Tři truchliví tygři
Guillermo Cabrera Infante
Guillermo Cabrera Infante (1929–2005) byl až do své smrti v londýnském exilu jeden z nejvtipnějších, nejsvobodomyslnějších, a proto i nejvíce podvratných kubánských spisovatelů. V ohňostroji slovních hříček, přesmyček a palindromů se řítí se třemi truchlivými tygry v kabrioletu po havanském nábřeží, osvětleném blikajícími neony nočních klubů a barů 50. let, vdechuje slaný mořský vzduch a radostně se opájí slastnou závratí noci a svobody. A vyznává se z lásky k životu, k jazyku, ke knihám, k filmům, k hudbě, k inteligenci – a také k Havaně a krásným ženám.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Fra (Agite/Fra)Originální název:
Tres tristes tigres, 1967
více info...
Přidat komentář
kubánský čtení mám ráda.. špica je Král Havany.. TTT je moc pěkná knížka, jen přesně stejně jako -Pečivo- něco se čte špatně.. upřímně Cambellvariace na téma -víkend v Havaně- jsem přeskočila..
ale teď v zimě - to teplo, pohodu, dobrý pití a křídla.. to jsem fakt potřebovala..
Havana v šedesátých letech minulého století byla dost funky. Rum, kabriolety, cinkrlátka, bolero a buchtičky. No a o tom jsou Tři truchliví tygři. Herec, spisovatel a hudebník a noční Havana. Překvapivě málo full frontálů na 600ti stránkách.
Bohužel ale kniha obsahuje i docela dost nonsensu, kterej se hrozně špatně čte - například eseje kubánských spisovatelů ke smrti Trockého nebo vyprávění manželů Cambellových, kdy je jeden příběh převyprávěn 5x asi na 60ti stranách. To nebylo vůbec zábavný číst i když chápu, že když to autor psal, tak se dost smál jak tim bude čtenáře srát a to je mi dost sympatický. Celkově 7/10
Showtime, ladies and gentlemen, pojďme se podívat do pompézní Kuby, projeďme v kabrioletu každičkým jejím koutkem, penetrujme, perforujme a performujme palindromatickou, přesmyčkovitou, perturbační přítomnost slavné Havany v podvratné postmoderní knize, která s vámi zamává více než prohýřená noc v kabaretu či nightclubu po deseti sklenkách daiquiri. Tři truchliví tygři oslavují bohatost života, krásu žen, ale hlavně jazyka, a proto mluví, tlachají a handrkují se o literatuře, estetice, hudbě, o všem a o ničem i o Nietzschem v krásné, rázné, někdy strázné knize, kterou by možná napsal Joyce, kdyby zavítal na Kubu a opojen alkoholem a rozjařen životem by potřeboval vše otisknout na papír, aby nevybuchl ve spontánní emanaci bytí. Život v sevření literatury, literatura v sevření života.
Svěží začátek, poté trochu únavné...nemiluji jazykové experimenty.