Tribunál smrti
Noah Gordon
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220405/bmid_tribunal-smrti-l3i-220405.jpg
4
128
128
Noah Gordon, bestselerový autor, dokázal v tomto románu obzvlášť strhujícím způsobem vystihnout lékařské prostředí. Pohledem zaměstnanců suffolkské nemocnice pronikneme do zákulisí tamních zvyklostí i úskoků, staneme se svědkem dramat na operačním sále, budeme držet palce pacientům čekajícím na náročné výkony... Osudy lékařů a jejich pacientů se často prolínají a také mladí lékaři Silverstone a Robinson zpravidla nedokážou na nemocné zapomenout ani po namáhavé službě, i když kvůli své náročné profesi zažívají problémy ve svém milostném životě. Především je pak děsí pomyšlení na stanovení špatné diagnózy, které by pro pacienta mělo fatální následky...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
The death committee, 1969
více info...
Přidat komentář
Kniha z lékařského prostředí je pro mne vždycky zajímavá a protože jsem četla od Gordona několik skvělých knih (Ranhojič, Rabi, Poslední žid), neváhala jsem. Ale toto bylo zatím nejslabší.
Prolíná se tu několik dějových linek lékařů ze Suffolkské okresní všeobecné nemocnice, z nichž jeden je černoch, takže se zmiňuje i rasová otázka. Je popisovaná doba prvních transplantací a stručně se dá obsah shrnout jako "sedmdesátá léta minulého století v USA, jedna nemocnice a příběhy jejích lékařů".
Prolínající se příběhy několika lékařů jedné nemocnice v sedmdesátých letech. Dokonce i s rasovou otázkou, manýry manželek a společenskými problémy ze všech vrstev. Podstatné jsou samozřejmě děje v nemocnici, transplantace, pooperační stavy pacientů, chmury lékařů, bezmoc a lidské povahy...
Tribunál smrti je pak taková slezina lékařů, při které se hodnotí úmrtí v nemocnici a jejich případná nutnost, chyby lékařů a poučení z nich - docela drsné.
Za mě takové na dnešek nemastné, neslané, ale zajímavé.
Kniha se četla dobře,bylo z ní cítit,že se děj odehrává v 70.letech minulého století.
Myslím,že těch úmrtí tam bylo opravdu hodně. Kromě různých lékařských případů se řešil i problém rasismu ,vytíženost lékařů a partnerské peripetie,lehce se dotkl hnutí hippies a války ve Vietnamu.
Kniha mi přijde hodně odlišná od Gordonových knih. Spíše mi připomíná Haileyho knihy. To neznamená, že by byla špatná. Naopak, je přímo skvělá. Děj odsýpá a vy chcete vědět, jak to jen může skončit.
O eutanázii však v celé knize není ani slovo.
Slušná kniha z lékařského prostředí.
Co jsem nepochopil, byl komentář na poslední straně obalu, kde píšou, že hlavním tématem je euthanasie, ovšem, o té není v knize ani slovo, tudíž, autor komentáře knihu evidentně nečetl. Trotl :(
Hezká knížka, ale není úplně na vrcholu literatury z lékařského prostředí, více mě třeba zaujali Doktoři.
Už zase jsem narazila na knihu, ku níž anotace NAPROSTO NEODPOVÍDÁ obsahu knihy, jak píší i jiní autoři komentářů. To opravdu nechápu a fakt by mě zajímalo, kdo to má na svědomí. Kdyby lékaři v této knize pracovali stejně (ne)kvalitně, potom chudáci jejich pacienti!!!
Ale kniha vůbec nebyla špatná. Týká se sice především transplantací (ovšem o euthanasii tam není ani zmínka) a lékařského povolání obecně, a jak bývá u tohoto autora zvykem, je plná zajímavých postav. Tentokrát se jedná především o dvojice v různém stadiu soužití - seznámení, vážný vztah, svatba, příchod dítěte, ale také nevěra a případný rozchod. Vzhledem k tomu, že jednu dvojici tvoří černoši a kniha se odehrává v 70.letech, rezonuje tady i rasové téma. V lékařském prostředí nezanedbatelný problém.
Institut tribunálů smrti je velmi zajímavý - nebudu prozrazovat. Ale určitě doporučuju: jako všechny knížky tohoto autora je i tahle čtivá a zajímavá!
Mně se kniha líbila, i když začátek byl trochu pomalý. Příběhy tří lékařů z odlišného rodinného prostředí v Americe sedmdesátých let.
Od pana Gordona jsem přečetla několik knih (Šaman, Ranhojič, Poslední žid, Lékařka) a vždy jsem byla jimi nadšená a těšila se jak budu číst další jeho příběhy z lékařského prostředí. Poprvé mě zcela zklamal. Postavy se mi motali, dějově nezajímavé až jsem nakonec knihu nedočetla.
Ťažký priemer. Gordonov štýl je stále badateľný, no dej je trochu nudný, postavy konajú pre mňa nelogicky a podivne, miestami som sa musela nútiť čítať. Pripadalo mi to, ako by to bolo písané trochu nasilu... Je to typ knihy, ktorú keď prečítate, tak na ňu ihneď zabudnete. V žiadnom prípade sa nedá porovnávať s Ranhojičom.
Popis knihy nějak vůbec nesedí, spíš než problematice euthanázie, která tam ale samozřejmě je také, se řeší transplantace ledvin. Ale hlavně je to příběh několika lékařů. Bohužel jsem ale po celou dobu měla pocit, že se tam ještě něco musí stát, že ještě pořád nejsem u toho hlavního tématu. Ale najednou byl konec a ještě takový otevřený.
Tribunál smrti se mi líbil o něco víc, než Tajemný diamat. Příběh má spád, i když chvílemi mi opět připadalo, že klouže jen tak po povrchu... Jsem zvědavá na slavného Ranhojiče, kterého jsem zatím nečetla.
Zajímavá kniha, pro Gordona netypická. Četla se mi hůře, než jiné jeho knihy, tím ale neříkám, že by byla špatná. Jedná se o nahlédnutí do zákulisí života lékařů v nemocnici, jak života pracovního, tak života soukromého. Text na obálce o euthanasii je velmi zavádějící, v celé knize nebyla euthanasie ani jednou provedena, nikdo o ni ani nežádal, ani se tam o ní nediskutovalo. Snad nejvíce se v knize řeší problematika transplantací...
PS: V popisu knihy zde na serveru autor píše, že euthanasie je ulehčení umírání, tlumení bolesti, které ale neurychluje pacientovu smrt - nevím, odkud autor čerpal, tohle je snad běžný postup u všech nevyléčitelně nemocných lidí. O euthanasii se všude píše jako o usmrcení z milosrdenství, ze soucitu, obvykle na její vlastní žádost.
Poutavý příběh z lékařského prostředí a o osudu tří lékařů, přečetla jsem knížku jedním dechem, ale o euthanásii tam nebylo ani slovo...
Od tohoto autora už jsem četla lepší knížky, tahle mi nepřipadá tak strhující jako třeba Šaman nebo Ranhojič. Ale i tak je to zajímavé čtení, kde je spousta lidských osudů a nezodpovězených otázek.
Téma často diskutované Spor mezi lidským přístupem a právem a zákonem je stále diskutován a snad nikdy nebude vyřešen.
Knihu vřele doporučuji
(SPOILER) Poslední román od Noaha Gordona, který mi ještě chyběl dočíst, jsem měl doma deset let a teprve nyní jsem po něm sáhl. Bohužel mě čekalo zklamání. Je to jeden z jeho dvou nejslabších románů. Několikrát jsem se tak nudil, že jsem knihu odložil na několik dní a vůbec se mi k ní nechtělo vracet. Dokonce jsem musel začít číst znovu od začátku, abych se znovu dostal do děje.
Děj se odehrává v druhé polovině šedesátých let (Gordon knihu napsal v roce 1969) a sledujeme několik dějových linek doktorů ze Suffolkské nemocnice – Adama Silverstonea (hlavní postava), černocha Robinsona Spurgestonea a Kubánce Rafaela Meomartina. Osudy lékařů se proplétají; jsou tu operace, diagnózy a k tomu ještě osobní vztahy. Meomartino a Silverstone soupeří o pozici lékaře na fakultě, a manželka Meomartina se stane Silverstoneovou milenkou. Adam a Robinson se spřátelí a čelí rasovým předsudkům, zatímco Meomartino čelí rozpadu rodiny. Do toho všeho přichází první transplantace a první vážné vztahy mladých doktorů. Na pozadí se odehrává válka ve Vietnamu a vražda Martina Luthera Kinga.
Postavy jsou skvěle vykreslené, což je pro Gordona typické. Bohužel se ale chovají naprosto nelogicky – něco se načne a pak se to nedotáhne do konce. Chybí ucelený děj, a tak jsou to jen střípky z nemocnice během dvou nebo tří let.
Možná nejsem ta správná cílová skupina, a proto hodnotím knihu jen třemi hvězdami.