Drtící ruka

26.01.2025

(SPOILER) Záver trieskovej trilógie je jedno z najnudnejších a najobkecanejších sci-fi a napriek tomu že sa to volá Drviaca Ruka, tak žiadny Old Shatterhand sa neukáže aby to zachránil. Munule sa skončilo s tým že ľudia odrezali trieskanom cestu do impéria, ale tí sa stále snažia preraziť blokádu. Než ale dôjde na samotnú zápletku, je treba pretrpieť polovicu knihy kde sa rieši čokoľvek od politiky cez počasie po kupovanie fajok. Autori skáču z témy na tému a všetko riešia skrz príšerné dialógy ktoré pôsobia ako by ich písal niekto s poruchou pozornosti. Nakoniec hrdinovia predsa len kopnú do vrtule, letia do trieskanského sektoru a... tam na nás čaká nálož toho istého, akurát sa rieši emzácka politika miesto ľudskej. Akonáhle prekročíme trieskanské hranice tak nám do ksichtu exploduje hromada rôznych frakcii, ich minulosť, vývoj a spory a to všetko v tom dokonale nudnom prevedení telefónneho zoznamu. Navyše z trieskanov sa od minula stali moslimovia, ich "gangy" majú mená ako Východoindická Spoločnosť či Krymský Tatári a samotný trieskania sa volajú Abduláh, Mustafa a Alibaba. V spojení s tým aké je to celé strašne a príšerne odkecané sa mi až pretáčali oči dozadu a hrozilo že vybuchnú v hlave. Pri finálovej naháňačke to začalo vyzerať takmer až zaujímavo, lebo sa niečo fyzicky dialo a nedalo vyriešiť dialógom, ale záver ide do stratena a miesto toho aby sme sa dozvedeli aké to celé malo následky tak riešime iba nejaký závet a ďalšie náhodné tlachanie. Prečítať túto knihu bola pre mňa väčšia hrôza než čokoľvek čo si kedy dokázal taký Lovecraft predstaviť.

04.10.2023

Pětadvacet let udržovala Imperiální flotila Třískany v karanténě, s otevřením nového přístupového bodu se však izolace začíná hroutit a hrozba ovládnutí lidského sektoru nekontrolovatelně se množícími Třískany je znovu na programu dne. Na vydání pokračování Třísky v Božím oku si čtenáři museli počkat dlouhých osmnáct let (česká vydání od sebe dělí šest let), nicméně na výsledku to není téměř poznat. Věroslavu Ončákovou na místě překladatele vystřídal Josef Studený, kterážto změna lehce pozměnila některé pojmy, výrazové prostředky a používané názvosloví, ale na pochopení a kontinuitu to žádné kritické dopady nepřineslo. Drtivá ruka tak přináší další porci mimozemsky orientované sci-fi, s rozsáhlými vojensko-politickými přehledy, do nichž není tak docela snadné proniknout. Přestože jsem byl plně soustředěný a připravený na všechny záludnosti komplikovaných strategických manévrů, nejednou jsem se v textu ztratil a záměry jednotlivých bojujících skupin nepochopil. Dialogy jsou jak z jiného světa a není tu ani žádný hrdina, kterého bych se mohl držet. Létá se tam a zase zpátky, z jednoho konce na druhý, beze smyslu, bez napětí, bez jakéhokoli očekávání. Vlastně si ani nejsem jistý, že bylo na konci dosaženo vítězství, ať už si pod tím pojmem člověk představuje cokoli.