Romance o Závišovi
Jiří Mařánek
Přidat komentář
Mám ráda historické romány a tenhle mi už leta ležel doma. Protože zavřeli knihovny, dostávám se i k pokladům rodinné knihovničky, které jsem si nechávala na "někdy později".
Kniha se mi líbila. Dramatické osudy Přemysla Otakara II., královny Kunhuty, Václava i Záviše mám ráda. Vyprávění je sice místy patetické, místy ne zcela uvěřitelné (třeba když Kunhuta při prvním pohledu na Záviše zcela zapomněla, že je vrahem jejího muže a hned mu padla do náruče), nicméně kniha je čtivá, i přes známá dějepisná fakta napínavá, dobře postihuje dobu a prostředí, v nichž se děj odehrává.
skvostně napsáno .. kdo máte rádi L. Vaňkovou určitě se nebojte sáhnout i po této knize :)
Moje duše je nadšená krásnou květnatou staročeštinou. Krásný román o vlivu Vítkovců a Habsburku na přemyslovskou českou zem.
Kniha mě zklamala. Jiří Mařánek vykreslil Václava druhého jako naprosto neschopnou loutku v rukou všech ostatních postav Záviše, Kunhuty, Purkarta, Tobiáše a dokonce i Guty. Přitom to začalo tak dobře. Záviš je zde vykreslen rázně, rozhodně ale jeho skutečný motiv neznáme. Líbí se mi hlavně část ze Závišova věznění v bílé věži, kdy je zpovídán mnichem zlaté koruny a místo jen čistých úkladů o život Václava a uchvácení moci má své vlastní osobní cíle. Od Závišova uvěznění kniha uplyne sotva na 20 stranách což je škoda. Bohužel ostatní postavy jsou idealisticky černobílé a hloupé.
Kniha velmi velmi svižná, povrchní popisy událostí, zkratkovité scény s řadou postav, u kterých chybí hlubší charakteristika. Celkově žádná sláva.
dávám čtyři hvězdičky, ale konec si u mě vysloužil pátou :) úplně mi šel mráz po zádech :)
Shakespearovsky zdramatizovaný kousek českých dějin, nakolik dle skutečnosti nemohu posoudit, ale jako zevrubná a zábavná učebnice moc dobré.
Štítky knihy
13. století české dějiny Záviš z Falkenštejna, 1250-1290 historické romány české romány
Autorovy další knížky
1947 | Romance o Závišovi |
1970 | Romance o Závišovi, Petr Kajícník, Barbar Vok |
1973 | Petr Kajícník |
1948 | Barbar Vok |
1941 | Milostný kruh |
Jsem nadšená. Ten příběh je známý, i když mě pořád udivuje, jak se mohl tak dávný příběh zachovat v takové podrobnosti (v různých variantách se ty podrobnosti opakují, tak věřím, že jsou založeny na nějaké faktickém základě). Je známý a přesto tak neotřelý, vlastně tak neuvěřitelný, napínavý. A stále stále aktuální. Cit zde stojí vedle síly, opatrnost vedle touhy po moci, vypočítavost vedle moudrosti atp. atp....
Alespoň jeden citát: str. 143:
"Václavovo překvapení se stupňovalo s každým jejím slovem. Napolo bázlivě, napolo nedůvěřivě k ní vzhlédl: "A což, matko, pan Záviš z Falkenštejna není vinen, že ty - královna --" " - dala ti bratra, jehož otcem není král...?" dopověděla se sklopenýma očima. Vzápětí však hrdě vztyčila hlavu: "Jsi dnes ještě příliš mlád, abys mohl pronášet vlastní soud o věcech, jejichž smysl ti zatím zůstává utajen. Jsi dosud odkázán na to, co ti řeknou zkušení, Ale i ve svém mladém věku si už můžeš položit otázku: mluví tito zkušení vždycky pravdu? Nemají někdy zájem na tom, aby byla oklamána tvá nezkušení důvěřivost? A nyní se ptám přímo, můj synu: chceš věřit spíš těm, kdož tě střeží jako záruku tvé moci - nebo vlastní matce?"