Tři mušketýři I., sv. I

30.11.-0001

[021/10] Dumas byl pro mne jedna velká záhada. Neúmyslně jsem se mu vyhýbala jako čert kříži a teď je mi to docela i líto, protože jsem si k němu stejně nakonec našla cestu, takže jsem utíkala zbytečně a připravila jsem se tak v dětství o skvělé imaginární(?) světy. Dokonce si získal moji náklonnost a přízeň, protože jeho styl je natolik lehoučký, že člověka vyloženě baví jeho texty číst. No a co, že jako člověk to nebyl zrovna vzor všech ctností.

Rozložení pasáží bylo velmi vyrovnané. Střídá se zde popisné vyprávění s plynulou akcí, to vše lehce okořeněno naivností a papírovou chrabrostí. Jednotlivé charaktery jsou vybroušeny do patřičných mezí a zajímavých detailů a i když se na samotném hlavním hrdinovy dá najít pár morálních chyb, dodává to jeho jménu jen většího lesku a realistické lidskosti.

Ke všemu původní ilustrace, které se opakují i ve vydání z roku 1958 (jiná nemohu posoudit), tomu dodávají neuvěřitelný půvab a pro člověka je úžasný požitek otáčet každou další stránku a bedlivě zkoumat výjevy z příběhu. Je tu vidět, jak moc si dali francouzští filmaři záležet po výtvarné stránce, protože kostýmy z populárního snímku povětšinou odpovídají původním uměleckým ilustracím z knih. Myslím si, že dnešní ilustrátoři by si z podobných kreseb starých mistrů měli brát příklad, protože to co je dnes k vidění a považováno za umění je, ve velké většině, neuvěřitelný kýč.

'Tři mušketýři' jsou dílem pro každý věk. Možná, že mladý člověk si z toho dokáže vzít daleko více dobrodružství, ale dospělý pro změnu může ocenit tu uměleckou formu. Vyjadřovací schopnosti, ladnost, plynulost a i trocha té charakterové psychologie.