Tři sestry
Laura Poggioli
Ve Třech sestrách se prolínají dvě dějové linie. \r\nPrvní je skutečný příběh dívek z moskevské černé kroniky, které po dlouhých letech fyzického i psychického týrání zavraždí svého otce. Druhá je autobiografické vyprávění autorky, v němž se zpovídá z lásky k této zemi a ze vztahu se zdánlivě dokonalým mužem, který po počátečním okouzlení záhy skončí jejím psychickým týráním a bitím. \r\nJde o pozoruhodný obraz domácího násilí v současné ruské společnosti, kde panuje nekontrolovatelná a zcela netrestaná agrese vůči ženám a falešné patriarchální pojetí práva „rudého muže“ na vládu v rodině. \r\nRomán získal prestižní francouzskou cenu Prix Envoyé par La Poste.... celý text
Přidat komentář
RuSSko je hovno. Tím bych začala.
Hned na začátku jsem se zarazila nad autorčiným výrokem o tom, jak Rusko miluje. Kdo chce kam... Ale asi chápu, jak to myslela, jen ve světle dnešních/už skoro tříletých událostí to není ani úsměvné. Navíc autorčiny dojmy a zkušenosti mě mírně rušily, chvílemi víc než naivní, asi se Laura ráda analyzuje a poslouchá.
Příběh holek "tří sester" jsem neznala. Vlastně... Kolik jich tam takových je? Rusko je středověk, Rusko je mentalita vymytých mozků - ať už vodkou nebo propagandou, v Rusku nemá lidský život žádnou cenu, natož nějaká solidarita nebo respekt. Možná ještě dva roky zpět by ve mně kniha vyvolala nějaké emoce. Teď už ne.
Tři sestry jsou knihou,která se nám čtenářům snaží přiblížit postavení žen v ruské společnosti. Zobrazuje pohled na domácí násilí a jak “jablko nepadá daleko od stromu.
Člověk si říká, jak by z podobné situace hned vzal nohy na ramena, ale když jsem četla příběh tří sester i samotné autorky, dokážu si představit, že někdo to prostě nezvládne. Ať už kvůli nějakému typu bloku nebo strachu, co by se stalo kdyby utekla. Zvlášť pokud má muž v daném městě či dokonce státě “vyšší moc.
Nebylo lehké knihu číst, ale jsem ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst. Dle mého názoru je potřeba, aby se o daném tématu mluvilo a hlavně, aby se v něm lidé vzdělávali. Není a nikdy nebude lehké o takové brutalitě číst, ale jedině tak se můžeme z daných situací poučit a pochopit, že to není správné a že by se to dít nemělo.
Po přečtení knihy budete zlomení, ale... určitě doporučuji si knihu přečíst.
Od fiaska, kterým pro mě byla kniha Vrány zpracovávající velmi podobné téma, jsem si od podobných příběhů dal dlouhou pauzu. Tři sestry mě ale zaujaly jednak díky tomu, že se tento hrozný příběh opravdu stal, a jednak kvůli vlastním zkušenostem autorky, které měla do knihy promítnout.
Celá kniha je zpracována velmi zajímavě. Nesoustředí se pouze na tyto dva osamocené případy, ale zachycuje celkovou problematiku v myšlení Ruska. V tom mně přišla nejpřínosnější. Asi nikdo z nás nemá o Ruské mentalitě přehnané iluze, ale že se na poli domácího násilí dějí až taková zvěrstva (kdy policie zcela záměrně nehodlá nikomu pomoct), je příšerné. Vše vám vysvětlí staré ruské přísloví: „Bije tě? Tak to tě miluje!“.
Příběh 3 sester je zpracován velmi dobře. Autorka šla do největších podrobností a odkáže vás na několik dalších zdrojů. Ačkoliv to nebude znít dobře, tak mě úplně nenadchl její osobní příběh, protože se zase vrátil do problematiky, kterou mám i s již zmíněnou knihou vrány. Autorka zpracuje vlastní zkušenost a je jen obdivuhodné, že se s ní dokázala svěřit, na druhou stranu ji předala jen velmi povrchově. Nic hlubšího se z ní nedozvíte. A když přičteme ještě autorčiny další náhodné vsuvky z jejího života v Rusku, musím říct, že mi to přišlo vedle příběhu tří sester jen rušivé.
To je také důvod, proč jsem knize strhl na hodnocení. Jedná se ale o povedený počin a pokud vás zajímá, jak strašně to v Rusku na tomto poli nefunguje, určitě vám její čtení doporučuji.
V této knize najdete skutečný příběh tří sester, které se rozhodly zavraždit svého otce, protože je psychicky i fyzicky týral.
Do příběhu vstupuje sama autorka a ukazuje nám svůj příběh o tom, jak si zamilovala Rusko, ale i muže, který se zprvu jevil dokonalý, než ji začal ponižovat a bít.
Uf, toto byla silná kniha! Zprvu nenápadná, útlá knížečka, ale její obsah je neuvěřitelný, krutý a smutný. Nic pro slabé povahy. Ač ze začátku autorka násilí spíše obchází, čím dále se v knize dostáváme, tím konkrétnější podobu zlo dostává.
Je šokující, že se takové věci stále dějí, i v dnešní době. Většinou se vše odehrává za dobře zavřenými dveřmi, aby okolí netušilo…
Samotný příběh je zvláštně poskládaný, chvilku mi trvalo, než jsem do něj pronikla a pochopila, kam autorka směřuje, ale po pár stránkách už jsme knihu nemohla odložit (jen na nezbytně nutnou dobu, abych všechny ty hrůzy rozdýchala). Při čtení mi bylo neskutečně úzko.
Kéž by kniha pomohla alespoň někomu otevřít oči a pochopit, že v tom není sám a že by mu mohl někdo pomoci…
Zvláštní kniha. Působila na mě jako prvotina (což je), určitá nevypsanost autorky je hodně patrná. Skladba příběhu mi přišla neobratná, ale pro její zajímavost její četby nelituji.