Tristan a Iseuta
Joseph Bédier
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405012/bmid_tristan-a-iseuta-2aV-405012.jpg
4
69
69
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1910 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Le Roman de Tristan et Iseut, 1900
více info...
Přidat komentář
Tohle byl zajímavý zážitek. Nejdříve mi únava ( a okolností) nedovolila knihu ani pořádně začít, potom jsem si pustila kousek v audio podobě a dostala jsem chuť začít to znovu. A celý ten nešťastný příběh mě opravdu uhranul. Za prvé mi to evokovalo Tolkiena. Nejdříve Húrinovo děti, potom Beren a Lúthien a pak, vzhledem k jednomu z jmen ( Gondoln) i Pád Gondolinu :-)).
Jediné co mi šlo na nervy bylo boření zdi, když se vypravěč stáčel na " posluchače, čtenáře, prostě lidsto'. Samotný příběh má úžasnou atmosféru a mě si zaháčkoval, že jsem mu nakonec těch 5* dala a je mi líto že u nás není přeložena verze jakou o této tragédii napsal Hardy.
Kdo by to byl v týhle pohádkovo masakrový záležitosti řek, že Tristan byl něco mezi Rambem a Bivojem zároveň, a tuhle pověst si udržel na jakymkoli ostrově. Prostě byl divnej a určitě by byl i na chlapy, kdyby s Isoldou nevylohnili cizí čůčo. Takže o lásce nemůže bejt vůbec řeč.
Někdo to tady i psal, jak je to v příběhu s tou láskou doopravdy a já s tím naprosto souhlasím.
No takže tim čůčem se dostane Tristan do šlamastiky i s Isoldou. A protože je to vůl jak elefant, tak si pak nabrnkne ještě jinou Isoldu. Dvě jsou asi lepší, než jedna. O tom vědí svoje i protagonisté vzdělávacího pořadu ex na pláži. Tam taky nemůže bejt o lásce řeč.
Tak jako tak, existujou určitě lepší příběhy, než tahle tragédie zlatovlásky a hňupa, co se umí ohánět mečem. Radši měl jít dělat vyhazovače někam do nálevny. Já bych si po tom čůču místo Isoldy uhnal akorát malinký delirium.
Jazykově půvabná pověst, leč nadmíru nastavovaná. I přes četné vtipné i důvtipné momenty tak čtenář začne vyhlížet plachtu na obzoru dlouho před Tristanem.
Tuto knihu jsem četla kdysi na střední škole a doteď si pamatuju, jak jsem ten příběh prožívala (po dějové stránce) a jak jsem hrdinům fandila, aby skutečně mohli být spolu, ačkoliv jejich láska nikdy neměla vzniknout. Nesedělo mi zpracování - na mne moc kostrbaté, ale předpokládám, že to bylo dáno překladem. Ale již delší dobu uvažuji, že se ke knize znovu vrátím, protože ten děj mne vskutku uchvacoval.
Není to o lásce Tristana a Isoldy. Ti vypili nápoj lásky . Ale o lásce Marca, Brangieny a Gorvenala k oběma, ta byla opravdová.
vůbec jsem nevěděla, že Zlatovláska je vlastně kousek tohoto příběhu...zdlouhavé, ale moc hezky odvyprávěné
Film je film:). Za prvý, nápoj lásky? Ten to naprosto kazí, opravdová láska je opravdová láska, tohle je jenom nápoj lásky:P. Za druhý, forma vyprávění… hrůza děs a bída. Ve verších je to určitě lepší. Škoda, že už není originál. Původně je Tristan prý ze Skotska a žádná Isolda neexistovala:P a byli to Keltové, kdo si o něm povídali. Tahle knížečka je strašně strohá a autor to vypráví tak nezajímavě a bez emocí, žádná psychologie postav… prostě nic, čím si zamilujete knihy… nevím, co víc napsat.
Je to opravdu nádherný a kouzelný příběh, napsaný krásným jazykem. "Pro všechny, kteří milují."
Neskutečně působivý příběh lásky, který zůstane navždy klasikou, která je možná ještě krásnější a zajímavější než Romeo a Julie.
Základní osnova příběhu je velmi zajímavá a jen díky ní jsem přidala hvězdičku navíc. Bohužel, o Bédierově spisovatelském umění nejsem příliš přesvědčená. Stejně jako Sathana ho ovšem chválím za jeho snahu vrátit čtenářům tento z poloviny ztracený, a přesto nesmrtelný příběh.
Knihu jsem měla za povinnou četbu, takže jsem čekala, že bude nudná. Příběh mě ale natolik mile překvapil a pohltil, že si ho určitě přečtu ještě jednou.
Klasika, která rozhodně neurazí. Velmi čtivě zpracovaný příběh zrekonstruovaný z dochovaných pramenů. Pokud se k němu tedy dostanete přes poněkud "ukecanou" předmluvu paní Evy Uhlířové (vydání z roku 1959, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění), která je místy přínosná a místy už zbytečně zdlouhavá. Ještě se mi nestalo, že by vlastní příběh začínal až na straně 45 :-). Jinak samozřejmě znalost základní linie příběhu považuji za součást všeobecného přehledu, který by asi neměl chybět žádnému z nás.
Pěkně sestavený příběh z vyprávění různých autorů, už jen za tu snahu a práci, která s tím musela být, si Bédier zaslouží pochvalu. Je otázka, na kolik pan Bédier jen rekonstruoval a nakolik ten příběh sám tvořil, některé pasáže jsou mimořádně pěkné, jiné zase poněkud divné a jaksi neuvěřitelné, ale celkově tato kniha působí velmi dobře a zajímavě. Ale v některých částech jsem si teda nemohla pomoct a myslela jsem na přepracování Sapkowského v Magických střípcích, konkrétně v povídce Maladie, kde například vztah Tristana a obou Isold byl reálnější a o poznání méně stereotypní a černobílý.
Nesmrtelný příběh lásky napsaný totálně a beznadějně zastaralým, nudným slohem. Význam však má díky pramenům, z nichž je dílko zkompilováno.