Třicet dva hodin mezi psem a vlkem
Jan Tichý
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164554/bmid_tricet-dva-hodin-mezi-psem-a-vlkem-76Y-164554.png
4
14
14
Dramatický příběh z léta 1945, který se odehrál v severočeském Novém Boru. Jsou čtyři týdny po válce a nepraví se mstí na nepravých. Do města přicházejí české revoluční gardy, vedené podplukovníkem Josefem S. Následují domovní prohlídky německých domácností, kde gardisté údajně hledají zbraně, vojenskou výstroj nebo rozhlasové přijímače. Desítky německých občanů jsou odvedeny na náměstí a po několikahodinovém exemplárním mučení a bití je osm z nich proti vůli místního národního výboru gardisty zastřeleno. Poté velitel gardistů nařídil „vypovězení“ rodin zastřelených a dalších zadržených Němců jako „osob neznajících kázně“ do Německa. Během transportu gardisté zavraždili také národním výborem nově jmenovaného německého primáře novoborské nemocnice. Následujícího dne ve městě proběhla společná svatba tří česko-německých párů. Hromadná vražda měla nepochybně zastrašit místní Němce a současně posloužit jako argument na podporu nezbytnosti odsunu jako jediného řešení bezpečnostní situace. V pozadí se skrývá i motiv odplaty za sedm popravených vůdců rumburské vzpoury z roku 1918, pohřbených na zdejším hřbitově. Krutý příběh, postrádající logiku, má rozměry antické tragédie…... celý text
Přidat komentář
Příběh popisující poválečné popravy v severočeském Novém Boru. Z pohledu čtyř osob sledujeme postupnou gradaci událostí, které nakonec skončí zastřelením několika místních obyvatel. Obdobné excesy se odehrávaly na mnoha místech bývalého Československa a je jenom dobře, že se autor odvážil jednu z těchto epizod našich dějin knižně zpracovat. Na toto období národ rád zapomíná (v posledních letech se to začíná pomalu měnit) a na mnoha místech jsou tyto činy jakési "revoluční spravedlnosti" téměř zapomenuty. Je příznačné, že po zveřejnění podobné tragédie se často ozývají hlasy kritizující nepochopení tehdejších poměrů a především připomínající německé represálie na našem území. Ty jsou však již od roku 1945 oprávněně připomínány a jsou v obecném povědomí a proto nevidím důvod, proč by tomu nemělo být i u poválečných násilností. Pointa není o míře viny konkrétních obětí nebo o pohnutkách jejich "soudců", ale o připomenutí historických událostí, které tak jednoduše nelze z našich dějin vymazat. Tehdejší napjatou dobu docela trefně vystihuje výrok pamětníka uvedený v knize: „Když skončila válka, nepraví se mstili na nepravých."
tak jednohubka by nemala byť takáto...
pretože som sa napočúval viac než dosť podobných príbehov, ktoré mi rozprávali pamätníci tých čias, lebo ich zažili ako deti a poznačili ich na celý život, nebolo to až také šokujúce, aké to môže byť pre čitateľa, ktorý sa s podobnou témou stretne prvýkrát.
klobúk dole a veľká vďaka autorovi, že sa na túto misiu podujal. a v čase, keď letia romantické a mierne erotické povrchné farbotlačové rozprávky, odtrhnuté od reality mu patrí poďakovanie dvojnásobne.
dal by som túto knihu ako povinné čítanie dezolátom a manipulátorom, lenže ich schopnosť pochopiť niečo viac ako dopredu nalinajkované frázy asi nebude ktovieaká...
kedysi ktosi povedal, že je človek človeku vlkom. a myslel to v tom najhoršom slova zmysle. nie je to však pravda. nikto nedokáže inému človeku ublížiť tak, ako človek. vlk je inteligentné zviera, ktoré chráni príslušníkov svojej svorky a svojho druhu. iba človek dokáže zabiť bez príčiny príslušníka svojho druhu. (a potom si to dodatočne zdôvodniť pochybnými argumentami, ktorým ani sám neverí.)
Pribeh se odehrava ve meste, kde ziji, takze jsem pri popisu ulic a budov presne vedela o co jde a to je zvlastni pocit. Co se tyka pribehu; uz jsem takovych precetla mnoho a stale je to drsne.
Třicet dva hodin mezi psem a vlkem
(SPOILER) Ještě mám v paměti probíhající (možná nejen) mediální boje mezi autorem a p. Doškářem, v nichž jsem stál spíše na straně autorově (mimo jiné i kvůli osobnosti protistrany).
Důvod, proč jsem dal jen 3 hvězdičky, je jednoduchý: poslední dobou začínám být alergický na tuto formu. Myslím, že takové téma vyžaduje literaturu faktu. Ne historický román, v tomto případě tedy vzhledem k rozsahu spíš historickou novelu. Protože pak se stává toto:
"Mezi zastřelenými ve skutečnosti nebyla sedmadvacetiletá Heide, pokladní z kina, a také osmnáctiletý gradista Petr je fiktivní postava" (autorův doslov)
Proč, kurva? Proč je nutný tu realitu měnit? Udělat jednou z hlavních postav někoho, kdo buď vůbec neexistoval, nebo existoval, ale ve skutečnosti zastřelen nebyl? A ještě musela spát s neexistující postavou - s Čechem Petrem. Co je to teď sakra za zvyk, že ve (skoro) každé knize musí někdo někoho milovat nebo aspoň s někým píchat, nejlépe opakovaně? Nejde o to, že by mě to pohoršovalo, jde o to, že mě to zdržuje. Je to kniha o něčem jiném a tahle vata je tam úplně zbytečná a jen odvádí od tématu. A ještě k tomu se ani nestala ...