Trny v čase
Jan Tomeš
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407424/bmid_trny-v-case-uub-407424.jpg
4
125
125
Dvacetiletá Karolína studuje filozofii a zdávají se jí podivné sny. Kdyby se jí nerozbil počítač a nebyla zoufalá, tomu cizímu klukovi, co ji oslovil v kavárně, by nikdy nenapsala. Tomáš: floutek, co se jen vychloubá! To známe. Jenže je to právě Tomáš, kdo Karolínu bez předsudků a rychlých závěrů vyslechne. Karolína totiž také pátrá, kdo vlastně byla její máma a kam zmizela. A tak se tihle dva vydávají na dobrodružnou cestu po Evropě i filozofických směrech a přehodnocují svá stanoviska. O Trny v čase by měli zavadit především ti, kdo se v dětství s chutí ztratili v Sofiině světě a záhady je nepřestaly lákat ani v dospělém věku. Jan Tomeš přichystal literární výlet po celé Evropě i myšlenkových proudech a také ukázal, že mileniálové nemají v hlavě jen avokádo.... celý text
Přidat komentář
Pozoruhodné dílko! Na to, že jde o prvotinu mladého autora, je knížka dobře vystavěná, je napsaná svižně, současným jazykem bez zbytečných příkras. Příběh má spád, na své si přijdou především mladí zájemci o filosofii, a co je mi také sympatické, mladý pár se hned střemhlav nevrhá do postele, jak je dnes zvykem asi nejen v televizi a ve filmech. Dozvíme se toho dost nejen o významných filosofech a střípcích z jejich děl, ale projedeme taky pěknou část Evropy. Knížku můžeme chápat jako pandán k Sophiinu světu od Josteina Gaardera.
Když se někomu kniha nelíbí, nemusí ji dočítat do konce... ;-) Mně se líbila. Mám sice určité malé výhrady (např. mi je divné, proč se nesnažila Anna Marie později hledat dceru, když mohla jít za svou babičkou), ale celkově hodnotím kladně. Je to jen takový lehký průnik do světa filozofie a esoteriky, nemám pocit, že mělo jít víc do hloubky, prostě to jen tak hezky plynulo. Připomnělo mi to řadu knih již dříve čtených a znovu mám chuť zkusit také vstávat ráno dřív a mít nějaký čas pro sebe a hlavně v klidu :-)
Něžná a hezká kniha o rodině, filozofii, fungování světa, vesmíru, o přáních a o lásce. Relativně jednoduchý a napínavý děj. Krásně a přehledně vysvětlena filozofie, její pojmy a názory filozofů. Spousta mouder a zajímavých myšlenek.
Knihu jsem si maximálně užila a přečetla ji za den. Je to takový Dan Brown bez děsivého zločinu a naopak s romantikou, která zahřeje u srdce a stále je velmi reálná. Nesmím vynechat zmínku o vhledu do filosofie, který všemu dodává ten intelektuální šmrnc. Trny v čase se staly jednou z mých velmi oblíbených knížek.
(SPOILER) Velmi čtivě napsaná. Filosofické úvahy, taky zajímavé a někdy vzbuzující otázky. Nicméně konec moc překombinovaný. Z mrtvých vstalá matka i dědeček s velkolepým shledáním? Ale notak... Celkově se mi to ale líbilo a místy to bylo opravdu vtipné.
Nechodím do čajoven ani k Džoudymu, filosofii z povinného základu u "Hadíka" jsem měla blahé paměti za tři (nicméně k tomu, abych měla pocit, že čtu něco chytrého, mi ani tak nestačí, když autor ví, jak se píše Leibniz) a nevěřím, že když si něco moc přejete, celý vesmír se spojí, aby vám to splnil.
Zjevně jsme se s knihou ocitly každá na opačné strašně trhliny v čase, protože jinak si to naprosté minutí neumím vysvětlit (nebo umím, ale to by se asi neposlouchalo úplně dobře).
Nesedlo mi vlastně nic - ani plytký, nevypsaný styl, ani hlavní dvojice (ona je protivná, on je protivný), ani jejich drhnoucí dialogy (od cringe seznámení až po úplný závěr - takhle spolu skutečně nějací lidé mluví? Opravdu je možné holce, kterou vidíte dvě vteřiny nabízet počítač (aniž byste byl Alzák) a opravdu můžete klukovi, kterého jste viděli jednou, psát takhle osobní věci?), ani filozofické hopskurzy a už vůbec ne sportovní vložky a dávno vyexpirované popkulturní odkazy. Z "krucantů" a hanění Prousta se mi ježily chlupy, stejně jako z pasáží, které příliš okatě (a marně) snažily být děsně hluboké. Happy v end v duchu "však on to vesmírek všechno zařídí a pokud nezařídí, je to proto, že sis to málo přál", je fakt džouk on jů.
Filozofií a myšlenkami protkané setkání se zajímavým koncem. Asi v půlce mě opakujicíc se filozofování začalo nudit a moc se mi nechtělo číst dál, ale jsem ráda, že jsem vydržela až do konce, protože to celou knihu krásně uzavřelo.
Na první pohled tuctový romantický příběh, jakmile se ale do knížky Trny v čase začtete, brzy zjistíte, že v tomto příběhu jde o mnohem víc. Knížka je skrz naskrz protkaná nádhernými filozofickými myšlenkami, které vás donutí zamyslet se nad jejich skutečným významem a nad vašimi vlastními životními postoji. Autor do příběhu dokázal naprosto nenásilnou formou zakomponovat hned několik témat, ať už se jedná o ztrátu jednoho z rodičů, tajemné sny či filozofické směry, to vše perfektně doplňuje skvěle napsaná romantická linka. A přestože se převážná část knihy odehrává v Praze, společně s hlavními hrdiny se při jejich cestách po Evropě podíváme i za hranice!
Z obrovského množství věcí, které se mi na knížce Trny v čase líbily, bych chtěla vypíchnout hlavně postavy. Karolína i Tomáš jsou oba dospělí lidé s vlastními názory a zkušenostmi, což se hodně odráží i na jejich chování. Jejich charaktery jsou neskutečně propracované, jako hrdinové jsou uvěřitelní a jejich vzájemné interakce byly prostě boží. Naopak to jediné, co bych knize vytkla, je příliš velký podíl náhody, která příběhu ubírá na uvěřitelnosti. Hlavní hrdinové by prostě potřebovali hodně velkou dávku štěstí, aby jim to ve skutečném životě všechno vyšlo tak, jak se to stalo v knížce.
Příjemná četba. Snadný, poměrně přímočarý, ale přesto napínavý příběh dvou sympatických mladých lidí; zajímavá prostředí, ve kterých se děj odehrává; přehled filosofických směrů a myšlenek, které donutí člověka alespoň trochu přemýšlet. Za mě skvělé čtení na začátek léta a věřím, že kniha má co nabídnout i na druhé čtení :-)
Pokud bych měl brát tuto knihu jako jemný úvod(možná představení) tajných věd pro širší veřejnost, řek bych, že to je na jedničku. Jestliže mám brát příběh Karolíny a její ztracené rodiny, některé pasáže jsem si musel domyslet, ale i to neubírá kvalitě knihy. Jako u jiných knih, se i teď tážu, kde skončila kniha "Leibniz a kabala", která naposledy ležela v kufru. Jen pro zajímavost "Univerzální učení" se téměř dostalo do školních lavic za první republiky(Lasenic, Kefer, Kabelák). Možná je na místě připomenout i tato jména. Kniha nabízí i třetí stránku a tou je krátké seznámení se spoustou významných děl především filosofických.
Musím se přiznat, že českou literární tvorbu téměř vůbec nevyhledávám a tato kniha je důkazem toho, že je to velká škoda! Knížka je velmi čtivá a děj krásně odsýpá. Mě to bavilo od začátku do konce a musím říct, že bych si knížku představovala klidně o 100 stránek delší. Hlavní postavy mi byly sympatické a nebylo to zbytečně moc přeslazené. Za mě plný počet. :-)
Kniha mě překvapila, protože psala o tématech, které mě zajímají a také jsem se jimi dříve dost zabývala ale v pracovním shonu na takové věci není moc čas. Tohle dílo mě přinutilo se alespoň na chvíli zastavit a utvrdilo mě v tom, že to, co se má stát se stane, jen si musíme umět správně přát.
Včera jsem byla na výletě v Krumlově. Náhodou. Dneska jsem knihu půjčila v knihovně a na jeden zátah přečetla. A i když po té literární stránce bych možná měla pár výhrad - jako že dialogy místy pokulhávaly a chybělo mi nějaké jiskření mezi hlavními hrdiny - s přečtenými stranami se i styl lepšil. A obsahově? Super, klidně bych to snesla delší a víc do hloubky probírané, protože na klasické filozofy si netroufám a takhle jsem si udělala trochu obrázek. A ačkoli mě zrovna autoři jako Sharma, Byrne, Franckh a tak moc neberou (mám nějaký vrozený odpor k naservírovanému, asi jsem rebel podle definice Osha :) ), do Sofiina světa jsem se nemohla začíst a kolem Steinera zatím jen přešlapuju, protože se mi zdá jako moc velkej mazač, mám slabost pro Grofa a už jen za zmínku o něm dávám body navíc. Stejně jako potěšila zmínka o dalších knihách, které jsem četla, byť názor mám třeba jinej (např. Mulischovo Objevení nebe).
No a nakonec musím vypíchnout profesora Hadíka, ten mě rozsekal :-D
Píšu to sice ve svých komentářích poměrně často:-), ale tohle je pro mě další milé překvapení v české literatuře.
Příběh je romantický a filozoficko snový... a hlavně krásně odpočinkový. Vlastně nečtete nic náročného, ale zároveň se dozvídáte spoustu zajímavých věcí. Poprvé jsem měla pocit, že trochu začínám filozofii rozumět.
Možná to vyzní hloupě, ale autor tak dobře popsal "svět" očima hlavní postavy Karoliny, že jsem občas zapomínala, že knihu napsal autor muž a ne žena (myšleno jako kompliment:-).
Kniha si na nic nehraje, autor tam necpe zbytečné drama; podařilo se mu vytvořit zajímavou a hlavně napínavou zápletku o hlední sebe sama.
Moc se mi líbilo i grafické zpracování (dobrá práce nakladatelství Paseka) a způsob oddělení jednotlivých kapitol.
Hodnocení této knihy závisí na momentálním rozpoložení každého čtenáře. Mě se trefila do nálady naprosto skvěle. Byla zábavná, příběh pěkně odsýpal a Jan Tomeš mě ani na chvíli nenechal potýkat se s nudnější kapitolou. Je to příjemná oddechovka, ve které si leckdo může najít i něco víc, bude-li tomu dostatečně otevřen. Díky, vesmíre, za přihrání této knihy!
Jo tak tohle mě vůbec nesedělo. Na to kolik to má stran sem to četla zbytečně moc dlouho. Vůbec jsem se do knihy nemohla začíst, na mě až moc filozofie která se opakovala furt dokola. Dočetla jsem jen kvůli tomu abych věděla jak příběh dopadne. Hlavní hrdinka mě přišla hrozně protivna a nesympatická. Posledních 30str se mě líbilo.
Musím se bohužel připojit k většině komentářů. První půlka knihy mě bavila, zbytek už o dost méně. V druhé polovině mi přišla celá "filosofická" linka nějak navíc.
Trny v čase
Na mě tam bylo až moc té filozofické vaty... Ale jinak se to četlo dobře.