl, ale především tím, jak se vnitřně vyrovnal s překážkami, které před něj život stavěl, a dostál svému svědomí pod tlakem osudu často tak nemilosrdného. A v tomto nám mnohé Dumasovy postavy mohou být krásným, byť archetypálním vzorem.
(SPOILER) Dočtení této knihy mi trvalo 20 let, ale nakonec jsem to dala, příběh sice poutavý, ale formát knihy velmi nepraktický A4 se do kabelky opravdu nevejde a dá se to číst v podstatě jen v leže. Nejvíce je asi kniha věnována Roulovi a jeho lásce ke slečne De la Valiér a se vším co s tím bylo trápení.
Tak nadešel ten den, kdy se s těmito čtyřmi mušketýry budu muset rozloučit. Poslední část trilogie je doslova dechberoucí, zápletka střídá zápletku, intrika střídá intriku, zkrátka neustále se něco děje. Dumas zase prokázal, jakým mistrným vypravěčem je. Doplňování děje, vysvětlování nezbytných skutečností, živé postavy a strhující příběh – to je to, co Dumase dělá Dumasem. Tak sbohem, d’Artagnane, Athosi, Porthosi a Aramisi. Bude se mi po vás stýskat.
Štítky knihy
Ludvík XIV., francouzský král mušketýři mezilidské vztahy mocenské zájmy souboje Louise de La Vallière, 1644-1710
Autorovy další knížky
| 1974 |  Tři mušketýři 1. díl |
| 2003 | Tři mušketýři |
| 2008 |  Robin Hood |
| 1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
| 1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Za mě každý další díl ztrácí všechno, co měly předchozí.