Třikrát ve stínu mocných

25.06.2021

Román Volba nepřátel má asi nejblíže k tomu, co mají rádi fanoušci britského spisovatele Johna Le Carrého – civilní špionážní příběh, zaměřující se spíš na osobní život agentů mimo službu, než aktivní supehrdiny po vzoru Jamese Bonda. Problém je, že Ted Allbeury si tak dlouho hraje se zápletkou, až najednou zjistíte, že do konce zbývá pár stran, a přestože se toho stalo spoustu, nic z toho nemá ambice stát se hlavním motivem. V důsledku tak sledujete historii pracovníka tajných služeb, který se několikrát v životě ocitl mezi mlýnskými kameny Západu a Východu a jediné, co mu to přineslo, byla rozvrácená rodina. Žádný patos o ochraně demokracie či socialismu, ale čistě osobní drama muže, prahnoucího po hrdinství, jen aby v druhé půli života zjistil, o co všechno přišel. Kdyby kniha byla koncipována jako přímočará novela s jednoznačným poselstvím, určitě bych hodnotil výše, ale pro všechny ty zdánlivě důležité odbočky, jež se nakonec ukážou jako nepodstatné, zůstanu u zlatého středu.

16.04.2021

Lavina má sice pomalejší rozjezd, ale o to atraktivnější námět – hrozí, že se na veřejnost dostanou dokumenty o plánovaném spojenectví z roku 1940 mezi nacistickým Německem a do té doby neutrálními USA a Kanadou. Možný skandál je pak úzce propojen s utajovanými manévry Sovětského svazu, jaké nemají od dob druhé světové války obdoby…
Ted Allbeury zkomponoval slušné špionážní drama, které doplácí pouze na krátký rozsah, kvůli němuž přišlo zkrátka veškeré napětí. Což v závěru ještě korunuje střet dvou protivníků, kteří se v kontrastu s hrozbou celosvětového konfliktu poperou o trivialitu. Vše ostatní však dává perfektně vyniknout nemilosrdnému jednání tajných služeb. Škoda jen, že množství různorodých postav znemožňuje oblíbit si konkrétního jedince či skupinu, a tak prostě buď fandíte Západu, nebo Východu. Jistě, dílčí osudy se člověka v mysli dotknou, protože jinak to ani nejde, ale ve finále jsou to instituce, kteréžto hýbou dějinami. Jednotlivci pouze dokážou uvést lavinu do pohybu.

16.11.2020

Přestože na mě zápletka Smrtky působila trochu jako další obměna Nevěsty v černém Cornella Woolriche, nemohu jí upřít dobovou atraktivitu. V polovině padesátých let se vdova po židovském učiteli mstí na nacistických pohlavárech skrývajících se v různých koutech světa. Já na podobné příběhy prostě slyším a Ted Allbeury umí dát vyprávění správně dramatickou rovinu, aby dokázal vtáhnout do děje. Jenže mu to funguje jen do té doby, než čtenář pochopí, že se asi nebude hrát na šokující zvraty. Přibližně po spáchání druhé vraždy je už člověku jasné, jakým směrem se bude další vývoj událostí ubírat a nezbývá než čekat, zdali autor přijde s nějakým překvapením. To se bohužel nestane. Na druhou stranu, charaktery ústředních protagonistů procházejí zajímavou proměnou, od fanatického hledání pomsty, přes polemiku nad údělem jedince ve válečné mašinerii až po naplnění fatálního skutku, který ve svém důsledku jen málokdy přinese zadostiučinění. Nic nového pod sluncem, ale řemeslně dobře zvládnuté.

01.04.2014

První - Smrtka - se mi líbila moc, druhý příběh jsem odložil, velmi složitě nezajímavý.