Trofeje a ztráty
Aleš Dostál
Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky profesionálního lesníka a myslivce vtělil do beletrizovaného příběhu, v nichž popisuje osudy hlavní hrdinky, učitelky Ivany, které po restituci připadne na starost péče o lesní oboru. Odjíždí tedy i s jedenáctiletou dcerou do hájenky, čímž se spustí kolotoč událostí, v nichž nechybí ani detektivní zápletka. Těžiště přímočarého svižného vyprávění spočívá ve zdařile vykresleném prostředí, znalosti myslivecké problematiky i v čtenářsky atraktivním příběhu.... celý text
Detektivky, krimi Romány Rodina
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
Trofeje a ztráty, 2018
více info...
Přidat komentář
Knížka naivní, ale fajn, jen učitelka Ivana se chová jako vrcholová predátorka a každého použitelného chlapa schramstne na potkání:) Ideálně myslivecký slovníček po ruce.
Nečekala jsem nic třeskutého a nezmýlila jsem se. Lehce plynoucí příběh učitelky, které restituce změnila život, obohacený o lekci z myslivosti.
Milá oddechová knížka. Ikdyž je hlavně o restituci, která svého času přinesla do života změnu spoustě lidí, tak trochu napětí a romantiky do příběhu pěkně zapadne. Bavila mě i lesnická mluva a vůbec v ní je spousta zajímavostí z lesnictví.
(SPOILER)
z výprodeje v Dobrovském..na základě pozitivních recenzí na DK zainvestováno a nelituji - s knížkou jsem po delší době strávila oddechový víkend..
Autorovi odpouštím plochost postav, žádnou více nerozvedl, maximum byl popis vzhledu. Sama hlavní hrdinka se rychlostí blesku zamilovávala (či co to bylo), nechala vodit za nos. Soudce byl trochu přitažený za vlasy, ale budiž...to, jak rychle se sžila s myslivostí bylo taky trochu doleva, ale proč ne. Legenda o bílém daňkovi byla milým zpestřením.
Překvapil rychlý konec "padoucha" Kolmého. Naštval mě endoskopickým vyšetření, Rudolfa a konstatováním že "jde o karcinom, podle výsledků se uvidí, jestli je to zhoubné"..no tak karcinom je zhoubný vždy..
Evička se projevila jako velice vstřícné, chytré, empatické dítě, které je v lese rázem ještě lépe implantované jako matka a taky jeví až nedětský zájem o myslivost. (Taky by se mi takové dítě líbilo ;))
ale vše dohromady tvořilo opravdu odpočinkovou literaturu. Takže kafe, bábovka a knihu do ruky !!!
Je pravda, že hlavní hrdinka Ivana se velkou část knihy chovala jako slepice. Jakmile ale konečně přišla k rozumu a na scéně se objevil JUDr. Málek se svým jedinečným smyslem pro humor, hned to bylo o něčem jiném a skvěle jsem se bavila.
Příběh učitelky ,která žije v městě a nedokáže si představit ,že by někdy mohla žít na vesnici.Svůj názor změní,když pozná krásu přírody v oboře ,kam se přestěhovali její rodiče .Kniha se mi četla dobře.
Ále jo, dalo se to, ale postupem času je to až moc lesácké, až moc snadno to přijali, až moc snadno pančelka začala vládnout brokama i když to v životě nedržela v ruce, stala se ihned paní lesní zvěře a až moc se jí najednou zalíbila čekaná na posedu.
Autorovy další knížky
2021 | Když prší jehličí |
2018 | Trofeje a ztráty |
2022 | Válka s vlky |
2014 | Nejenom o psech |
2017 | Pytlácké povídky |
Příjemné oddechové čtení, třeba na dovolenou. Klidně bych snesla, kdyby bylo prostředí, postavy I příběh propracovanější a podrobnější. Hezký se čte a pro milovníka venkovských příběhů bych knihu určitě doporučila.