Třicet let na zlatém severu

Eskymo Welzl je známý český dobrodruh a pábitel, jehož příznivci oscilují od nekritického obdivu po absolutní odmítnutí jeho příběhů. Já si myslím, že pravda je někde uprostřed, protože to, co je v knize popisováno, by asi nikdo bez znalostí reálií dalekého severu dohromady nedal. Welzl na Novosibiřských ostrovech pravděpodobně opravdu byl a část příběhů, které jsou v knize vyprávěny, působí uvěřitelně. Platí to zejména pro první dvě třetiny cestopisu. V poslední části jakoby při vypravování v hospodě přibývalo vypitého alkoholu a historky nabývají na absurdnosti, šílenosti, ale i zábavnosti. Každopádně, Třicet let na zlatém severu potěší jak zájemce o Arktidu a její dobývání, tak i vyznavače bizarních příběhů ... od obého je zde měrou vrchovatou.

Jeden z nejzábavnějších cestopisů, který jsem kdy četla. Navíc český rodák. Říká se, že na motivy jeho knihy vznikl cimrmanovský příběh. Kniha je velmi čtivá, vtipná i poučná.Lidé ze Zábřehu mohou být na svého rodáka právem hrdí :)

Kniha se dobře čte, stránky jen letí. Příhody Eskyma Welzla jsou často úsměvné a místy zase vážné. Ale určitě byli tito první cestovatelé obdivuhodní svou houževnatostí.

Po dvou měsících konečně dočteno. A názor? Shodnu se s ostatními čtenáři v tom, že povídání o Aljašce bylo zajímavěji napsané, než druhá část. Právě v té druhé bylo i dost krutosti a násilí, myslím, že jsem nepotřebovala vědět, jak se zabíjí medvěd, mroži nebo velryby a ani jak soudili zločince. Přesto však má Jan Eskymo Welzl u mě velký palec nahoru - strávit třicet let na dalekém severu, bojovat nebo být v souladu s přírodními podmínkami, to che opravdu kus odvahu a mít srdce dobrodruha.

Eskimo Welz. Dnes je to synonimum polárního dobrodruha. Na vysokém severu prožil mnoho zážitků, které zvěčnil v této knize, některá dobrodružství jsou však slušně řečeno nepravděpodobná. Tento polární tulák je pochován v Dawsonu v teritoriu Yukon, kde prožil poslední léta svého života.

Z počátku mě to severské putování bavilo natolik, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout. S přibývajícími stránkami to nadšení postupně opadalo(příběhy ze Sibiři mě bavily nějak víc). Přesto že je tam dost věcí zveličených a spousta příběhů asi přifouknutých, jedná se o pozorohudný životní příběh českého člověka, který u nás nemá obdoby. Takže knížka bezesporu stojí za přečtení. Letos (2019) byla navíc znovu vydáná.

I kdyby jen polovina příběhů v této knize byla pravdivá, tak pořád nezbývá než uznat, že hlavní hrdina byl FRAJER. Při čtení jsem měl často pocit, že čtu příběh Járy Cimrmana a Švejka v jedné osobě. Tak neuvěřitelné a zároveň vtipné vyprávění to je. Nehledě na spoustu informací o životě na krutém severu, které tak krásně Arctic Bismarck/Bear Eater/Eskymo Welzl popisuje.

Neskutečná kniha. Naprostá pecka!!! Co jsem se při čtení nasmál.... :-)))))) Hrdinům této knihy náleží můj nejhlubší obdiv, úcta a respekt. Doporučuji!

Vtipne a poutave vypraveni mladeho zamecnika, ktery se vydal na sever, kde jako budouci nacelnik nejprve ochutnal modre mleko a jedl modry chleb, aby pak prekonal veskere prekazky. Nezapomenutelne vypraveni. Stolety starik a Cimrman v jedne knize. Doporucuji.

Cesta na východosibiřské ostrovy byla úžasná , kanadská část mě tak nebrala ,ale celkově prostě úžasný.

Musím uznat , že i mně tato kniha nadchla. Připadne mi naprosto obdivuhodné , jací byli tihle dobrodruzi a co všechno museli dokázat a vydržet. Je to (jak zde již bylo několikrát řečeno) na smeknutí klobouku.

Velice zajímavá kniha mého krajana - oba jsme se totiž narodili ve stejném městě ;-). Právě z tohoto důvodu jsem si ji vybrala do výzvy - a vůbec nelituji. Welzlovo jméno jsem samozřejmě znala, ale ani zdaleka netušila, že by mne kniha mohla bavit až tolik. Některé příhody jsou dost kruté, ale je jasné, že takový život na dalekém severu opravdu byl - a možná stále je? Na závěr bych snad jen dodala, že Eskymo Welzl byl podle mého názoru obdivuhodný a neobyčejný člověk.

Jan Welzl je vlastně takový Cimrnanův vzor a byl tu dřív než se vůbec narodil Stoletý stařík . Tento dobrodruh byl totiž vším čím být člověk může a vším byl rád. I když tato kniha byla zařazena do kategorie pro mládež vyžádal si ji čtenář už v důchodu a já si ji přečetla se zájmem taky. A ten pocit, že mi Češi jsme měli takového člověka kterému mohl závidět i Forrest Gump jeho známosti. Výborné, zábavné, nemělo by zapadnout do propadliště dějin.

Bodrý moravský všeuměl a dobrodruh, tryskající jako pestrobarevný gejzír. Odolný a vynalézavý.
Jako mladý zámečník na stavbě transsibiřské magistrály uslyšel volání ledového Severu a vydal se tam pěšky přes Sibiř, ani mapy nemaje, a našel tam to, co hledal, aniž přesně věděl, co to je.

Kdo zažil byť jen zlomek podobně šílených dobrodružství nebo má ve svém okolí pár lidí tohoto živočišného druhu, ten nepátrá, zda je to všechno pravda, protože ví své.
Skvělé čtení. A květnatá čeština z 30. let celému vyprávění dodává zvláštní kouzlo. (Ekologickou stopu těchto dobrodruhů do toho nepočítám.)

odhlédnouc od ekologického dopadu polárníků, hubících ve vlastním zájmu vše, co se hlo - úžasná knížka !! Eskymo alias Arctic Bismarck si mě naprosto získal a jeho neuvěřitelná dobrodružství a život polárníka, popisovaný s takovou lehkostí - můžu říct jen velký alec nahoru !!! a hlavně těma dvěma aktivním mladým novinářům , co sepsali jeho dobrodružství....
jako člověk jednoduchý, ale přemýšlivý snaži se dostat na kloub všemu - technice, přírodě, mořeplavbě, plavbě na lodích eskymáků, druhům zvířat, psím záprahům, ovládl pasce, lov, hledání zlata, umění přežít, zásobovat, vařit, léčit, cestovat...a vše dělal s nadšením sobě vlastním, ve svých vysněných krajích, kam ho zahnala touha po svobodě....výborný je taky doslov Karla Čapka.

"...proto je lépe, aby se ti, kdo se tady pořádně nevyznají, zůstali raději doma a nebyli pak světu pro blázna. Jít do Ledového moře neznamená jít na procházku..."

"..jednou jsem se zase ze žertu díval na škebli zvětšovacím sklem , a tu jsme viděl, že má skoro lidskou hlavu. Nos, oči, hubu, všecko. Jak jsem se na ni tou lupou díval, tak na mně naplila takovou divnou pěnu. Proto jsem ji zahodil. Na šatech jsem měl plno lehkého šlemu."

"...Zmrzlý losos se nechá roztát, zbaví se šupin, kůže se stáhne a maso se nařeže na řízky. Kosti se vyndají, maso se položí na peknáč a održuje se malý ohýnek. Losos se pomalu škvaří, pouští tuk, a teď už člověk dávno nemyslí na to, kudy se za ním pachtil, kolik ledových koutů prosmýčil. Teď už jen vtahuje nosem tu báječnou vůni. Když je tuk asi ze 3/4 vypuštěn, vezme se čtvrt kila másla, položí se na lososa, osolí se a teď - Kriste Ježíši a všichni svatí na nebi, to je žrádýlko, to nedovedu popsat, na to jsem moc nevýřečný. Ó jéjéjé !Já sním 3 lososy najednou a docela bez chleba !..."

Eskymo, i kdyby jsi doopravdy prožil třebas jen polovinu svých dobrodružství, klobouk dolů, smekám. A už teď se řadíš mezi mé oblíbené hrdiny :)

p.s. akorát že jsem si průběžně četla komentáře níže - a jak píše "učtese" - začla jsem si pak více všímat slovo živobytí :D a bylo opravdu všude v množství větším než malém, hrozícím otravou :D

Cestopis a životopis jednoho úctyhodného dobrodruha či zabijáckého Barona Prášila?
Pokud jsou příběhy pravdivé, jedná se o zajímavou sondu do neznámých krajin Novosibiřských ostrovů, nicméně tolik věcí je v knize sporných a těžko uvěřitelných a tento pocit zesiluje i nadlehčený styl popisování všeho drsného a krutého... A jestli se nejedná o zdroj informací, netřeba knihu číst, protože literární skvost to vskutku není.
Vyloženě mi vadilly kapitoly o lovení zvěře. Chápu, že lov byl nedílnou součastí tehdejšího života, ale nadšení čišící z řádek popisující umlácení stovek tuleňů (klackem) či masové lovení velryb je příliš velké.

Mrož, jenž byl oderván ze svého severského domova do domoviny, o které neměl ani tušení, že jeho domovinou je. Miloval sever a celý zbytek života se tam snažil navrátit. Bohužel doba, která se za ta léta změnila, mu to neumožnila a tento polárník zůstal odtržen od svého života, který zůstal na severu.
Neuvěřitelný příběh neuvěřitelného dobyvatele Sibiře a severní Ameriky, nádherné!

Poprvé jsem se o Welzlovi dověděl od svého otce, když mi jako klukovi vysvětloval slova nanuk a eskymo, že to není jen zmrzlina, ale že jsou s tím spojena jména a příběhy. Patřil však ke generaci, která Welzlovi příliš nevěřila a brala ho více jako mluvku. Když jsem na knihu letos narazil, řekl jsem si, že si ji přečtu.
Příhody jsou určitě hodně přibarvené. Věřím ale tomu, že v místech, kde se kulturou stává pouze vyprávění příběhů mezi polárníky, bylo nutné příhody si upravovat tak aby byly stále poutavé. A že se ta vyprávění asi často opakovala.
Rozhodně to byl velký člověk a mě jeho příběhy i životní postoj zaujaly.

čtu tu samé kladné komentáře, já se bohužel nepřipijim. Mě kniha nudila a to mě cestopisy nebo obecně knihy o jiných světech vždycky bavily. Ale ono jde hlavně i o formu a styl psaní, ne jen o samotný obsah. A to mě bohužel zklamalo tak, že jsem ji odložila nedočtenou a nechala si od tatíka, kterej mi ji vlastně doporučil, dovyprávět, jak to dopadlo. A věřte, že jeho vyprávění mi bavilo poslouchat víc, než to knižní vydání. :-)