Tři mušketýři. (2. díl)
Alexandre Dumas, st.
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47060/bmid_tri-musketyri-traja-musketieri-tri-musketyri-2-dil.jpg
5
703
703
Tři mušketýři / Traja mušketieri série
< 2. díl >
Na sklonku války mezi francouzskými katolíky a protestanty se odehrává nesmrtelný příběh čtveřice statečných mužů meče, jejž okořenil autor dvorskými intrikami, romantickou láskou a zejména svou strhující fantazií. Hrdinská dobrodružství báječných mužů řídících se nádherným heslem „Jeden za všechny – všichni za jednoho!“. Jeden z příběhů legendární čtveřice „tří mušketýrů“, kteří se umějí udatně bít, královsky bavit i náruživě milovat a vrhají se střemhlav do všech nebezpečných dobrodružství.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 1958 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Les Trois Mousquetaires, 1844
více info...
Přidat komentář
V době na střední škole čteno jako povinná četba, nyní poslechnuto v aknize, nyní jsou mušketýři již čtyři a v Paříži jsou samé intriky a pikle, opět pomáhá odvážná skupina "Jeden za všechny, všichni za jednoho", v sázce jsou nyní královniny diamantové šperky.. .jdu na 3. díl.
Pěkná historická kniha, která je námětem pro televizní zpracování a muzikálů. Obě verze jsem viděla, nádherný.
Jakkoli jsem při prvním díle - nebo první polovině románu, chcete-li - zmiňoval Dumasovu schopnost kloubit různé románové prvky, z nichž pak vyvstával příběh čtyř hlavních hrdinů spíše jako taková historická groteska plná zábavy, hravého dobrodružství a husarských kousků klouzajících po povrchu charakterů, příběhu i historického pozadí, pak ta druhá část mi nabídla mnohá, velmi neočekávaná překvapení. Už jen tím, že od hravých světlých barev druhá polovina přešla do značně potemnělého zabarvení, skvěle promyšlených intrik, děsivých zvratů.
D´Artagnan, větroplach měnící velmi rychle a výrazně své charakterové vlastnosti, přičemž jeho chování ke Ketty moc sympatií nevyvolalo. Ještě, že má vždy poblíž Athose, který svou uzavřenou povahou, moudrostí a tajemností rázem se změnil v nejmilejšího z mušketýrů nejen díky vlivu na samotný děj a Gaskoňce. Porthos, chudák jeden hladový, stal se "hlupákem a šaškem" držícím zábavnost. Aramis, ten je stále nerozhodnut, je-li víc mušketýrem nebo mužem církve. Tři mušketýři a d´Artagnan ustoupili z děje a přede mnou i vybledli před jinými postavami.
Sluhové našich hrdinů, to jsou skutečné hvězdy. Planchet přede všemi. Nikdy nepodceňuj sluhu. A často jsem si všiml, že nejen v románech hrají důležitější a zábavnější roli, než by se mohlo zdát. Leč i Planchet, Grimaud, Bazin a Mousqueton budiž zastíněni postavou, která vládne možná i celé knize.
Mylady de Winter, femme fatale přímo archetypálního druhu. Zloduch - zloduška? - proti níž je i Richelieu pouhým žabařem. Nejen postavy, ale i čtenář (tedy já) se ošíval před schopnostmi, zlobou a hříšností andělsky přitažlivé intrikánky, která se zrodila jenom proto, aby se umíralo kdekoli se objeví. Dumas se na této postavě skutečně vydováděl a je nepochybně nejpropracovanější osobou celého příběhu - stejně jako je nejpečlivěji vyveden její konec. Pohnutky mylady de Winter, vedoucí ke všem jejím zločinům, jsou neznámé jako osud jejího dítěte. Pohrávání si s Feltonem, jeho dobývání a posléze využití jsem četl dychtivě a nevěděl jsem, zda se obdivuju jejímu konání nebo Dumasovu kouzlenému zakomponování Johna Feltona a osudu Buckinghama do svého vyprávění. Výborné. A ubohá Constance, naivní ve své dobrotě, to byla vyložená ukrutnost.
Ah, bylo by asi mnoho co dalšího říct. Tři mušketýři - a mylady de Winter - byli zábavnou četbou plnou mnoha zvratů, zvláštních zákoutí, vtipu, dobrodružství, skvěle vyvedených zápletek, scén, rozuzlení, vrcholu i zdánlivě nepatrných epizod. Pravda, nedovedu říct, zda jsem dostatečně zlákán, abych si někdy přečetl volná pokračování Tří mušketýru. Jisto však je, že už chápu, proč se toto dílo řadí do vrcholných klasik světové literatury. Proč je tak často filmován, nadále oblíben a proč stojí za to si jej připomínat i opakovanou četbou.
Při čtení druhého dílu jsem už tak neporovnával z filmem z roku 1973. Na rozdíl od první knihy, je tato trochu výžnější a více propletena intrikami. Prostor zde dostává Mylady, což není vůbec na škodu. Víme jak nakonec dopadla. Smutné a zároveň pěkné završení ,, první série".
K tomuto mohu říci dvě věci. Zaprvé D´Artagnan je debil. A Mylady je naprosto úžasná postava. A ani jedna z těchto věcí vám při sledování filmů (jakéhokoliv zpracování) vám nedojde. Gaskonec je ve filmech švarný, i když trochu impulzivní mladík a Mylady je prostě potvora (a v jednom filmu byla snad i čarodějnice). Ovšem v knize je vidět, že za všechny svoje problémy si může sám. Protože se chová přesně opačně, než mu někdo poradí a jeho chování je sobecké a ubližuje všem okolo sebe, jen aby docílil toho, co chce. A jeho cíle jsou většinou hodně povrchní a sobecké.
A ano Mylady je taky sobecká ve spoustě věcí. Nebudu říkat, že ne. Opravdu taky myslí hlavně na sebe a své dobro. Jenže co má chudák chytrá a cílevědomá žena v 17 století obklopená z velké části tupými a sobeckými chlapy dělat, že? Prostě se začne živit jak může a když je jediným prostředkem její krása, tak jej prostě využije. Ano jsou věci, které udělat nemusela. Vraždy (jedna), které nemusela spáchat a občas je vám jejích obětí i líto. Na druhou stranu se jí nemůže upřít úžasná logika a dokonalé ovládání a zachování chladné hlavy i v těch nejhorších situacích. Prostě Mylady si mě získala na svoji stranu a jsem ráda, že ji v knize bylo věnováno tolik prostoru.
Druhý díl tohoto známého románu se mi líbil mnohem víc. Vrátila se mně ta nedočkavost, netrpělivost, jak se celý příběh uzavře, i když každý ví, že zlo bude potrestáno. Spravedlnost tentokrát zvítězila. Některé kapitoly jsou mimořádně uchvacující (např. Soud), bylo těžké se ubránit emocím a neprožívat děj.
Četla jsem vydání z r. 1996, je dobře, že vydavatelé použili skvělé původní ilustrace.
Dumas a jeho historické romány se vryly do paměti mnoha čtenářů, o tom není pochyb, nicméně mušketýrská sága je svým způsobem nezapomenutelná i pro díky výborným filmům s Yorkem, Reedem, Chamberlainem a dalšími, který daleko podle mě překonává předlohu a patří k těm mála z výjimek. Pletichy francouzského dvora, soupeření kardinála a krále Ludvy, šermířské souboje o čest a slávu, romanci královny a vévody Buckhinghama stejně jako méně povedenou Athose a lady de Winter jsem rád sledoval a Dumasovu románu dávám lepší průměr - Monte Christo je o parník lepší - 75 %
dobu Mušketýrů mám velmi ráda a toto dílo je jedno z TOP této doby, skvěle propracované, čtivé,
Vždy když se nás učitel na dějepis ptal, v jaké době bychom chtěli žít, kdybychom měli na výběr, vybral jsem si právě dobu Mušketýrů a života u francouzského dvora, Vždy mě toto období fascinovalo a vždy si rád přečtu knihy, které s v tomto místě a období odehrávají.
,,Un pour tous, tous pour un."
,,Jeden za všechny, všichni za jednoho."
Kdo by neznal tuhle, víc jak notoricky profláknutou větu, která provází mušketýry celým příběhem. Příběhem o chrabrosti, cti, oddanosti, loajálnosti vůči králi, ale hlavně vůči opravdovým přátelům...
Myslím, že k této knize - hrdinům, není víc co dodat. Tuhle partičku tří, vlastně čtyř přátel, má mnohý čtenář jistě doma, ve své knihovně, nebo si jí od někoho půjčil.
I já jsem majitelkou několika vydání Tří mušketýrů. Jedné zděděné publikace z roku 1967 a druhé z roku 1978, s krásným přebalem a výtvarným doprovodem od Dagmar Bromové a Pavla Broma.
Takže po vzoru Atanone, čtu a prohlížím si jí od dětství znovu a znovu a znovu... ; )
Ač některé pasáže na můj vkus byly rozsáhlé tak scény s Milady jsou pro mně osobně nejlepší a musím dát 5/5 hvězd.
Netroufla bych si říct, kolikrát jsem tu knihu četla. Jako malá, jako mladá a pak jako starší. Jako malá holka jsem se zamilovala do Athose a jako dospělá jsem pochopila proč. Teď ještě zbývá-no jasně, přečíst si to znovu ☺
Čtivé a jednoduše napsané, stejně jako první díl. V tomhle jsem ale trošku přeskočila, protože už mě nebavily sáhodlouhé pasáže o milady. Nicméně to jejímu charakteru dodalo hloubku (aby o ní na konci knížky zase se vší parádou přišla). Nejlepší filmové zpracování druhého dílu je asi to anglické. Tady se mi i nejvíce líbila postava kardinála, která je opět v knížce o něčem trochu jiném než ve filmu. Knížka není náročná, je určitě vhodná na dovolenou, či nenáročnou zábavu.
Tak jak u prvního dílu! Otázky zní. Proč? Proč jsem tuhle skvělou knihu četl až teď? Proč jsem dal přednost jiným knihám? Jako malý kluk jsem chtěl být taky mušketýrem , ale díky filmům o nich. Další otázka zní. Kterým mušketýrem ze tří jsem chtěl být?
Po všech možných adaptacích bylo opravdu působivé přečíst si původní verzi. Konec mě tedy velice překvapil. Jinak jde o skvělou knihu, která mě velice bavila v překladu páně Vrchlického, ten starý jazyk se k tomu zkrátka hodí. Některé momenty (zvlášť Athosova hazardní hra o koně) byly naprosto skvělé, humor může směle konkurovat prvnímu dílu a místy ho i předčí. Ideální je číst oba hned po sobě, ani jsem nezaregistroval, že jsem změnil knihu.
Mušketýři byli moji oblíbenci v době dospívání. Četla jsem oba díly nejméně dvakrát.
Druhý díl Tří mušketýrů už neměl takovou dávku odlečeného humoru jako první, ale o to byl zas vážnější. Moc se mi líbil konec a stejně tak kapitoly Milady na Britských ostrovech.
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Francie mušketýři šerm mezilidské vztahy mocenské zájmy kardinál Richelieu, 1585-1642 souboje hrabě d'Artagnan, 1611-1673
Autorovy další knížky
| 1974 |  Tři mušketýři 1. díl |
| 2003 | Tři mušketýři |
| 2008 |  Robin Hood |
| 1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
| 1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Tuhle knížku miluju jako žádnou jinou. Je v ní všechno, co člověk může od knížky chtít.