Tri ženy pod orechom
Václav Pankovčín
Novela o životných osudoch troch generácií žien. Smutné i veselé príbehy vidieku východného Slovenska.
Novely Literatura slovenská
Vydáno: 1996 , KK Bagala (Koloman Kertész Bagala)Originální název:
Tri ženy pod orechom, 1996
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Náhodou som narazil v knižnici na takú útlu malú knižku, tak som sa doma pozrel o čom je (čo ma zaujalo), tak som si ju následne požičal a ... som z nej rozladený, či rozčarovaný (žeby ten "magický" realizmus? :))
páčila sa mi:
- forma - krátke kapitoly, striedanie minulosti a súčasnosti
- a prostredie (možno mierny spoiler(!)) - slovenská dedina a tragikomické figúrky plné obmedzenosti a nenávisti to proste ide k sebe - z nevery niekoľkých mužov vinia radšej dedinčanky jednu z hlavných postáv a jej začarovanú pálenku ... to proste nevymyslíš
s čím som mal problém:
- postava Večného Žida - netušil som, čo tá postava mala predstavovať, takže som čakal, či je to nejaké spodobnenie smrti, alebo osudu a nevykľulo sa z toho nič ... (po prečítaní som si zistil, aký má tá postava základ - takže moja nevzdelanosť :))
- dej veľmi pekne graduje až nastane podľa mňa veľmi rýchly koniec a preto som zostal zaskočený, lebo som mal pocit, akoby tam niečo chýbalo
Možno by som dal aj 4*, ale na to ako som sa na túto knihu s takým vysokým hodnotením, komentármi a zaujímavým obsahom tešil, som nakoniec zostal mierne sklamaný.
Já jsem se zařekla že takové knihy nebudu číst, ale nějak mi to nejde. Jde ve skrze o to že si čtení nesmírně užijí a před koncem a hlavně po dočtení to na mě dolehne, jelikož si uvědomím proč na mě ta atmosféra právě takovéhoto slova působí a je mi pak zle. Jenže právě takové knihy mají u mě velkou šanci, jelikož se umí vyjádřit a v nevýslovně krásném jazyce a zapouzdřit do sebe všechny ty životní skutky a peripetie momentek, které při větším rozmachu mohou zůstat navždy ztracené. Takhle ta kniha nemůže nikdy úplně doznít a odejít.
Čteno v polském překladu.
Reálné i magické, úsporné i poetické, krátké i obsažné. Prostě krásné. Jen ji ještě musím přečíst v originále.
Kratičká, milá a svěží "chuťovka". Přestože životní příběh (opakující se kruh) babičky, dcery a vnučky je v podstatě smutný a izolovaný, vyprávění samotné je v lehkém poetickém duchu citlivého, laskavého nadhledu i humoru, vesnicky prostého života souběžně prodchnutého jak křesťanskou vírou, tak pověrami a magickými prvky. Jakási specifická "slovenská verze magického realizmu", jak ji vnímám např. z některých filmů Juraje Jakubiska aj., je mi odjakživa blízká (snad proto, že máma pochází z Liptova), a setkání s ní v knižní podobě mi proto bylo víc než příjemné.
Malá velká kniha.
Minimálními prostředky dosáhla maximálního efektu.
Jak je něco takového (tedy popsat život tří generací žen a
sdělit vše důležité a podstatné) možné uskutečnit na pouhých 80 stránkách...neuvěřitelné.
Přečteno odpoledne na zahradě pod ořechem. Na pár stránkách převyprávěné osudy tří generací ozvláštněné přesně tou kapkou tajemna, kterou miluju.
nedocitane. musim priznat, ze ma slovensky vidiecky "magicky" realizmus nikdy moc nebral a pravdu povediac, od mladeho autora som uz nieco podobne necakala vobec. nezaujal ma ani literarny jazyk, ani zapletka a neustala "vola bozia" ma iritovala najviac.
Príbeh o zacyklení a vykúpení z bludného kruhu. A na okraj kus histórie Slovenska v 20.tom storočí. Dosť mi to pripomínalo Balkov Vtedy v Lošonci, akurát, že Tri ženy pod orechom boli vážne. Žiaden smiech cez slzy, iba slzy. Ale i tak pekné čítanie.
Osvěžující knížečka. Svižné tempo vyprávění tří propletených, hluboce lidských příběhů prodchnutých náboženskými a "magickými" motivy.
"Přicházel každý večer a vždy byl jiný. Jednou měl oči modré, jindy zelené. Někdy hnědé. Jednou byl vysoký, jindy malý. Někdy byl i opilý a tehdy to šlo obtížně. Někdy také kouřil. Většinou nemluvil. A někdy jich bylo víc. Celkem se jí to líbilo. Když pršelo, čekala ve stodole. Chtěla stále znovu vědět, jaké to je v ráji. Líbilo se jí to. Velmi. Chodívala do kostela a děkovala Bohu, že je to tak pěkné."
Subtílna ale veľmi prekvapivá knižôčka. Veľmi osobitý štýl a týmto veľmi osobitným štýlom stvorený veľmi osobitný svet, plný čudesných postavičiek s čudesným správaním. Krásne, milé, neobvyklé. Ako som už niekde napísal strašná škoda Pankovčína, mal ľahké pero a nezaťaženú hlavu.
Fíha, tak toto teda bolo niečo! Niekedy stačí človeku málo slov na to, aby nimi povedal tak veľa... A Pankovčínovi, tomu ich stačí doslova minimum, aby zachytil charakter rôznych postáv, mentalitu spoločenstva, popísal situáciu, dobu, pomery. Je úsporný, no obsiahne všetko, do najmenších detailov. Píše jednoducho, ale nie hlúpo, úsmevne, no s vážnym podtónom, mieša realitu a fikciu a hojne využíva metafory, ale vo výsledku je to všetko tak správne a s citom nadávkované, že nie je možné prestať čítať, kým nie ste na poslednej stránke. Potom nasleduje už len rozhodnutie okamžite bežať do knižnice, aby ste sa mohli opäť ponoriť do jeho svojského magicko-realistického sveta. Škoda len, že knižnica je o jedenástej večer už zatvorená...
Pankovčinove prózy sú naozaj veľmi svojské, dobové, dosť uletené, často zamerané na tie najjednoduchšie postavy z prostredia vidieka, ktoré napriek všetkému nedegraduje na úroveň primitívnych bytostí, ale poodhaľuje ich skrytú hodnotu a vnútornú krásu. Tieto čudné postavičky si človeka podvedome získajú a so záujmom sleduje, ako sa s nimi autor pohráva a kam ich posúva... Škoda, že tento človek už nič nenapíše a smutné,že jeho staršie dielka sú prakticky nezohnateľné! Napr. taký Marakéš.....
Autorovy další knížky
1996 | Tri ženy pod orechom |
1994 | Marakéš |
2005 | Bude to pekný pohreb |
1997 | Polárny motýľ (priestor 3x4) |
1992 | Asi som neprišiel len tak |
Moc pěkná čtivá knížečka.