Tři roky prázdnin

24.06.2023

Jediný český básník, do jehož veršů jsem platonicky zamilovaná.

Tahle knížka mi udělala radost svou obrazovou formou, skvostnou obálkou - zkrátka tím, jak vizuálně uctila pana Žáčka.

Udělejte si prázdniny kdykoliv a kdekoliv tím, že zalistujete papírem potřísněným jeho slovy. A i když budete na prázdninách, budete také doma. Přesně to pro mě básně tohoto básníka znamenají - jsou jako návraty domů.

03.06.2023

Hodnotit nízkým počtem tuto sbírku básní, by mělo být považováno za hřích.
Básník Žáček je ve verších zcela otevřený, dovede být sarkastický i vtipný, vážný i filozofující.
Osobitý styl vedení básně je jeho velké plus, je rozpoznatelný a tudíž neochvějně spjatý s kvalitou, jež se nedá s nikým zaměnit.
A jedna drobná úvaha...
Politické básně se tak netváří.
Milostné jsou povětšinou psány s nadsázkou a již zmíněným sarkasmem.
Osudové připomínají tak trochu pohádky.
Myslím, že pan Žáček si rád s čtenářem hraje a dopřává mu pocit vítězství, protože pozorný čtenář většinou rozpozná dobrý úmysl; sdělit vážnou myšlenku netragickou formou.
Jiřího Žáčka nejde nemilovat.
Je kouzelník básnického umu a za jeho talent bych upsal duši i samotnému Mefistovi...

28.01.2021

Nostalgická knížečka veršů z dob mého mládí.

22.04.2019

Žáčka si pamatuju jako autora žertovných dětských rýmovaček. Jako básník pro dospělé mě příliš neoslovil. Všední témata a často i všední zpracování. Vybírám jako ukázku pár básní, které se mi líbily více než ostatní.

Úzkost

Mám strach že srdce ubývá
a že se jednou zhroutí do bezmoci
jak slunce které vyzáří
všecko své světlo
do vesmírné noci

Co potom
řekni miláčku
až zbude jenom struska která studí
kámen co těžkne víc a víc
jak padá do tmy
vyhořelou hrudí?

***

Zimní

Sníh vystínuje kraj
A listí zmizí
Náhle jsme příliš dospělí
Zbavit se všeho
co v nás není ryzí
Mráz rány vypálí a zacelí

***

Sám proti sobě

Každý kdo dýchá je sám proti sobě
Život je vůbec krajně nezdravý
i když jsme pro něj dobře vybaveni:
Hle hydraulika žil a pohlaví
Computer mozku počítá a velí
a motor srdce točí soukolím
A je to výkon bezvadný a skvělý – –

A přece vším co miluješ a na čem lpíš
vteřinu za vteřinou
jsi zase smrti o kus blíž
Sám proti sobě ale vlastní vinou

Čeho se lekáš Co víc můžeš chtít
než vyhořet jak oheň který hřeje
Spalovat tmu tu ropu beznaděje
změnit se v teplo světlo a hrst popela
Hořet – a třeba jednou nohou v hrobě

Jen mrtví nejsou sami proti sobě

***

Klukovská vzpomínka

Kam jste se všichni ztratili
báječní kluci s báječnými svaly?
Kdy jsme se spolu naposledy rvali
mí kamarádi z ulice?

Jste ještě živí? Tolik let
sál jsem z vás sílu do zásoby
Táhneme každý jinde káru doby
dávno jsme všichni dospělí

Mí kamarádi na život a na smrt
život
(ne smrt)
nás rozdělí

***

Nedělní chvilka poezie

Ubývá zajíců a ryb a labutí
Skoro všem druhům zvěře hrozí vyhynutí –
A co my? Přežijeme rok 2000
když k sobě umíme být stejně krutí?

Ždímáme ze sebe jak vydřiduši
svou užaslou a ještě dětskou duši
a prázdnotu co zbyla po ní
jak dokonale vytěženou štolu
plníme náložemi alkoholu

Známe své povinnosti a svá práva
a především své konexe
A svět je pro nás tučná dojná kráva
Větříme luxus Třeseme se na lup:
Co za to? Co to vynese?
A je to boj a štvanice a kalup
Bobtnáme závistí jak zralé vředy:
Jen ještě urvat co se dá –
a lžeme si že dnes naposledy

Že zítra konečně už začneme
žít jako lidi Mít čas na děti
i na sebe Být šťastní a mít kamarády –
přece to ještě máme v paměti
Ještě to umíme – –
A je to lež
Už dávno jsme se otočili zády
k druhým i k sobě Už to neumíme
vzít znova vlastní srdce do dlaní
Jsme sami sebou vydrancovaní

A zatímco si lžeme do kapsy
že to chce čas a že jsme ještě chlapi
vrstevníky už kosí kolapsy
které i po nás napřahují tlapy
a strach co býval menší nežli bleška
nám dřepí v zátylku jak upír – –

Teď už se začíná jen ztěžka
ztěžka

04.04.2019

Jiří Žáček se mi jako básník líbí.A když si vzpomenu na krásný přednes Mirka Kováříka na Portách a na Sokolovských dostavnících je mi smutno,že tahle doba už není.

05.12.2018

některé oslovili velmi...některé ne...
TOP :

Před stěhováním

Nic tady po nás nezbude A přece :
otisky dlaní
kresba pastelkou
na zdi té těsné panelové klece

a první slova první kroky dětí
útěky návraty
a já a ty -
ta veteš vzpomínek ta samotřetí

pamět v níž zbudou zářezy a suky
Otevři okno :
dnes už naposled
ti tady krotké slunce zobe z ruky
----------------------------------------
Děti

Stulí se pěkně do klubíčka
usnou jak párek štěnátek
svět zatmí blankou blankytného víčka
A rozběhnou se nocí nazpátek
daleko někam kde už nejsou s námi
a mluví ze sna tajnou řečí již
rozmějí jen andělé a mámy -
v tu chvíli kdy jim marně chceš být blíž

(čteno náhodně, vedle mých spících dětí...tak trefné, tak pravdivé, tleskám pane Žáček, takhle bych to chtěla napsat já :))
--------------------------------------------------------------------
Před usnutím

Nejlepší básně přicházejí samy
chviličku před usnutím
v mezerách mez vteřinami

a ztrácejí se za úsvitu
jak žena s níž jsem probděl noc
a která ráno mlčky zmizí z bytu

bez rozloučení
bez hlesu
a nenechá mi ani adresu

....

Poezie do kapsy s milými ilustracemi :).

09.03.2017

Básničky se dobře čtou, jsou krátké a srozumitelné. Prolíná se v nich zábava i vážnost situace. :-)