Trikolora
Martin Šinkovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417258/bmid_trikolora-byJ-417258.jpg
4
48
48
Na konci roku 1989 byl mráz, který zalézal za nehty. Přesto byly ulice českých a slovenských měst plné lidí, kteří už měli plné zuby komunistické diktatury. Jak tyto společenské kotrmelce a dobu plnou elektrizujícího napětí i prvních svobodných nádechů po mnoha letech vnímá parta desetiletých dětí? Jak revolucí žije jejich malé sídliště na okraji malého okresního města? Kde sehnat trikoloru? Proč se už učitelům neříká „soudruhu“? A kdo je to ten Havelnahrad?... celý text
Přidat komentář
Drsná doba dějin aneb 17/11- 29/12/1989. Do ní je zasazený děj komiksu. Vypráví příběh party desetiletých školáķů , jejich rodin a okolí, jak se v té době žilo. Zprávy z novin někdy nebyly pravdivé, učitelům se už neříká soudruhu a život vedle souseda "estébáka" byl složitý. Vyprávění lehce přerušují dobové novinové články tehdejšího dění jak z politiky tak sportu . Příběh mě překvapil osobním zážitkem Marty Kubišové- slavné zpěvačky a osobnosti jednoho listopadového dne /převratu.
Nezažila jsem tuhle dobu, takže se úplně nedokážu vžít do té situace, která tu byla. Ale tato kniha mi určitým způsobem tu atmosféru navodit dokázala... Hodně tomu dodaly autentické novinové články.
Kniha krásně popisuje tehdejší situaci a boj o svobodu. Bohužel mně ale vadil občas dost hanlivě psaný text (zvlášť, když je kniha určena pro 10leté čtenáře) - vyjádřit nenávist jde i slušnější formou. Jinak dávám plus, že autor vystihl tehdejší situaci, během knihy nás doprovázely i otisky tehdejších novin a dávám palec nahoru i slovníčku pojmů na konci knihy. Ale z důvodu textu bych knihu nedoporučila takhle mladým čtenářům. :-)
Já ty místa v komiksu navštívil a pamatuji na ně, protože jsem tam vyrůstal. Autora jsem v mládí občas potkával. Víc není třeba dodávat. Pro mě je to srdcová publikace.
Komiksovou formou zpracované události Sametové revoluce navíc z pohledu party desetiletých dětí. Bohužel jsem si všimla několika chyb v knize, spíš gramatických a navíc třeba v nadpisu, myslím, že to by se mělo odhalit při kontrole před vydáním knihy. I přes jednodušší formu podání informací si myslím, že děti kolem deseti let z toho nemůžou nic moc mít, protože informace jsou podány kuse. Hezké bylo střídání pohledů děti a vložených novinových výstřižků, bohužel některé byly tak malým písmem, že nešly přečíst. Ale i tak myslím, že je to skvělý nápad a dětem kniha pomůže pochopit historii naší země a cestu ke svobodě, za kterou musíme stále bojovat.
Co je to trikolora, proč se dříve říkalo soudruhu učiteli a cože se vlastně přihodilo 17.listopadu 1989. O tom a mnohem více vypráví očima desetiletých dětí tento komiks. Součástí jsou novinové výstřižky poplatné té době.
Myslím si, že se autorům povedlo zachytit rok 89 v pro děti atraktivní komiksové formě a hlavně jejich očima. Já jsem si užila ty doprovodné výstřižky z tehdejšího tisku.
Hezky nakreslené a odvyprávěné. Nejvíce textu je v dobových výstřižcích, které jsou většinou tak malé, že je musíte číst s nosem nalepeným na stránku.
Příběh je trochu tendenční, ale Trikolora není učebnice dějepisu, tak to snad lze odpustit.
Nejvíc oceňuju závěrečnou přílohu, kde je vysvětlení k některým pojmům a jménům. (Možná to mohlo být zakomponované v samotném příběhu - alespoň klíčové osoby a pojmy.)
Trošku mě trápí nevysvětlení záhady z blikajícím světýlkem - a jen stěží v tom můžeme vidět náznak, že by se příběh dočkal pokračování :-).
Vzpomínková kniha na dětství v přelomu dvou ér. Vydání se veze na letošním roce plném skandování a mediální masáži o nově vznikajících frakcích, které znovu lobují za pád komunismu, který tu ale defakto nemáme. Zajímavý je nápad s prokládáním manipulativních dobových ústřižků zobrazujících státní lži a fabulace. Pěkně nakreslená Trikolora příběhově mile serfuje na nestranosti, která z dětského vnímání logicky vyplývá. V závěru se ale zalomí do klasické oslavy roku 1989 a nepřinese nic moc nového. Kronika z pohledu snadno ovlivnitelného dítěte.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Trikolora |
| 2020 |  Průsvitní |
| 2018 | Mlžný ostrov zbarvený do ruda |
| 2017 | Lapálie v Lampálii |
| 2016 | Vincent a Bóďa - Dobrodružství v Benátkách |
Já jako moc nevím no... Samozřejmě jsem silný demokrat a ještě učitel občanky, takže tohle téma beru vážně, ale celý komiks v podstatě funguje jen na tom, že v Česku tak nějak kolektivně nesnášíme komunisty a viníme režim. Kdyby se na to někdo koukl byť jen maličko liberálně pro obě strany, tak je to vlastně hrozná propaganda, která dětem rovnou předkládá hotové názory do hlavy a někdy to je možná trošku až silné kafe. Docela to tlumí historická fakta a všechny ty výstřižky a noviny, takže je to odůvodněné a podložené, jinak by to bylo skoro až nenávistné. Co bych asi vynechal je ta poslední kapitolka, kde se jde protestovat proti komunistům v roce 2019 a hlavní hrdina nás poučí, jak jsou komouši zase u moci a je to špatně. Tady bych asi zmínil, že přestože jsem jako první jásal, že už komunisti ve vládě nejsou, tak dnešní podoba komunistické strany je něco naprosto jiného a až na nějaké zapálené rudochy fungují i dost demokraticky, takže to možná bylo zbytečné píchání do vosího hnízda s velkou dávkou hořkosti ze strany autora. Na to, že mu během převratu bylo deset let, tak tam asi funguje nějaké genetická zkušenost asi, nebo je to zkrátka takové rozčílení se nad tématem, co pro něj asi není zase tak aktuální. A sice jako ano, má pravdu, hurá svobodě, ale jde to i více diplomaticky a více to založit na vlastním zjištění čtenářů než na povídání jasných názorů. Kdyby tak chudák autor věděl, že krátce po jeho komiksu se začne trikolora spojovat s asi nejhloupější a nejvíc fašistickou politickou stranou široko daleko. R.I.P. pane Klaus jr.
Jinak kresba je moc pěkná, celková podoba komiksu spojená s předmluvami, doslovy, novinami apod. je moc povedená. Zasazení tématu do perspektivy desetiletého kluka působí přímo autobiograficky a kontrast mezi hloupoučkým nezaujatým dítětem na jedné straně a velmi vážným tématem na straně druhé, je zajímavé a funkční. Nicméně pořád to není ta občankářská bomba, co jsem čekal a asi bych si rozmyslel to dát číst nějakým méně důvtipným dětem, co by to brali až moc vážně a málo z vlastní hlavy.