Třicet devět stupňů
John Buchan
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192848/tricet-devet-stupnu-jtS-192848.jpg
2
3
3
Nejslavnější autorův román. Britský důlní inženýr Richard Hannay se vrátil na krátkou dobu z Afriky do Londýna, aby zde přišel na jiné myšlenky. Společenský život ho ale nudí, rád by zažil něco vzrušujícího. Brzy se mu k tomu naskytne příležitost, když do jeho bytu vtrhne tajný agent Scudder a svěří mu notes se zakódovanými informacemi. Brzy po tom Hannaye pronásledují němečtí agenti a britská policie. Když se ve snaze zachránit vydá na předvolební schůzi za liberála, pozná politika George Sinclaira a jeho sestru, sufražetku Viktorii. Z Hannaye se nečekaně stane vlastenec, kterému záleží na bezpečí své země. Podaří se mu včas rozluštit kód v zápisníku a dokáže zastavit plány nepřátel, kteří chystají velké spiknutí? Špionážní thriller, odlehčený britským humorem…... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1921 , Ústřední tiskové družstvo Socialistické strany československého lidu pracujícíhoOriginální název:
The Thirty-Nine Steps, 1915
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1921 |  Třicet devět stupňů |
| 1925 | Vyzvědači |
| 1928 |  Pod tíhou tajemna |
| 1925 | Tři rukojmí |
| 1927 | Odvážná sázka |
Některé texty s věkem neztrácejí nic ze svého kouzla, jiné jednoduše zaniknou s dobou, se kterou jsou pevně svázány. Běh času je neúprosný, o čemž by podle mě právě Třicet devět stupňů mohlo přednášet. Jistě, je to staré a člověk by k tomu měl přihlédnout, ale znám spoustu letitějších textů, které i s odstupem let fungují na jedničku, takže není důvod, proč bych zrovna v tomto případě měl ignorovat počínající invaliditu.
I když úvodní zvrat navnadí kouzelnou přímočarostí, přiznám se, že jsem záhy upadl do osidel nudy, která mě nepustila celých sto padesát stran. John Buchan si vlastně v ničem nezadá s naším Léonem Cliftonem, snad jen, že prvek náhody u něj nehraje takovou roli a k vyprávění potřebuje více stran. Nezáživné zápletce připomínající naivní dobrodružný film pak nasadí korunu vynuceným finále rozehraným v jednom odstavci. Prostě milý, ale nenáročný standard, postrádající dějovou nápaditost a hlavně atmosféru doby, která bývá pro romány z počátku 20. století tak příznačná.