Tři plus jedna
Danka Šárková
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181201/bmid_tri-plus-jedna-uwM-181201.jpg
3
35
35
Tři plus jedna - to jsou dohromady čtyři ženy pro čtyřicítce, které se snaži uplatnit v poli pracovním, být matkami svým dospívajícím dětem a zároveň stále tápou v oblasti mezilidských vztahů. Hledají "opět" prince a lásku, i přestože se jim konečně podařilo postavit se na vlastní nohy a vydobít si svobodu a dostat se z "nefunkčních" manželství, jak si doposud myslely.... celý text
Přidat komentář
Od této knihy jsem nic moc nečekala. Brala jsem ji jako oddechovku, ale ve finále to pro mne tento žánr úplně nebyl. Příběh je o kamarádství mezi ženami ve středních letech, které si ještě chtějí užít života. Nepřišlo mi ale úplně vhodné, aby to bylo pojato tak, že se budou víceméně opíjet litry vína a vrhat se z jednoho vztahu do druhého. Někdy mi to celé přišlo přitažené za vlasy. Nejzajímavějším bodem mi přišel asi vztah jedné z hrdinek s arabským mužem a soužití s ním. Mohlo tam o tom být více povyprávěno.
Jak mám autorčiny knihy ráda , tak tuto pořád odkládám (jestli je to tím že se jedná o jednu z prvních a autorka ještě nebyla "vypsaná" . Na můj vkus příliš mnoho sexu , vína, vulgarit.
Nic jsem od knihy nečekala. Celkem nic mi nedala. Taková oddychovka na dva dny, na kterou ale velice rychle zapomenu.
Sranda...kniha plna ženského přátelství, dobrého vína a kvalitního sexu. Smála jsem se, že na mě koukali ve vlaku.
Nejdřív jsem si myslela, že ji nedočtu.
Třikrát jsem ji kvůli vulgaritě odložila. Já opravdu nepotřebuju číst jako napíchnul mě , moje kun"""ka , jeho péro a podobně. Tři ženské, které dokážou vymlasknout litr vína každá a zbalit chlapa jen na sex, nejsou mé hrdinky i když drží při sobě.Jedna z nich označuje ženy, které chodí do práce a pak ještě doma uklízí a na sporáku jim bublá gulášek za blbky. No tak já blbka jsem . Jenže já chlapa mám a přeje mi dobou noc a dobré ráno a nepotřebujeme do sebe lít alkohol.
Obal je docela hezký a v hradištské knihovně byla kniha docela ohmataná , snad proto, že je růžový. A moje nejsympatičtější postava byla Anička.
Kniha, která mě bavila a která poskytla i poučení. Za některé věci si můžeme sami a je jen na nás, kdy to změníme. Dodalo mi to trochu optimismu, že i po čtyřicítce se může člověk dostat do podobných komických situací (dámské večírky s kamarádkami a následné trapasy) jako kolem dvaceti a naopak do takových, které by do novin nedal (opilá na mol, střídání chlapů jako ponožky, nejistota, co se životem)
Knihu jsem si vzala jako oddechovku, ale je to něco jiného (strašného), aspoň pro mne. Nedočetla jsem ji, protože hrdinky, kterým je přes 40, mají děti a mluví a chovají se jako (mírně řečeno) holky "utržené ze řetězu" , mi připadaly prostě neskutečné. Některé věty jsem si musela číst několikrát, nevěřila jsem svým očím... ale někoho to třeba pobaví.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Světlo a tma |
| 2018 | Ukradené dětství Kamily |
| 2011 | Nezlomená osudem |
| 2015 | Čekala jsem dlouho! |
| 2014 | Tři plus jedna |
Knížku jsem si půjčila jako oddechovku, divně se četla, autarka skáče z jednoho do druhého. Opět jsem se utvrdila, že tento styl literatury mi nesedí. Kdyby knížka nevznikla, asi by literární svět o nic nepřišel.