Tři stigmata Palmera Eldritche
Philip K. Dick
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8792/tri-stigmata-palmera-eldritche-8792.jpg
4
195
195
Země strádá skleníkovým efektem, je přelidněná a otěhotnět je přečin. OSN osidluje planety násilím. Kolonizuje se hlavně Mars. Osadníkům však chybí nadšení prvních Američanů, kteří „táhli přes pláně“. Většinou se jen tak protloukají a berou zakázanou drogu Can-D…
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Three Stigmata of Palmer Eldritch, 1965
více info...
Přidat komentář
Sním či bdím ? Je to sen.
Totéž ráno,tentýž den,ale ted už jsme jinde,je to jiná vesnice ...
I po deseti letech od prvního čtení a stále pod vlivem.
Když nevíte kde jste,co se děje a kam to směřuje.
Být pod vlivem,či nebýt.To je jeho účelem :)
To se začínáte chytat a on vás stejně vyvede z omylu.
PS: A to je to hlavně o jeho otci.Viz autor.
Chlapče,chlapče,kam si se to dostal.Jen si se narodil,studená sprcha.
A po ní Philip Kindred Dick
Typický halucinogenní Dick se svým velkým tématem - ne/reálným světem. V tomto případě ve formě klasické space opery. Děj je ale tak nepřehledný, že se v něm dokáže ztratit i ten kdo je na Dicka zvyklý.
Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec dávám tři, protože mě trochu zklamal závěr; čekal jsem více duchovní zakončení.
P. K. Dicka mám obvykle v oblibě, jakkoli jsou některé části nebo i celé příběhy divné nebo i poněkud nesrozumitelné. Tohle mi přišlo divné a hodně nesrozumitelné, takže narozdíl od jeho ostatních knih mě čtení nenaplňovalo.
Dávám 2 hvězdičky z úcty k výjimečnému autoru, ale kniha samotná je pro mě divná už moc.
(SPOILER) Cítim sa ako by som mal miesto mozgu vedro šľahačky a pokusy zosmoliť nejaký kus textu o tejto knihe mi spôsobuje až fyzické utrpenie, Dick si asi môže gratulovať. Skúsim to teda čo najviac buranským štýlom a snáď prerazím hlavou umakart. Motívy sú jasné, ľudia musia povinne osídľovať hnusné planéty ako Mars a aby unikli realite berú drogu ktorá ich prenesie niekam do virtuálneho sveta ktorý si zariadia hračkárskymi rekvizitami. To všetko produkujú korporácie s neodmysliteľnými Dickovskými jasnovidcami ktorí sa snažia všetkým zamotať hlavy tým čo sa má či nemá stať. Onen Palmer Eldrich sa vracia tiež z neodmysliteľne Dickovskej Proximy a prináša úplne nový matroš čo údajne dokáže skutočné "zázraky" miesto tých starých fejkových. Dick ako vždy klame telom, takže len špagetové monštrum snáď vie kam vlastne ideme a o čom to celé je. Jasné, hovorí nám že realita stojí za prd, ale keď ju začnete obchádzať skončíte ako vymletá troska. Proste nevyhráte! A nakoniec príde ten okamih keď si hrdina zoberie ten nový, extra vymakaný fet a spolu s ním to odskáče aj čitateľ, pretože od tej chvíle je to jednosmerná jazda toboganom do sfér kde sa všetko deje i nedeje súčasne, realita a halucinácie sú to isté, všetci morfujú na Robocopa s cyber očami a zubami a ten Robocop je Boh... alebo agent Smith. No a keď teda zistíme čo je vo veci tak je proste koniec, lebo prečo nie. Je to geniálne dielo? Možno, ale ešte o pár levelov horšie stráviteľné než je u Dicka zvykom, takže výsledkom je to čo som hovoril na začiatku. Hmota a antihmota sa vzájomne rušia a čisto pocitovo je výsledkom priemer so zaujímavými zábleskami čohosi.
Do halucinogenních světů Philipa K. Dicka nikdy nebylo lehké proniknout a Tři stigmata Palmera Eldritche nejsou výjimkou, spíše naopak. Dick má ve svých románech vždy několik rovin, které se vzájemně prolínají a prostupují takovým způsobem, že je většinou velmi obtížné odlišit jednu od druhé. Hranice mezi skutečností, snem či přeludem je natolik tenká, že objevit nějaký pevný bod je téměř nadlidský úkol. Čtenář je pak často vláčen chimérou, aniž by ji dokázal odhalit, a ve chvíli zvratu zůstane bez opory sám jako voják v poli na úrovni, která je zcela mimo jeho chápání. Ukazuje se, že signály, které po celou dobu sledoval, vedly špatným směrem a nyní je ztracen ve spleti příčin a následků. Čím více se snaží zorientovat a pochopit smysl toho všeho, tím více se zaplétá. Bůh, drogy, halucinace, vyobcování, odtržení od skutečnosti a zoufalství rámují příběh Palmera Eldritche. Ten nicméně není hlavní postavou Dickova dramatu, je jen nástrojem pro rozehrání šachové partie, která nemá žádné pravidla.
Klasickej úlet PKD, kdy po nějaké době už netuším, co vlastně čtu a kam mě vlastně autor vede.
Opět velmi oblíbené Dickův nástroj, drogy. Zde máme drogu Can-D (což je vlastně candy, sladkost), která má lidem pomáhat odreagovat se od reálného světa, který je v podstatě zničen či zapomenout, že se nacházejí na jiné planetě, například Marsu. Pomocí této drogy se ocitnou v podstatě v ráji.
Palmer Eldritch se vrací ze soustavy Promixa Centauri a dováží novou "lepší" drogu, Chew-z. Po jejím užití začíná opravdový chaos. Protože jak je zvykem u knih P.K. Dicka, čtenář se začne ztrácet co je realita a co ne, zde tomu není jinak.
Až ke konci knihy se dozvíme, proč kniha nese titul Tři stigmata Palmera Eldritche. Je tedy Eldrich opravdový bůh?
Celkové hodnocení 75%
Text knihy je jako Chew-Z. Člověk vlastně neví odkud se hrabe kam, v jaké vrstvě cibule se právě nachází, nebo je-li kolem vlastně ještě cibule. Charaktery jsou bezvadné. Zejména Eldritch, ze kterého opravdu jde jakási kosmická hrůza. Pro čtenáře je to zábava postupného odkrývání, aby si někde za polovinou knihy uvědomil, že kolem něj všecko víří.
Asi zatím nejlepší Dickovka, co jsem četl (už podruhé). Na zemi se nedá už skoro žít pod širým nebem, tak OSN (které podle mne Dick ve svých knihách dával až příliš velkou moc do budoucna) vysílá nuceně osadníky na planety a měsíce sluneční soustavy. Aby jim tam z toho hned nejeblo a nepodřezali se navzájem, v hnusných barácích a metanových bouřích, užívají látku, která je, spolu s miniaturizovanými sadami domů, věcí a panenek, přenáší na chvíli na zemi. Pokud máte v sadě myčku na nádobí a ferrari, máte ho i v tomto "přenosu." Leo Bulero je majitel firmy na miniaturizaci i distribuci drogy, zaměstnává vizionáře, kteří vidí do budoucna a předpovídají co bude a co nebude mít úspěch a jsou celkově schopni předvídat budoucnost. No a do toho přiletí ze systému Centauri Palmer Eldritch s látkou novou, která má přinést přenos zcela reálný a dovolit si prožít až reinkarnace. Přiletěl z Proximy Bůh?
A tady to začne klasicky paranoidně a psychoticky se zadickovávat, že pochvíli čtenář neví, kdo je kdo, co je realita, co už je halucinace a jestli zabil nebo osouložil přelud nebo sám sebe. Nemá se smysl v tom moc přehrabovat, je třeba si tuto genialitu přečíst, nakonec to dá všechno dokonalý smysl a i samotný Leo musí nakonec krotit své apoteózní cloumání v podbříšku. Autor ve své psychóze vysypal z rukávů tolik nápadů a myšlenek, které by jiným stačily na pět knih.
Jednoduše geniální!!!!
Špatně se mi to četlo. To je jediná výtka knize. Ale to jsem měla už minule (moje druhá od autora). Než si po té době zase zvyknu, jak píše, jsem skoro na konci. Jinak dějově špica a naprostá bomba. Já byla víc než spokojená. Asi to má spojitost s tím, na co jsme zvyklí jako čtenáři teď, ale je mi jasný, že pokud bych četla tehdy, lapám po dechu ještě tři dny po dočtení.
Neskutečná jízda a pro mě jeden z nejlepších románu Philipa K. Dicka. S každým dalším rokem v našem světě a stále modernějšími technologiemi a degenerovanější mladou generací mi v hlavě bliká vykřičník a vzpomínka na tuhle knihu. Can-D úžasná superdroga... v této knize je pro mě synonymem všeho co se teď děje již některé části populace v našem "reálném" světě.
Vzpomínám na scénu, kdy kolonisté na Marsu prostě kašlou na všechno, hlavně že mají Can-D a jejich nové hračky, do jejich hry, v jejich hlavě... Pořád se mi to spojuje např. s kosmetickými předměty v multiplayer hrách, kde si za reálné peníze oblíkáte Vaše virtuální postavičky. Někteří hráči pak ve virtuálu vypadají jako z kosmetického salonu, ale v realitě jako kluci z popelnice.
A co Palmer Eldritch? No, to si radši přečtěte sami. Tam už by to bylo na dlouhé přemítání o úplně všem. Tuhle knihu budu číst opakovaně ještě vícekrát, je totiž opravdu nabitá myšlenkami, úžasnými scenériemi a mnoha maličkostmi na kterých záleží.
Možná je to pro někoho ujeté a náročné, ale já jsem touto knihou nadšen. Chce to akorát hodně pozornosti a ochotu nechat se strhnout do neznámých vod.
Tak, za mnou je moja prvá Dickovka a pocity sú úplne domiešané. Neviem, čo si mám z toho konca myslieť. Túto knihu si asi treba viackrát prečítať, no do druhého čítania sa mi nechce. Príbeh knihy ako keby ani neexistoval, sledujeme pár postáv, ktoré sa od seba odlišujú len postavením a menom, vadili mi viaceré nelogickosti a naozaj som si pripadal ako keby som bol nadrogovaný a občas sa mi pri nudnejších pasážach začali v hlave vytvárať obrazy deja-vu (možno to malo za následok aj to, že som, popri pauze v čítaní, pozeral film Pán Nikto - trochu podoby tam bolo). Možno bol sám Dick nafetovaný a zdrogovaný, keď to tak ukončil, ako to ukončil. Ja som si koniec a celú ilúziu knihy vysvetlil po svojom. A že tých koncov a vysvetlení môže byť táák veľa...
"Muž se před ním zakolébal na útlých nožkách a zároveň se hrabal v kapsách, jako kdyby ho svědil nějaký mikroorganizmus, jehož příživnické vlastnosti přečkaly zkoušku ćasem."
Na čtení snad nejnáročnější Dick. Jeho obvyklá kvalita, ale tentokrát je to skutečně příval myšlenek, vizí, halucinací a to vše podáno takovou formou, že člověk mnohdy neví, v jaké rovině se zrovna pohybuje. Určitě to není kniha, kterou by čtenář měl s PKD začínat, tam by asi reálně hrozilo, že to bude zároveň poslední kniha tohoto autora. Ale znalý čtenář ji určitě ocení.
Sci-fi obal, který se tvoří kolem děl PKD, je jen kulisou skutečným tématům, kterým se autor věnuje. PKD ve svých knihách rozebírá filozofii, náboženství, psychologii společnosti i jednotlivce. Vzhledem k možným vícero interpretacím jeho textů, nejedná se o jednoduchou a lineární stavbu příběhu, což někoho může odradit ke čtení PKD. Hledání jistoty (= "boha"?) a nalezení nejistoty existence leckdo považuje za depresivní čtení, je ale potřeba si uvědomit, že nejhorší ze všeho je přestat si pokládat otázky, které z knih PKD vyvstávají, jak dávno mrtvé myšlenky. Depresivní bude až lidstvo přestane číst právě takovéto knihy a posune se pouze k jednoznačným a nesložitým (brakovým?) knihám, které nám dají zdánlivou "jistotu". Člověk si ale musí uvědomit, že jistotu mu nikdo dát nemůže (leda ji sám najde), a tak by dle toho měl zacházet se svým životem.
Druhá kniha od Philip K. Dicka, ktorú som čítal a ja musím opäť za plný počet. Autor dokáže brilantne udržať tempo celej knihy, počas ktorej nám podsúva aj kopec filozofie o náboženstve, psychike človeka o jeho vývoji. Opisuje tu veľa zaujímavých vecí a tou najlepšou je bezosporu droga Can-D. Neviem či z vlastných skúseností, ale ten opis jeho použitia a účinkov bol skvelý, nápad so zakomponovaním súprav bol geniálny až som sa vôbec nedivil kolonistom, keď ho brali (bral by som ho aj ja :D ). No a keď sa do toho pridala aj droga Chew-Z, vznikol z toho taký prepletenec, vďaka ktorému si nikto nemôže byť istý či je to realita alebo iný paralelný vesmír. Vidím v tom určitú paralelu s Blade Runnerom, kde tiež neviete kto bol skutočný človek a kto nie. A takto prebieha takmer celý román, počas ktorého sa nabaľujú ďalšie a ďalšie paralelné svety, minulosť, budúcnosť (človek si až spomenie na film Inception). No vďaka Eldritche za psychedelický zážitok.
Bravo! Pre mňa osobne najlepší P.K.Dick. Len niektorí ľudia jeho dielo nevedia pochopiť. Tempo rozprávania príbehu je závratné a čitateľ nevie, kde mu hlava stojí - ale to je práve TO, čo robí P.K.Dickove knihy takými skvelými. Osobne dúfam, že sa túto knihu nikto nepokúsi sfilmovať, to by bol mega prúser.
Na můj vkus trochu moc velká schíza - míhání časů, prostorů, výměna těl atd., na hraně fantasmagorie.
Neskutecne zajimave a haluzni dilo u ktereho mate dvere k vlastnim interpretacim otevrene dokoran a je na vas jak se s tim poperete. Spousta Dickovych oblibenych temat, prolinani realit, meziplanetarni epikusu... zatim 4*, ale tohle bude chtit druhe precteni na plne doceneni. 7/10
Autorovy další knížky
| 2004 |  Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách? |
| 2007 |  Muž z vysokého zámku |
| 2005 | Temný obraz |
| 2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
| 2002 | Minority Report a jiné povídky |
I když jsem knihu doposlouchal od poloviny jako audio, stejně mě tak mátla, že jsem ji musel nakonec fyzicky znovu přečíst, abych to vůbec nějak lépe pobral. To jsem si alespoň myslel. Jenže to se nestalo. U 'Tří stigmat...' jsem se tak nedobrovolně zasekl déle, než jsem plánoval, stejně jako jsou postavy zaseklé ve svých halucinacích. Někdy počátkem tohohle tisíciletí se Země stává neobyvatelnou, venku musí člověk nosit speciální obleky, lidé jsou odesílání do podobně nehostinných mimozemských kolonií (Mars), každý se snaží uniknout utrpení reality skrze nelegální drogy (Can-D), které vás přenesou do jiné reality. Sledujeme pár lidí, kteří jsou tak trochu zamotaní do tohohle mocenského přetahování, okolo toho, co se začne dít - Eldritch, tajemná postava, která se drží kdesi ve stínech příběhu a je jakýmsi nedosažitelným mastermindem v pozadí, má totiž lepší substancí, než Can-D, která se jmenuje Chew-Z. Tato nová substance je veliký upgrade oproti stávající v mnoha ohledech. Nebudu se ani pokoušet rozepisovat, jak se příběh rozvine, zamotá, protože předně musím říct, že tak do poloviny mě to bavilo, od poloviny naopak vůbec, protože jsem přestával chápat kdo je kdo, vše se začne prolínat, propíjet... postavy prohazovat, člověk nemá ponětí do poslední chvíle jestli se nachází v drogou vyvolané realitě, nebo v té "skutečné" a dalo by děsnou práci to sledovat přesně, což si myslím ani vyjetej PKD nedělal. Premisa zní zajímavě, ale co z toho P-Dick vytvořil je takový upocený myšmaš. Nepostrádá to rysy, které jsou aspektem jeho nejlepších děl a spoustě jeho fandům se to definitivně bude líbit, já na to ale neměl trpělivost a musel jsem se k tomu vyloženě nutit.