Tři roky v Arktidě

25.01.2022

Podařilo se mi sehnat staré zažloutlé vydání této knihy, které vypadá, jak kdyby ty tři roky strávilo v Arktidě na palubě Sedova a přitom několikrát spadlo do sněhu a provlhlo. Do knížky jsem se krásně začetl, pak jsem se začal ztrácet, kdo na které lodi vlastně pluje, kde je Badigin kapitánem. Až po několika desítkách stránek jsem zjistil, že autor se stal kapitánem Sedova až v průběhu expedice.
První čtvrtina knihy mě docela bavila. Krásy Arktidy byly poznat na dálku i u nás v Brně, kde po sněhu moc není ani nyní v zimě památky. Atmosféra polární noci byla krásně vylíčena. Nezbytná adorace Stalina a celého SSSR tak nějak patřila k té době.
Ve chvíli, kdy se zamrzlé lodi od sebe oddělí a patnáct námořníků ze Sedova zůstává na driftující lodi samotných, přichází ale nuda a stereotyp. Badigin se vyživá v nejnudnějších popisech stavu zásob, toho kdo co řekl, kdy odklízeli sníh apod. Začal jsem se ztrácet ve jménech. Někdy byl někdo popsán, pak se padesát stran neobjevil a najednou jen tak mimochodem zmíněn otčestvem a nebo příjmením.
Ve chvíli, kdy ledoborec Stalin měl před sebou posledních několik mil ledu, měl jsem před sebou několik posledních desítek stran a těšil jsem se na jeho dočtení snad více než Sedovci na svou záchranu.
Bohužel vyčpělá nuda a asi se ke knize už nikdy nevrátím.

22.03.2017

Kniha je přitažlivá tím, že se odehrává v říši ticha a chladu, ale je citově plochá, prostě se jedná o popis událostí byť dobře napsaný. Je to asi tím v jaké době a jací lidé ji psali. Druhou hvězdu strhávám za propagandu. Do první části knihy je to docela snesitelné, ale v druhé části, když už se blíží drift ke konci, tak se propaganda rozjíždí naplno, neuvěřitelně nudně - člověk by se tomu zasmál, kdyby to nebyla pravda (připomínám, že se jedná o naprosto nepravdivý popis politických událostí 1938-1940 a neustálé vyznávání lásky Stalinovi za jeho dobrotu či chvála "průměrnému" sovětskému člověku, který je lepší než nejlepší Norové...). Ta kniha patří prostě k době kdy vznikla, ale vzhledem k tomu jakou událost a dobu popisuje, ji stojí za to přečíst. Navíc, tak či tak je posádka sympatická, tím jak se upřímně snaží nejen přežít, ale skutečně si vyrobit i různé vědecké přístroje, aby jejich drift nebyl jen o záchraně lodi. V roce 1946 vyšla kniha 812 dní v ledovém proudu od Bujnického, který byl členem této výpravy, ale předpokládám, že ta bude v podobném stylu. DODATEK: Poslední větu beru zpět. Právě jsem dočetl knihu 812... je bez politických hesel a propagandy, nebojí se kritiky, dokonce tam autor odkrývá diletantství kapitána (Badigin) nebo uvádí takové kapitánovy rozkazy , o kterých se Badigin v knize nezmiňuje jako zákaz tykání v přítomnosti důstojnického sboru po roce a půl v úplné izolaci...tak to k sovětské družnosti a rovnosti...edice Svět sovětů je skutečně hlavně o propagandě a zničili tím několik skvělých příběhů.

13.03.2016

Vyšel jsem na palubu, rozhlížel se a naslouchal.Všude bylo ticho , až příliš ticho.Říká se , že hlasitý zvuk může člověka zabít. Mohu potvrdit, že odporně působí na člověka i absolutní ticho. Ve spojení s temnotou polární noci je dvojnásob tíživé ; člověk pozorně napíná sluch, pokoušeje se zachytit i nejjemnější zvuk, nejlehčí šramot či zaskřípění, ale všechno kolem je mrtvo. Člověku by se chtělo porušit klid, spustit hluk, hřmot , pokřik. Ale ledy pohlcují lidský hlas, jako moře polyká zrnka písku, a znovu zavládne mlčení.

Někteří mechanici měli pochybnosti o úspěchu našeho nápadu. Ale Dimitrij Grigorjevič Trofimov se postavil za projekt svou dvojitou autoritou vrchního mechanika a stranického tajemníka a posádka strojovny se pustila do práce.
.....K.S. Badigin.....